Cesta do hlubin študákovy duše (1939)

Milá, hřejivá komedie ze školního prostředí, natočená na základě knížky Jaroslava Žáka. Klasika už tolikrát viděná, vtipům by se dnešní studenti už asi tolik nesmáli, tohle je opravdu spíš pro pamětníky (nemyslím teď zrovna pamětníky První republiky a protektorátu, ale doby, kdy v televizi bylo jen málokdy něco kloudného a člověk byl rád za tyhle nenáročné, ale poctivé a dobře natočené komedie ze starých časů).

Jimavy pribeh o tom, ze student ma taky dusi a tak pomuze svemu nedostudovanemu profesorovi k titulu a definitive v oboru pruzniku. Krome toho muzeme sledovat i cute student/teacher romanci v podani mladeho fesaka Hrusinskeho, vydelavajiciho si hrou v pochybnych barech, a nezvykle sympatickeho Vnoucka, ktery ho k sobe nalaka na naladene piano a ctyrrucni ehm hru.

Taký protipól k filmu Škola základ života. Tu sa totiž riešia skôr pozitívne vzťahy medzi študentmi a profesormi. Samozrejme sa na hodinách kričí, ale má to úplne iný nádych. Ubralo sa totiž na škrobenosti a pridalo na kamarátskej atmosfére. Vrcholom filmu je skúška, ktorú nevedome zloží Jindřich Plachta. Ako bonus mladý, štíhly Rudolf Hrušínský. Ale prečo 90% a členstvo v top 50 najlepších filmov, tak to naozaj nechápem. Toľko pamätníkov hádam na ČSFD nie je. Jasný člen TOP 15 najpreceňovanejších filmov.

Koukám, že k volnému předchůdci tohoto filmu jsem v roce 2019 napsal následující:Pokud tento film zestárl, pak jenom šuměním kamery. Jinak se toho v českém školství moc nezměnilo a u filmu se dá pořád výborně zasmát.Hmmm, Ano, československé prvorepublikové/protektorátní komedie byly svého času mou oblíbenou a vyhledávanou filmovou zastávkou, kde pro mě stále dobrá svižná zábava dokázala vyvážit horší technickou stránku. Mám ale pocit, že jsem buď již všechny ,,lepší filmy´´ z této oblasti viděl nebo si spíše toto filmové odvětví už nedokážu tak moc užít (snad mimo tolikrát vzpomínaného kvarteta  Eva-Kristián-Roztomilý člověk-Hotel, případně ještě Nezlobte dědečka s Vlastou Burianem.), pokud nejsem nadšený z takové klasiky, kterou jsem si pohříchu doplnil až dnes. Ok, humorný aspekt  alespoň bezpečně obstarává spolehlivý výkon Marvana a roztomilého Čepka. Ok, je tady krásně vidět, že mezigenerační střety jsou odvěké a večné. Ale  přeci jen jsem tentokrát už citelně vnímal, kolik se toho za těch téměř 90 let v českém školství přeci jen změnilo.  Učitelské autority - zde zcela neomezené a nepodléhající žádné institucionalizované formální kontrole. Učitele navíc místo výuky zkoušejí často žáky z toho, jestli vůbec vědí, jaký předmět právě probíhá. Ještěže byl Martin Frič na svou dobu přeci jen trochu pokrokový režisér, a tak jeho film často jakoby tehdejší školství sám tak trochu kritizoval, pokoušel se o satiričtější ostny a chtěl říct i něco navíc.  Přiznám se, že možná více než humorná stránka mě bavily dojemně sentimentální (pod)zápletky jako třeba ta se studentkem Vaňkem, který pro lásku k hudbě obětoval i vlastní domov. s novým profesorem Voříškem, který se z výtržníka dokázal stát až členem pedagogického sboru, či s profesorem Rabiškou, který se snaží zachytit vývoj studenta od primy až do oktavy, na základě měnících se zájmů zaznamenat změnu povahy, a výsledky svého badání ukládá do knihy, která nese název filmu.  Hezká je také linka s profesorem Matulkou, který stále nedokázal kvůli své trémě udělat státnice, a tak mu studenti pomohou.

Pro mne je tenhle film sentimentální slabota oproti klasice všech studentských komedíí Škola základ života (1938), přestože je to dílo stejného režiséra (Martin Frič). Situace v Československu v roce 1939 musela být velmi pochmurná a film Cesta do hlubin študákovy duše (1939) vznikl až po Mnichovu, proto v něm asi nejsou postavy jako Áda Čuřil a záporný němčinář a neběží se v něm ke světlým zítřkům.