Co jsem komu udělala? (1984)

Tato komedie s bizarní mozaikou rodinných příběhů, šmrncuta lehce úchylným a černým humorem, se slavnému španělskému režisérovi za mě nebývale vydařila. Oproti svým prvotinám již zde Almódovar nebyl ryze undergroundovým tvůrcem, ačkoliv tím pověstným provokatérem v nejednom vyústění a sérii choulostivých scén zůstává. Stejně jako vČerných rouchách(1983) využil možnost barevně dolazené výtvarné stránky interiérů, nasvícení nebo mnoha záběrů s hromadnou bytovkou v pozadí, přitom ještě zůstal prost svých pozdějších spádů do možného kýču a přílišného sentimentu. Díky tomu všemu a také potěšující absencí transvestitů jsem skoro nebojoval s ničím, co mi na Pedrových filmech leckdy nesedí, a zároveň se pouze mohl bavit nad nebývale civilně ztvárněnými postavičkami z řad menších i větších podivínů, pomatenců, úchylů a vývrhelů, kteří si ovšem jako mnozí z nás mohou žít i své prosté rodinné a osobní životy a problémy. Je až poťouchle kouzelné, jak navzdory charakterům většiny postav máte v nejedné scéně (v kontrastu k jiným scénám) pocit, že se díváte na útržky zcela obyčejných rodinných dramat, obdařených přitom vtipně ironickou nadsázkou. Bavila řada hereckých výkonů pro mě převážně neznámých tváří a menší přechod do krimi zápletky film v poslední třetině osvěžil. Snad jediný rušivý, až příliš WTF prvek pro mě tvořila jen ta malá Carrie ze slavného horroru, která tady opět, byť v jedné chvíli trochu netradičně, zasáhne svými nadpřirozeně telekineckými schopnostmi. / PS: Uživatelka NinadeL byz jedné scényměla jistě taky radost. ;)[75%]

Keď pristúpite na to, že nielen veselé scény tu majú byť vtipné, ale niekedy ani smutné dialógy netreba brať vážne, mali by ste byť nadšení. Príbeh sa odohráva vo svete, kde je všetko normálne, včítane telekinézie, matkou schválenej adopcie vlastného dieťaťa pedofilným zubárom a impotentného policajta, ktorý je ešte veľmi výkonný v sexe, oproti tomu ako laxne pristupuje k vyšetrovaniu vraždy. Film, ktorým Almodóvar získal prvý medzinárodný úspech, nepatrí k jeho najlepším, no rozhodne dokáže prekvapiť. A v dobe vzniku, keď ešte ľudia poriadne nevedeli, čo majú od neho čakať, mohol aj šokovať.

„NO MALGASTENOS EL AQUA CIERREN BIEN EL GRIFO. GRACIAS.”[=Neplytvajte vodou, riadne zatvorte kohútik. Ďakujeme]•Samozrejme, žePETER Almodóvar, opätovne na priam "almodóvarovský" spôsobpreháňal, ale nie zrovna takým spôsobom, aký máte asi teraz na mysli - tentoraz sa najviac zameral azda predovšetkým i na túto ústrednú ženskú protagonistku menomGlória-ama de casa[žena v domácnosti]=[excelentnáMAUROVÁ], v ktorej to teda vskutku napokon ani bohvieako extra zvlášť zase nefungovalo, nakoľko len„žili z ruky do úst”, čo ale nebol len jediný problém, ktorý sa ich navyše priamo dotýkal; v podstate, každý jeden člen v rámci jej rodiny, následne mal nejakúšpinu za nechtami- minimálne na svokre/babičke[obdobne vynikajúci herecký prejav zo stranyLAMPREAVEOVEJ]- som nespozoroval žiadne,nekalé úmysly- maximálne iba v tom zmysle, že si zobrala dnuka jašteričku zvonka.•Skrátka, nadchádzajúci príbeh mával prevažne sociálny charakter, a to konkrétne bez autorových klasických výstredností, ktorých som sa ani v tejto chvíli celkom nezbavil - boli postupne servírované v malých, resp. znesiteľných dávkach, čo naprosto nikomu neublíži. Zároveň by som toto šikovne spracované dielo, rád pripodobnil k tomu, že bolo nasiaknutéčiernym humorom, vrátane tak trochu predsa i nelogického správania postáv, z čoho sa systematicky vytváral chaotickejší sled udalostí a vzťahov, no našťastie to až tak strašne nebilo do očí.•Tento titul sa tiež vyznačoval aj tým, že disponoval kvalitným rytmom, vďaka čomu som nemusel stále pomýšľať na to, koľkože je to vlastne hodín, koľko to ešte zostáva do konca...?P.S.:Normálne by som na záver podotkol, že režisér a scenárista v jednom a tom istom ponímaní - týmto dielom konečne dospel k tomu, aby i naďalej napredoval v tom, čo ho zdobí.

Vlastně ani nevím, co si o tomto filmu myslet. Jako kdyby mi unikal kontext. V samotném závěru se záběr kamery přesouvá z balkónu, kde žila tahle vypečená rodinka, na bytový dům a pak na sídliště, jakoby tvůrci říkali....a tohle je jen jeden střípek ze života prostých lidí, jen jeden příběh o boji s chudobou, frustrací a nezájmem blízkých. Ze světa, kde není láska. Je to bizár z hlavy extravagantního chlápka, jakéhosi psychotarantina, který si libuje v pokřiveném zrcadlení světa. Který rodič vykuplí své dítě pedofilnímu zubaři? Ale ona žádná z postav nebyla normální. Drogový dealer, štětka, malý gay, tyranská matka, dítě telekinetik, impotentní polda, spisovatel podvodník, jeho žena kleptomanka, jeho bratr alkoholik, hlavní postava závislák a vrah... . Tohle nebyla komedie, ale výlet do hlavy pošahaného člověka, který je dnes podobně jako zmiňovaný Tarantino stavěn na piedestal. Tak za mě ne. Svět jistě není dokonalé místo, ale tenhle pohled na mě působí zbytečně perverzně...nebo možná jen pervezně ve své prázdnotě. Co se tím vším autor snaží říct??? S Almodóvarem mám společnou pouze fascinaci výrazem Carmen Maury. Podle mě předlohu Dahla nepochopil, nebo ji záměrně zhnusnil. Nikdy více.

Spíš než Almodovar mě nalákal Roald Dahl. Mám rád jeho humor a tenhle film je komedie ... (?) No, když tak hodně hořká, jak čokoláda z továrny pana Wonky. Je to jeden z raných filmů pana Almódovara, v hlavní roli osvědčená Carmen Maura (např. i Volver) Trochu jsem nepochopil tu mysteriózní vsuvku, kdy ta zrzavá holka (Vanessa?) začne dělat zázraky. Když zastaví výtah nebo rozbije vázu, je to ještě ok, navíc si to její příšerná matka zaslouží. Ale vytapetovat a vlastně rekonstruovat celý byt, nevím, jaké je to poslání. Ale jinak, téměř 40 let po vzniku je to velmi koukatelné.