Hej-rup! (1934)

Nejgeniálnější film V+W, natočený v době jejich nevětší síly, uprostřed zlatého období Osvobozeného divadla. Geniální parodie sovětských budovatelských filmů. Bravurní komické dialogy. Výborná reflexe hospodářské krize v Československu. Příběhově je sice silnější první polovina filmu, ale film končí geniální satirou na americké happy-endy. Atmosféru podkresluje výborná hudba Jaroslava Ježka. Po tomhle filmu vás jistě bude bolet bránice. ("Já ty hodinky neprodám. Já sice umřu hlady, ale budu vědět v kolik hodin.") Proto *****

S filmy V+W to mám takto: 1. Hej-Rup, 2. Svět patří nám 3. Peníze nebo život a 4. Pudr a benzín. Hej-Rup je svým způsobem naivním dilkem, které V+W vytvořili ve svém velmi levicovém období. Nebylo nic ještě známo o to represích, hladomoru a diktatuře v SSSR, naopak se v prvních deseti dvaceti letech po VŘSR zdálo, že koncept funguje a že to je budoucnost lidstva. Ale odhlédneme-li od toho všeho, je Hej-Rup velice podařená veselohra, do které se podařilo promítnout komiku her Osvobozeného divadla. Jen se stydím, že tento film hodnotím až teď, po 40 letech od toho, co jsem jej jako školní dítko shlédl poprvé. a od té doby již nesčetněkrát.

Sympatická budovatelská satira o boji dobra se zlem, aka boji dělnický třídy proti třídě vyšší manažerský. Herecky skvělý, režijně jakbysmet, jen ta zápletka jako by byla z dvacetiminutový anekdoty natažená na hodinu a půl, hrozně se to táhne a ta počáteční alkoholová exhibice by taky mohla být kratší..

[3,5*]"Ne,tojsoumojehodinkyatyjáneprodám,rozumíš?Jaumřuhladem,alebuduvědětvkolikhodin."Vydarená komédia mojej obľúbenej komickej dvojice z obdobia hospodárskej krízy, so silným sociálnym podtónom. Ide v nej o obžalobu bezohľadných úžerníckych podnikateľov a nespravodlivého sociálneho systému, čomu zodpovedá aj humor, ktorý má miestami taký smutnejší charakter (občas som si nemohol nespomenúť na Chaplina). Voskovec (nezamestnaný robotník Filip Kornet) s Werichom (továrnik Jakub Simonides) sú výborní (najmä druhý menovaný), tie ich konverzačné kreácie sú unikátne ("Ješte jednou, prosím vás. Já byl poněkud vedle sebe."). A to všetko za sprievodu charakteristickej hudby Jaroslava Ježka. Za zmienku stojí aj objavenie sa Františka Filipovského v jednej z jeho prvých rolí (a nie zrovna zanedbateľnej). Na druhej strane mi tu trochu vadí Josef Skřivan (Worst, prezident konzervárne), tá jeho prehnaná karikatúra pôsobí miestami až trápne. Ak mám filmu niečo vytknúť, tak to bude ten jeho útržkovitý charakter, pričom niektoré útržky sa mi páčia veľmi (rozhlasový prejav nezamestnaného, nocľaháreň, valec, plošina, bežecké preteky), niektoré zase vôbec (stavba domu, veľkolepý budovateľský záver). Najväčší problém ale vidím v tom, že sa tá fajn ľavicová orientácia napokon zvrháva na nehanebnú, miestami až neznesiteľnú červenú agitáciu, pri ktorej všetky budovateľské filmy z 50. rokov blednú závisťou. Po poslednom pozretí musím, aj keď veľmi nerád, odobrať jednu hviezdičku (4->3)."Automobilza3tisíce. ...Ajezdí.Alemuselbybejtzejtrakoupenej." "Jakomyslíš,žepozejtříbyužnejezdil?"

Sám Jan Werich kdysi v rozhovoru uvedl, že se jim (Voskovec + Werich) vlastně žádný film úplně nepovedl. Udělat (dobrý) film byl jejich sen a vždycky tomu něco chybělo. S tím lze souhlasit také u filmu Hej-rup! Není úplně špatný a několik scének je skvělých, ale nebýt dvojice V+W, šlo by o těžký podprůměr. Jejich komika drží snímek lehce nad průměrem a kdo je má rád, film si může užít, stejně jako jsem si jej užil já. Nicméně žádná bomba to není a k oblíbeným patřit nikdy nebude. Voskovci s Werichem mnohem více sedlo divadlo. Škoda, že nikde nejsou kompletní záznamy jejich divadelních her…