Šelest na srdci (1971)

..... nie som priaznivcom takéhoto typu filmov,ale zaujal  ma - jednak tým,že ho točili francúzi vo Francúzsku,po francúzsky,že bola tam francúzska rodina a hlavne mnou obľubená retro atmosféra v č-b prevedení. Ostatné bolo slabé: matka ,ktorá ušla s holou riťou z Talianska do Francie nemala nič - a stretla bohatého muža, ktorý si ju vzal má s ním tri deti - nemusí nič robiť, manžel gynekolog musí všetko zabezpečiť a ona - sa nudí a ho podvádza.....tri deti - rozmaznané prašiny ,ktoré sa nevedia chovať k rodičom, služobníctvu, priateľom.....som proti násiliu ,ale tu by malo občasné zaucho význam....a potom tá hlavná téma  :  sex - matka s milencom, deti - meranie si vtákov, návšteva bordelu, naznačená homosexualita kňaza v škole a krásny záver incest hlavnej postavy dospievajúceho 15-ročného galgana s matkou - čo viac si priať :))) - .....ale možno som puritán a toto je nasledovaniahodný smer kinematografie....

Vyprávění z prostředí francouzské buržoazní maloměstské rodiny 50. let minulého století. Vážná témata jsou podávána v odlehčeném, namnoze ironizujícím stylu, jak jen Francouzi umí (Pepé a Claude, Život na zámku). Skvělá Lea Massari i Benoit Ferreux. Závěrečná scéka je skutečnou "třešničkou na dortu"

Malý nadějný Oidipus vyrůstá v rodině, která je totálně nefunkční, ale to nevadí. Jeho bráchové jsou rozmazlení ožralové, okrádají vlastní rodiče a nemají k ničemu úctu, ale to nevadí. Táta je sebestředný natolik, že nevidí, co se mu v domě děje, ani že ho manželka podvádí, ale to nevadí. Hlavního hrdinu by nejradši osouložil jeho učitel/kněz, ale to nevadí. Všichni se pořád smějí. Když se mlátí, tak se smějí, když se trápí, tak se smějí... Jestli zde něčím filmový jazyk nepromlouvá, je to dramatická dikce. Dospívání Laurenta tak přes nepopiratelně dramatickou synopsi působí lehce jako vyprávění o tom, kterak Medvídek Pú našel oranžový balón.

Kontroverzní téma, ale přitom podané lidsky a nijak explicitně. Tohle se mi na film velmi líbí. Ukazuje, že každé téma je možné pojmou vkusně a bavit se o něm, pokud autor zná míru a pokud ví, jak daleko může zajít, aby už nesklouzl jen k tomu, že chce za každou cenu šokovat. Louis Malle tohle očividně věděl.

Atmosféru světa dospívání a pubertálního/ hormonálního potácení se ode zdi ke zdi natočil Malle opravdu realisticky a intuitivně, což rozhodně vůbec není lehké a zaslouží si za to jistě uznání. Naneštěstí během dvouhodinového filmu naznačí množství témat (zejména oidipovský vztah k matce, vliv armády a paramilitárního prostředí - skaut - na dospívání v době frnacouzský dekolonizačních válek, podivné vztahy v rodině...), která by stála za hlubší prozkoumání. Toho se ovšem divák nedočká a Malle se mi tak jeví jako docela špatný filmový psycholog. Dostane se tak "jenom" na velmi zručné zachycení adolescentních příhod, doplněných retro feelingem 50. let. Závěrečná scéna s celou rodinou mě pak v kontextu celého filmu utvrdila v tom, že v ní nemám hledat žádnou ironii či dvojsmysl, ale jen návod pro pochopení celého snímku: chápavý humor s nadhledem k jednání hlavního hrdiny.