Výtah na popraviště (1958)

Tak to je vážně nemilé. Spácháte důkladně promyšlenou vraždu, zapomenete však na jeden detail a při návratu se zaseknete ve výtahu. A Vaše milenka, se kterou jste celou vraždu jejího manžela naplánovali, si myslí, že jste se na ni vykašlal.DĚJ:Julien Tavernier, veterán a milenecFlorence Caraly, zavraždí jejího bohatého manželaSimonav kanceláři a naaranžuje to jako sebevraždu. Při odchodu však zapomene odvázat lano, kterým se dostal dovnitř, a vrací se do budovy. Zasekne se ve výtahu mezi patry. Mezitím jeho auto ukradne mladý pár, který spáchá další vraždy. Florence si myslí, že ji Julien opustil, a policie začne spojovat stopy.ZHODNOCENÍ:Příběhově povedená kriminálka o tom, jak se dva milenci dali dohromady, aby se zbavili nepohodlného manžela a narafičili to jako sebevraždu. Tento zločin by jim téměř prošel, kdyby ovšem nemusel Julien zpátky do budovy a nezaseknul se ve výtahu, což rozpoutalo řetězec událostí, které jejich dokonalý plán zmařily. Policie dělala svou práci dobře, Florence se snažila Juliena ochránit, a kromě toho byla celkem dost pěkná. Film není vhodný pro klaustrofobiky. Florence byla vážně pěkná ženská a nedivím se Julienovi, že byl kvůli ní schopen spáchat vraždu. Mě tedy film celkem bavil a dávám mu 4*.

Noir ve stylu francouzské nové vlny nepostrádá zajímavě zamotaný příběh, ovšem, co je mu to platné, když hlavní postavy (obzvlášť mladá dvojice) jsou chladné jak psí čumák a místo soucitu si zaslouží pořádnou ránu mezi oči. Emoce, které ve francouzských filmech beru jako samozřejmost a v žánrovém filmu tuplem, jsem zde zcela postrádal. Špatný film to není, ale za viděnou stojí pouze díky charismatické krásce Jeanne Moreau a stylovému Lino Venturovi (i když se objeví jen na chvilku). 50%.

Když jsem tuhle "noirovku" viděla před pár lety poprvé, úplně mě dostala. A teď si to užívám znovu. Dokonale připravená vražda, ale všechno zhatí zapomenuté lano. Černá kočka za oknem, Julien uvízlý ve výtahu, Jeanne Moreau kráčející po ulici za doprovodu úchvatné jazzové trubky Milese Davise (26. a 27. minuta filmu - pro mě absolutní vrchol),naivní mladí milenci, Lino Ventura jako vyšetřovatel...Film je černobílý, atmosféra dokonalá, francouzština (kterou jsem z doby studentských let ještě úplně nezapomněla) nádherná. Skvělý zážitek!

Nebudem klamať. Pozrel som si to výhradne iba kvôli soundtracku ktorý zložil môj veľmi obľúbený jazzový  virtuóz Miles Davis. Zujímavosť pri tomto diele je ten, že Miles Davis skladal a nahrával hudbu počas sledovania filmu. Najprv bol hotový film potom sa k nemu dokončil soundtrack. Pred snímkou som si prečítal zopár kritík ktoré tvrdia, že snímka je aj na to obdobie, naivná, nelogická a postavy sa správajú divne. Mne to našťastie až tak zlé neprišlo. Film aj z odkazom som vstrebal a užil si ho. No, soundtrack je stále to, čo vo mne rezonuje a vyplavuje emócie. Na úvodný motív už nikdy nezabudnem.

Je k neuvereniu koľko nelogickostí sa objavilo v jednom filme. Keď na to na chvíľu zabudnem, tak treba uznať, že dielo je skôr umelecké, resp. na tento aspekt sa chceli tvorcovia zamerať. Má veľmi dobrú hereckú dvojicu milencov, ktorí sa na plátne nikdy nestretnú, to je parádny ťah. Do ich tragédie kvíli Davisova trúbka a tiež je to parádny ťah. Druhá dvojica milencov kopíruje prvú dvojicu ako chce zahladiť chyby pri poprave. Detektív až príliš ľahko rozlúskne prípad a je to ťažká skratka v súvise s tým ako je rozprávaný príbeh. K smiechu je odsúdenie Taverniera za vraždy v médiách, skôr ako to spraví polícia. Rád by som film skrz načrtnutú symboliku ohodnotil aspoň za 3*, ale nedá sa, Malle nemôže takto okašľať určité postavy.