Jan Žižka (1955)

Veľkovýpravný historický film nadväzujúci na filmJan Hus, ktorý pokračuje v sledovaní vývoja udalostí po majstrovom upálení. Nespokojnosť más so správou kráľovstva podporovaná husovými nasledovníkmi prepuká v otvorené povstanie, z ktorého vzíde ako vodca Jan Žižka. Produkcia pokračuje s vysoko nastavenou latkou a ukazuje, že aj Československo dokáže vyprodukovať veľmi dobrý historický veľkofilm s masovými scénami aj keď v bojovej akcii ešte nie je taká presvedčivá. Plamenných rečí je tu menej a pribudlo akcie, no aj tak pátos legendy občas ovládne scénu. Herci stelesňujú svoje postavy výborne hoci sa im produkcia snaží vtlačiť nadnesené črty.

Minimálně stejně epická záležitost jakoJan Hus!Jen se tu o něco víc řeší politika a tím pádem je to film notně upovídanější...což ale neni nijak zásadní problém, poněvadž jednak je to podáno naprostou hereckou špičkou od hlavní hvězdy až po živoucí davovej komparz a druhak to dodává ději hloubku. Podpořeno řadou detailů dodávajících dějovýmu pozadí věrohodnost, hudbou, emocema i závěrečnou bitvou, je těžký vypichovat drobný problémy a chybky, historickou nepřesnost či epizodickou nelogičnost.

Tento film patří do učebnic filmu, historie, politologie atd., ale i jejich cross-overů. Už jen práce s legitimizačními strategiemi je úžasná: V bolševickém filmu potřebuje Žižka uvedení mezi celebrity doby a tato role nepřipadne nikomu menšímu než českému a římskému králi, Lucemburkovi Václavu IV. Jeho úkolem je oblíbit si Jena Žižku a včas zemřít (a proto taky musel ve filmu skonat na Pražském hradě a ne v nějakých Kunraticích). Učení Jana z Husi zase musí zastupovat královna Žofie, která tu s Johankou tvoří krásná mentální dvojčata.
Vávra a další nemuseli mnoho vymýšlet. V zemi česk(osloven)é vládli preláti nového náboženství a stačilo se jen dívat kolem sebe. Ne nadarmo má Želivský dikci prokurátorů z politických procesů a komentátorů filmového týdeníku. A kdo měl aspoň trochu příčetné učitele na základní škole, tak si samozřejmě musí klást otázku, jestli můžeme označit film za historický jen proto, že se odehrává v konkrétních letech a některé události se tak či onak skutečně odehrály.

Nevím, zda je to mírou zachovalosti filmového materiálu, záměrem režiséra či ještě jiným důvodem, ale druhý díl trilogie používá mnohem chladnější barevnou paletu a jako celek působí studeněji a temněji už na pohled. ---------------Jan Žižkakontrastuje s předchozím dílem ve více ohledech. Je střízlivější, klidnější, skutečně o něco temnější - a subtilnější co do výrazu - a jakkoliv se film rovněž jmenuje po protagonistovi, věnuje se mu často spíš mimochodem a mnohem častěji utíká jinam a připomíná tak mnohem víc multicharakterovou historickou fresku než předchozí díl. Tam, kde Hus velmi často upadal do grotesky a mytologizace, Žižka spíš věcně sděluje - a rovněž postrádá tu opravdu vyhrocenou ideologizaci, ledaže bychom tak brali věcné vykreslení husitů jako veskrze pozitivních (což je postoj, se kterým se jednoznačně neztotožňuji, nicméně snímek jej podává alespoň tak, že se to na rozdíl odHusadá suše akceptovat). Ahistorická zjednodušení (zde prosté "(český) lid" vs "(německá) vrchnost") či přikrášlení až lež ("poctivý a čestný lid bojuje za své sebeurčení") nejsou samy o sobě diskvalifikující - podotkl bych, že když podobnou ideologickou deformaci uděláfilmař moderní a světový, tak to vadí málokomu - a nejde jen o Scotta, svůj světonázor, své libůstky a nešvary projikuje do textu díla téměř každý, kdo se ve filmu potýká s historickým materiálem, jen mě zkrátka jen Vávra řemeslem (většinou) baví víc než Scott a subjektivně mi přijde, že s tím vším musel mít víc práce. (Mimochodem, až teď u sledování jsem si uvědomil, jak bizarní mi přijde naříkání Husa z remanentismu, když tématem pro tolik jeho stoupenců byl... kalich.) --------------- Jakkoliv jsem byl k volbě Štěpánka coby Husa kritický, musím uznat, že ta dvojrole mu opravdu sluší - zachytit dvě ikonické postavy takto svébytným a vlastně (pro účely filmu) legitimním způsobem je kumšt a jeho posmutnělý, postarší, unavený a syrový Žižka je opravdu na hony vzdálen jeho Husosvětci. Vlastně mě mrzí, že se film jeho  postavě nevěnuje víc; pro tu zmiňovanou freskovitost je jí věnováno až zbytečně málo času a místo toho sledujeme dokončování vedlejších linií z dílu minulého (Tomáškové Johanka, která - hlavně při započtení jejího času na obrazovce v jedničce, ale téměř i bez něj - dostává zcela nepochopitelně víc prostoru než titulní postava) či naprosto neopodstatně přereprezentovanou postavu Želivského, kteréhož uchopení filmem upřímně nechápu. --------------- Pominu-li skutečnost, že se film snaží (?) Želivského vykreslit jako postavu pozitivní (konfesní předporozumění stranou, zrovna jeho nemusí i značná část protestantů, s nimiž jsem se o něm bavil) a pominu-li skutečnost, že je prezentován v zásadě jako proto-komunista, resp. spíše proto-svazák (což chápu, že v dobovém výkladu a při dobové poptávce mohlo být alespoň v některých ohledech tehdy chápáno jako plus), zůstává mi pořád fakt, že se Vávrovi vůbec nedaří jej jako klaďase a deuteragonostu prodat; Želiv působí slabošsky až změkčile (a to nejen proto, že Horák je zde stylizován téměř dodandyho), vedle Štěpánka, ať už coby Husa v dílu minulém či Žižky v dílu tomto působí hystericky, zženštile, uřvaně a inherentně nepříjemně. Pokouší-li se naopak v jedné z úvodních scén působit jako iagovský manipulátor (aspoň mi to tak přišlo), zdálo by se to být lepší volbou, ovšem Horák neumí úplně uchopit ani toto, takže ta postava v tomto obsazení skutečně neměla šanci. Až jsem si říkal, jestli v rámci filmu má být opravdu pozitivní anebo zda Vávra subtilně ironizuje tuhle politickou objednávku à la Šostakovič, z čehož bych ho jinak nepodezíral, kdybych z prezentace a neustálé přítomnosti této postavy nebyl tak zmaten. Jestli měl být cílem opět kontrast - navenek klidný a spíše mírný muž vojenství ironicky konfrontován s navenek horlivým až agresivním mužem kazatelny, budiž, ale tento kontrast zapůsobil tak, že jsem si oddechl pokaždé, když Horák slezl z plátna (což se - subjektivně prožíváno - dělo příliš málo). Naopak beru zpět výhrady k Högerovi coby Václavu - tato starší, nemocnější verze mu sedí skvěle. --------------- Přestože se tu fakticky děje mnohem víc, jako celek tento druhý díl rozhodně nepůsobí tak strhujícím dojmem jako jednička. Svět je již rozdělen, situace je vykreslena, a vůbec mi přijde že se Vávra zaměřil hlavně na ty dvě akční scény - pražskou defenestraci a bitvu u Sudoměře, které vskutku působí jako emocionální vrcholy filmu, kteréhož posunu je trochu škoda. Defenestrace přichází poměrně brzo a je dost dynamická (to "násilí skrz střih a zámlky" mi připomnělo - nesmějte se - Hooperův původníTexas Chain Saw Massacre), bitva u Sudoměře je možná trochu krátká vzhledem k tomu, že se na ni čeká celý film (pro srovnání dávám Helm's Deep veDvou věžích,z hlediska této dynamiky spíš v kinoverzi než v té prodloužené), ale ta pošmournost velmi sedí, natáčení v konkrétní lokalitě rovněž pomáhá a i vzhledem k (zne)užití onoho "fandění outsiderovi", diváka zapojí ať už po či proti jeho vůli. Ale jinak mi dost chybí právě to srdce, které jsem vyzdvihoval minule. Snímek nám spoustu věcí sděluje a my vlastně nevíme proč (zkuste posoudit každou jednotlivou scénu, zda je opravdu nezbytná a nešla by odebrat - ten poměr není úplně přívětivý, a to nejsem zrovna typ, co by vyžadoval extrémní apel na dramatický oblouk) a výsledek je celý tak trochu emocionálně chladný, jako to železné nebe všude nad hlavou. Vávra i film jsou jako protagonista - unavenější, skleslejší, vše působí téměř defétisticky, což jsem čekal spíš až od třetího dílu. Možná i proto se tolik nepohoršuji nad ideologizací a čistoskvoucím husitským hnutím, které přece nerabuje, neloupí, nepálí, nic ošklivoučkého nedělá; protože tam kde se měHussnažil opravdu vtáhnout, strhnout, znechutit, zapálit (pun not intended), tam kde pro tohle prodání sebe metal kozelce a chrastil všemi rolničkami co měl,Žižkovije to jedno. --------------- Opět váhám, tentokrát naopak mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Emočně spíš za tři, ale když jsem jedničce nedal pět, budu tady shovívavější a s odřenýma ušima ty čtyři hvězdy za rozpohybovaného Mikoláše Alše dám.

Mě film bavil a nepostrádal napětí. Že se Žižkova vojska v dalších dobách nechovala tak,jak by měla, je asi pravda, ale ty počátky asi museli být silné. Jestli se skutečně sedláci a další lidé vzepřeli tehdejším vládcům, tak se ji asi skutečně nevedlo dobře. Dívat se na tehdejší události z dnešního pohledu je chyba, ale na to abychom pochopili tehdejší svět už je trochu pozdě.