Páter Vojtěch (1936)

Jak se říká v pohádce Lotrando a Zubejda: Ne všechny rady rodičů jsou správné. Zde to platí o přání. Matka, kdo ví proč, chtěla mít ze syna flanďáka. Pravdou je, že to byl jistý druh prestiže sloužit Bohu. Faráři sloužili jako jistá morální autorita a s radami se na ně obraceli i ti nejstarší ze vsi. Stejně tak obyvatelé uznávali názory a doporučení kněží. Farář pokud chtěl, mohl mít tenkrát velkou moc. Jenže Vojtěch se zamiloval do dívky a tak je jasné, že té hrozilo zůstati na ocet. A protože syn byl grázl, nabízel se tatík. Film je zajímavý i tím, že v něm můžeme vidět francouzské legie, pár černochů a v jednu chvíli nakoukneme i do Afriky, samozřejmě fiktivně. Na závěr je pak nachystáno pořádné drama. Je to snímek i tom, co by mělo zvítězit - povinnost nebo touha se vymanit. Tehdy to příliš nešlo jinak, dnes by nějaké dítko poslední přání matky pramálo zajímalo.

Zvuková verzia vlastného nemého filmu sa Fričovi vyviedla lepšie než rovnomenný nemý predchodca z roku 1928. Charizmatický krásavec Rolf Wanka v úlohe mlynárskeho syna, trpí dôsledkami podriadenia sa poslednej vôli matinky stať sa farárom (zrejme išlo zo strany matky o snahu nedeliť rodinné imanie). Jeho ušľachtilá, ostro rezaná tvár a telo rozdávajúce a prijímajúce lásku sa ocitá za mrežami kláštorných múrov a následných povinností Božieho služobníka. Je tak zbavený možností slobodného a zároveň bezhriešneho konania. Režisér svižne ženie dej dopredu. Mac Frič údajne nikdy nepochopil divácku príťažlivosť príbehu, ako píše NinadeL. Diváci jednoducho milujú historky, ukazujúce jednoznačne dôsledky ľudského konania z minulosti. Božie mlyny ako záruka a istota voči skrivodlivostiam prítomnosti, isto iste raz, častokrát v ďalšej generácii, odmenia spôsobené príkoria. Poskytnutá ilúzia usporiadania tejto vyššej spravodlivosti je v tomto príbehu založená na princípe: Rozhodol si sa takto? Nuž pykaj a znášaj dôsledky rozhodnutí ešte v tomto živote! Tak to majú diváci radi. Ak sa k tomu pripojí zručné remeslo o dobrý ľudový film je postarané.

Dejove se mi film libil hodne. Stejne tak Wanka v roli kneze a Stepnickova v roli mlade holky z vesnice. Naopak Struna v roli bratra mi tam moc nesedel. Fricova rezie vyborna, jako snad vzdy. Slusne dobove drama.

Hodne cervena podivana. :)

Vedle pozdějšího Kroku do tmy další role, ve které se mi Rolf Wanka líbil, a to nejen kvůli vizáži. Příběh je sám o sobě poměrně zajímavý, ale Jiřina Štěpničková svou roli divadelně přehrává a v L. H. Strunovi jsem při sebevětší snaze viděla spíš Marvanova bratra než syna.