Bolest a sláva (2019)

"Vnoci,keďmávamsúbežneniekoľkorôznychbolestí,verímvBohaamodlímsaknemu.Vodne,keďtrpímlenjednýmdruhombolesti,somateista."Dramatický príbeh o režisérovi s tvorivou krízou, v ktorom sa autobiografické črty (silná inšpirácia Almodóvarovým vlastným životom a jeho skúsenosťami) miešajú s fiktívnymi prvkami. Pripadá mi to slabšie ako režisérove vrcholné diela, je to dosť pochmúrne (točí sa to okolo silných zdravotných problémov a drogovej závislosti) a chýba mi tam to tvorcove typické humorné odľahčenie. Príbeh, ktorý je netradične viac o mužoch, než o ženách (sú tu vlastne len dve výraznejšie ženské postavy), sa odvíja v dvoch časových rovinách. Tou prvou je súčasnosť, v ktorej je hlavný hrdina, režisér Salvador Mallo (výborný Antonio Banderas) okrem tvorivej krízy stíhaný aj množstvom zdravotných ťažkostí, tou druhou sú hrdinove spomienky na detstvo a na drahú mamu (výborná Penélope Cruz). Tá spomienková rovina ma bavila prakticky celá (bývanie v jaskyni, učenie negramotného maliara), pripadala mi omnoho zaujímavejšia, než miestami dosť nezáživná súčasnosť. Zmenil to až krásne optimistický a dojímavý záver, v ktorom prvok z minulosti prekvapivo prenikne do súčasnosti (kresba chlapca z knižkou). Almodóvar si pritom neodpustil nenápadne rypnutie do cirkvi a jej vzdelávacích metód (veď negramotní analfabeti sa podstatne ľahšie ovládajú). Výraznou zložkou snímky je tradične výborná hudba Alberta Iglesiasa, ktorá jej dodáva príjemne muzikálny charakter."Prídeš sa na mňa pozrieť?" "Neviem. Nemyslím." "Tentokrát nehrám Shakespeara, ani Čechova. Ani Lorcu. Hrám teba." "Keďtonezvládneš,budemihrozne.Akeďtozvládneš,budemiomnohohoršie.".

Almodóvar je pre mňa absolútne neznámy režisér, ale v obľúbenosti sa aj u miestnych užívateľov radí v zozname režisérov na dosť vysokú priečku, a preto som možnosť pozrieť si nejaký jeho film, ktorý náhodou dávajú v telke neodmietol. Nuž ale skúsenosť to pre mňa bola skôr negatívna, respektíve jeho tvorba zrejme nebude podľa mojej filmovej chute. Dejovo to vyzerá na nejakú ťažkú a ponurú retrospektívu, ktorá je zrejme odrazom životného príbehu samotného režiséra. Tempo bolo veľmi pomalé, nedramatické, nebojím sa povedať až nudné. Nejakú tú umeleckú hodnotu zrejme film bude mať, ale bohužiaľ, mňa film nijako výrazne nezasiahol. Ale výkon Banderasa bol fakt výborný, plus oceňujem aj hudbu a celkový vizuál. 40%.

Těžké se na film napojit, je-li to váš první film od Almodóvara - což byl můj případ. Filmařsky se mi to líbilo moc, příběhově to bylo spíše rozvláčné, nevzrušivé, velice málo pořádného děje. Příjemné byly návraty do hrdinova dětství. Hodnotím to ale prismatem toho, že jde do velké míry o autorovu autofikci a film spíše pro znalce. Věřím, že těm musel přinášet ještě o řád jiný zážitek. Velmi dobře Almodóvar podle mě "dramatizuje" a zveličuje ústřední témata filmu (např. bydlení v jeskyni jako dramatizace chudého prostředí, nebo celá paleta zdravotních chorob hlavního hrdiny).

Tak Banderas je v prvom rade priserny herec, to si rovno ruky moze podat s Benom Affleckom, Caviezelom, Pistom Segosom /odborne Steven Seagal/ alebo aj Worthington je tazka konkurencia v tom, kto je horsi herec. Banderas ci Worthington, tazko by sa vyberalo. Almodovar do toho dal vela seba a mam taky pocit z filmu ze ked navstevoval nejake skoly s tymi cernoprdelnikmi co sa spominaju v Almodovarovej biografii tak si myslim ze Almodovarovi sposoboval problemy jeho  ciry ateizmus. No ja ne, s cirym ateizmom mam problem, Ne nejsem ciry ateista, len samozvany. Uz som vysvetlil. Oficialny text distributora melie cosi o tom, zevraj sa da oddelit tvorba od valstneho zivota a zevraj aj od vasni. Tak to je pre mna novina   50 %

Asi nejvíce přístupný Almodóvarův film širší veřejnost. Tahle v podstatě režisérská zpověď stojí na bedrechAntonio Banderase, který je skvělý, charismatický a s jeho postavou se dá snadno ztotožnit. Je možná však škoda, že všechny další postavy mají neskutečně málo prostoru (třeba takováCruz- ta mě však poslední dobou už tolik nebaví, takže mi to v tomto případě vlastně ani extra nevadilo :D) a film je plný charakterů, které se postupně budují a potom třeba v půlce filmu najednou zmizí a už se do konce neobjeví. Režisérsky je to perfektní, Almodóvar má skvělou práci s barvami a s celkovým snímáním jednotlivých záběrů, z dějového hlediska je to vlastně taky hodně fajn, jenom mi připadá, jakoby to byl nějaký první draft scénáře. Jakoby nikoho nenapadlo ten scénář trošku upravit, dát nějakým postavám víc prostoru či nějak výrazně uzavřít jejich dějové linky. Ale rozhodně to není špatný film: jak jsem již řekl, veřejnosti asi nejpřístupnější Almodóvarův film, zároveň taky ale nejobyčejnější.7/10