Katakomby (1940)

Napriek tomu, že jeKatakombyjedným z menej (ale stále výrazne) zábavných projektov, na ktorých sa zúčastnil fenomenálny p.Burian, sa vďaka jeho pôsobeniu dajú celkom dobre si užiť. Najväčším nedostatkom ale je, že ho tam je pomerne málo, v dôsledku čoho to nevie svojou osobou vykryť natoľko, aby to bol iba mávnutia hodný aspekt. Príbehovo slabšie, žánrovo tiež, ale na efekt kľudne stačí aj iba jeho prejav, ktorý prakticky ani nemusí byť podložený niečím zmyselným.

Katakomby nepatří mezi mé oblíbené filmy s Vlastou Buriane. Burian tu sice opět exceluje a ostatní hvězdný ansámbl taky nezklamal, ale dějová linka byla za prvé až moc jednoduchá a za druhé i přes to nedotažená. Například linie s Jaroslavem Marvanem mi přišla nedokončená a jeho postava ve výsledku úplně zbytečná a do toho přehazování postavy Adiny Mandlové mezi chlapama mi ke konci přišla až trapná. Přesto, že se jedná o slabší kousek z té doby, tak Burian vše zachraňuje a pod čtyři se hodnotit nedá.

"Alevčerajsteminapsal,žeměmilujete." "Včera." "Ajábychchtěla,abysteměmilovalidnes,rozumíte?Poroučímvámto!" "Acokdyžvásneposlechnu?"Táto klasická česká komédia sa mi doteraz akosi zázračne vyhýbala, hoci ju režíroval môj obľúbený režisér Martin Frič a zišlo sa tu množstvo popredných hercov svojej doby. Z nich vyzdvihnem najmä vždy skvelého Jaroslava Marvana (prednosta úradu Sýkora), sympaťáka Theodora Pištěka (pán prezidiální Klásek), talentovaného Antonína Novotného (Dr. Marek), ktorý na veľkú škodu onedlho na to s herectvom skončil a najväčšie prvoreoublikové kočky Adinu Mandlovú (Nasťa Borková) a Natašu Gollovú (Irena Kryštofová). Dokonca i Vlasta Burian (oficiál Borman) je tu vo svojom prejave dlhší čas príjemne umiernený a nepresadzuje sa vehementne do stredu pozornosti (to sa ale, žiaľ, postupne zmení). Aj keď je dejová zložka veľmi jednoduchá a plná klišé, film sa mi páčil a väčšinu času som sa veľmi dobre bavil, či už na dialógoch, alebo na situačnom humore (dokonca som sa v istom momente pohyboval na hranici 3 a 4 hviezdičiek). Napokon však predsa len prichádza to klasické burianovské, čo môj dojem významne zráža dolu. Burian sa totiž zase ukáže ako ten najmúdrejší (hádže životné múdra na všetky strany, napr. o mužskom srdci), najšikovnejší (najlepší pracovník s fenomenálnou pamäťou), najlepší hráč mariášu, morálne nad všetkými (nikdy sa neponižuje ani nevtiera) a najlepší spevák (nenahraditeľný v speváckom zbore). Ten chlap to snáď mal zakotvené v profesionálnej zmluve, že musel dostať takúto rolu superhrdinu, bez ktorého by sa tuším aj Zem prestala točiť. No a príznačné je, že keď potom ocenili herecký výkon niekoho iného (Marvana), jeho samoľúbosť dostala poriadnu ranu a do krvi sa urazil. Dej, aj napriek jeho jednoduchosti, ma bavil až do nie príliš vydareného záveru, v ktorom sa divoko žongluje s funkciami (len tak halabala sa povyšuje a degraduje) a srdcia sa zamilovávajú a "odmilovávajú" mihnutím oka."Děkujizadůvěruadoufám,žedůvěruveměkladenounezklamete."

Další z filmů, ze kterých je naprosto zřejmé, že Burian byl jako herec a komik mnohem lepší než Marvan. Burian zde hraje oficiála Bormana, který přísně dohlíží na své podřízené ve sklepení pozemkového úřadu. Je to velice upřímný člověk, říká všechno narovinu bez ohledu na to, zda někoho urazí, což mám rád. Rád se hádá se svým nadřízeným, přednostou Sýkorou (Marvan), kterého jeho urýpané kecy pěkně štvou. Burian má mladšího kolegu, který je často duchem mimo. Je to Dr. Marek, který je zamilovaný do Nasti Borkové, která pobývá v hotelu naproti nahoře a on se na ni zasněně dívá z okna katakomb. Nasťa si má ovšem vzít toho nejvyššího – nastávajícího ředitele úřadu Kryštofa. Dále je zde Markův přítel Rudík, který s má vzít dceru ředitele Kryštofa Irenu, což mu domluvila jeho tetička „tlačenka“. Večer se koná velká slavnost, kam přijde pan prezidiální Borek se svou ženou Malvínou a také s dcerou Nasťou. Borman je známý tím, že je vášnivý hráč mariáše, a má za úkol hrát s Borkem, kterého během hry zesměšňuje, protože to neumí hrát, a také ho obere o spoustu peněz. Na oslavě má také Borman se svými úředníčky vystoupení se zpěvem a hraním na nástroje. Díky oslavě se na úřadě pohnou ledy a někteří jsou propuštěni, jiní zase povýšeni. Mladí zamilovaní úředníci, starý protřelý karbaník a nepříjemný přednosta – to je tento film v kostce.

Burian si tady z toho udělal fakt one man show. Kdykoliv je v záběru, jsou ostatní upozadění. Hláškuje jako o život, až je to někdy kontraproduktivní. Protože výsledkem je, že člověk jako by sledoval dva filmy, které se prolínají. Střídmou romedy, kdy se dva mladíci zakoukají do dvou slečen, a druhý film, taškařici, kterou si pro sebe ukradl Vlasta. 6.5/10