Pepi, Luci, Bom y otras chicas del montón (1980)

Chtělo by se říci, že mi tenhle úplně raný styl Pedra Almodóvara moc nesedí, jenže on mi tento režisér zatím celkově sedl na vyšší hodnocení svátečně. I když točí v mnoha ohledech zajímavé a osobité filmy. Tato značně vulgární provokace plná bizarně vyšinutých postav mi přišla naštěstí o dost zábavnější, než otravná spleť LGBT+ postav v jeho následujícímLabyrintu vášní, některé dialogy a další vychytávky, jaké musely konzervativními diváky ve své době řádně hnout žlčí, mě dokázaly poťouchle pobavit, navrch tu dochází s opětovnou sešlostí stejných dívčích postav před kamerou i na linii příprav undergroundového filmu a Carmen Maura patřila určitě k tomu lepšímu v hereckém obsazení, zatímco jiné herecké kreace se již na můj vkus blížily ke zbytečné přepálenosti. Tak nějak jsem chvílemi i bavil, třeba nad postavou úchylně vyšinutého policisty (Félix Rotaeta), překvapen jsem byl i mírně tragičtějším vyústěním příběhu jedné z hrdinek, ale víckrát mezi tím se tento film pro mě pohyboval v rovině nepříliš koukatelného undergroundu, jaký mě nejedním svým výstřelkem i později lehce ubíjel.[55%]

Tie tri hviezdy berte ako veľmi osobný statement, ktorý je viac o neschopnosti naladiť sa na film, než o filme samotnom. Na jazyku Almodovarovej prvotiny sa zub času viditeľne podpísal a neprináša mi to také vintage-potešenie, ako sledovanie prvotín Grega Arakiho. Na druhú stranu je úchvatné, ako okrajový, undergroundový európsky film zo začiatku 80. rokov svojím emancipačným tónom dokonale sedí na súčasné dominantné spoločenské diskurzy týkajúce sa postavenia žien a ich problémov. Almodovar ako filmár ostáva poplatný svojej dobe, ale ako hovorca istej spoločenskej skupiny je výrazne popredu.

Ak je niečo kult, tak potom tento Almodovárov film. V jednom Madridskom kine sa premietal nepretržite štyri roky. Rekord tohto typu nemá na svojom konte ani Avatar. Až po pozretí tohto snímku mi všetko docvaklo. Štylistické postupy, ktoré používa autor aj vo svojich dnešných dielach, sú všetky už aj tu a preto sa film stáva poslednou súčasťou rébusu zvaného Odkiaľ sa to ten Almodovár naučil? Čo by sa podľa všeobecných pravidiel vyjadrovacích prostriedkov filmového média považovalo za chybu a amatérizmus, tu sa stáva jazykom. Almodovár si tvrdohlavým opakovaním tých istých chýb vytvoril vlastný svojbytný rukopis (podobne ako jeden súčasný český kontroverzný režisér, ktorého filmy patria k tomu málu, čo sa oplatí v rámci českej produkcie sledovať). Pri sledovaní Pepi, Luci, Bom y otras chicas del montón ma napadá jediné - Punk is not dead! Pedro bol v tej dobe väčší pankáč než Sid Vicous.

No, co k tomu říct. Plus je rozhodně Carmen Maura jako Pepi, kterou mám hodně ráda. Pobavila i Cecilia Roth jako modelka z prapodivných reklam, jinak je to ale divný film, hodně násilný, hodně "teplý" a rozhodně to je nakročení mého oblíbeného tvůrce do dalších vrcholů. Ale vadila mi podivná zápletka a ještě hloupější konec

ZLÍNFESTNatolik okázalá hyperbolizace žánrových prvků (revenge movie) a tak důsledné porušování všech filmových (záběrování, svícení, střih) i morálních pravidel (znásilnění), s přihlédnutím k charakteristickému almodovárovskému rukopisu (gay komunita, voyeurizmus, autotématičnost), patrnému již z tohoto debutu, a při ohledu k době a hnutí, na kteou/é film reaguje, se na plný počet dostanu.