Julieta (2016)

[4,5*]"Viete,Julieta,Antíasizvolilasvojuvlastnúcestu.Avyniestejejsúčasťou."Dráma so zaujímavým príbehom jednej zlomenej ženy, stíhanej tvrdými životnými ranami. Z môjho pohľadu ide o jedno z najsilnejších diel Pedra Almodóvara, ktorého modré hodnotenie je pre mňa len veľmi ťažko pochopiteľné (považujem ho za nedocenené majstrovské dielo). Je to na Almodóvarove pomery netradične umiernený film, bez obvyklej snahy šokovať, aj bez zvyčajných bizarných postáv (jeho hrdinami sú v podstate bežní ľudia). Má skvele navodenú ťaživú, melancholickú náladu, na čom má leví podiel výborný Alberto Iglesias s jeho hudbou. Najväčšou devízou filmu je ale pútavé retrospektívne rozprávanie, s parádnym nábojom tajomnosti. Úžasne je podané hlavne to, ako sa postupne vyjavujú rôzne skutočnosti (typu: kto je Julietina dcéra Antía, kto Antíin otec, atď.) a ako sa dopĺňajú dôležité čriepky informácií (napríklad prostredníctvom Julietiných rozhovorov s rôznymi postavami). Film pritom nemá nejaké slabé miesto, prakticky neustále je dejovo mimoriadne pútavý, objavujú sa nové a nové zaujímavé postavy ("námorník-nápadník", mama s demenciou, dcérina priateľka Bea, sochárka Ava (veľmi dobrá Inma Cuesta)). Prostredie, v ktorom sa dej odohráva, je veľmi atraktívne, či už ide o atmosférické ulice Madridu, alebo o úchvatný dom na brehu mora. Veľmi sa mi pozdávajú i obe predstaviteľky Juliety, jej pôvabná mladšia verzia Adriana Ugarte i zronená staršia verzia Emma Suárez (skvelý prestrih medzi nimi dvomi s hlavou pod uterákom). Potešil ma záver filmu, ktorý do tej celkovej bezútešnosti vnáša aspoň závan optimizmu."Šaliembolesťou.Sútonajhoršiechvílemôjhoživota.Myslímnateba. Teraz chápem, ako si musela trpieť, keď som zmizla. Nevedela som si to predstaviť.Nikto,ktositonevytrpel,sitonedokážepredstaviť."

Náboženská sekta vymyje dceři mozek a ta 12 let nekomunikuje s matkou. Ať už bylo cokoli předtím, co ji k tomu přimělo, je to tragédie. Film má jen 68 %,pro mě je to rozhodně jeden z těch lepších Almodóvarů. A zase, kolikátý úlovek ze studnice krásných héreček, které navíc umějí hrát. Adriana Ugarte, Julietta v mladším podání. Starší Emma Suárez je taky skvělá. Líbí se mi přehození rolí uprostřed filmu. Dcera utírá mladší matce mokré vlasy a poodhalení ručníku vykoukne ta starší.

Příběh ženy, která se po mnoha letech snaží znovu získaz srdce své dcery, která ji kdysi opustila... Zajímavý příběh, který se nadějně rozběhne, pak si tak nějak plyne, aniž by se ponořil více do hloubky a intenzivněji zabředl do vztahu matky a dcery a najednou přijde konec - bez pointy, bez nějakého vyvrcholení. Největší potěšení během sledování filmu mi připravila výborná a velice krásná Adriana Ugarte. Další z filmů Pedra Almodóvara, který jsem si docela užil, ale nevtáhl mne tolik, abych šel s hodnocením výše. 65 %.

Možná jsem nekulturní barbar, ale do teď jsem žádnej Almodóvarův film ještě neviděl. Vlastně mě ta jeho tvorba nikdy moc nelákala, ale na tenhle film jsem náhodou narazil a neměl jsem zrovna nic lepšího na práci, tak si řikám, že tomu Almodóvarovi zkusim dát šanci. Třeba na tom něco bude, když jsou ty jeho filmy tak vysoce hodnocený. A ono na tom opravdu něco je. Je vidět, že to točil někdo, kdo asi už pár filmů natočil a evidentně to filmařský řemeslo umí. Jenže tohle je totální vítězství formy nad obsahem. Je to takovej líbivej film, na kterej se dobře kouká, ale zároveň se tam neodehrává nic moc zajímavýho a ještě to celý končí někde napůl cesty. Ale zvládnul jsem to dokoukat celkem bez problémů a možná zkusim i nějaký jiný Almodóvarovy filmy.60%

Až jsem také nedýchal nádhernou scénou jelena u jedoucího vlaku, kterou pozoruje krásná Julieta. Jsem prostě filmem pohlcen, proto se neostýchám napsat, že ve filmu vše krásné, i když hodně, hodně smutné. Pohled na jelena, ale ne jelen, ale smrt sebevraha. Pohled z okna na moře z domu vyvolal úžas a zanedlouho další pohled na rozbouřené moře a vědomí, že tam našel smrt milovaný muž. Vzpomínky krásné, vzpomínky smutné, vzpomínky...., ale přesto zvítězila naděje a závěr filmu k tomu vyústil.