Dnes naposled (1958)

Pribeh nas zavede do male hospodo vinarny u Krocu, kde se casteji (ano jde to) nez kazdy den schazi lici sebranka v čele s Ing. Chlemtou (Dandou což je mistrne zahryny alkoholik panem Štepankem) dalsi osazenctvo je veleuspesny nositel housli do hospody, ktereho svym uzasnym zpusobem ztvarnil pan Ráža. Další přislušník je místni lazebnik pan Sovak, ktery je usluzny a za panaka je schopny nechat v kramu lec koho i vyspat. Tichou eminanci je pan Tovarnik (lahvicka) ktery tise pije rum u pultu, nez ho dostihne delirko v jeho byte 16 + 1 v Praze. U Krocu se leje dnes a denně a chudak Mensik nestaci nalejvat a psat dluhy ucastniku. V hospode uraduje i maly podvodnicek pan Mareš (podle meho nikdy nehrali kladou roli) ktery se svymy obchody ktere proklada chlastem vyresi financni siuaci kde jakeho prislusnika lemcani. Film se stupnuje atmosfera je na svoji dobu obdivuhodná a demon alkoholu, je zde citit na kazdem kroku. Clovek by hned prestal s pitim taky, ale teda jeste predtim by si skocil na jednu ke Krocum protoze ma prece pevnou vůli! Vse nakonec nejak DOPADNE vcetne pana virtuoza, policie vyresi serii podvodu odvedenim zlocince od nalevniho pultu...a Apolinar ma dvere otevrene, Tak nejak bez konce zustane u stolu jen pan Sovak alias holič a Mensik jde otevrit dalsi lahev!  Myslim, ze velmi pekny film s panem Munzarem. A takovy, ktery by jiste udelal svoje v protialkoholní lecebne!

Velmi dobře zfilmované drama o alkoholismu, je že z podivem, že v roce 1958 někdo dovedl takhle mistrně vyrobit film o tomhle společenském problému ve kterém je jen málo pozitivních chvil a scén. Velmi hezky je zahraná role pana Štěpánka, ale i Ráže nebo Sováka. Člověk vlastně jen poletuje mezi jednou a druhou lahví, jedna je v hospodě u Kroců, další ve stole v kanceláři a hromada lahví ještě na cestě mezi nimi. Provozní Menšík se do role hospodského opravdu taky velmi hodil a v některých scénách měl člověk skoro myšlenky, aby si do podniku sehnal pomocnou sílu, protože nestačil nosit na stůl. Vypíjí se mu tam skutečně skvělá společnost od podvodníka, pana inženýra až po bývalého továrníka, takže se v jeho podniku dveře netrhnou. Chudáci v jeho rodině, kteří neznají nic jiného než to že někdo dorazí z práce nalitej. Hodně smutný příběh o tom, když někdo alkohol přestane zvládat a neumí bez něj fungovat. To, že by někdo z přítomných přestal pít, tomu jsme snad nikdo ani nevěřili.

Veľmi dobrá dráma o závislosti na alkohole. Príbeh ing. Dady, ktorého alkohol postupne oberá o postavenie, česť aj peniaze. Už v prvej scéne sa prejaví závislosť hlavného hrdinu, keď pokrytecky odmietne pracovný prípitok so zákazníkom, aby vzápätí potajme upíjal pri práci. Nie je v tom však sám. Vezie sa s ním celá partia z mokrej štvrte, s ktorou trávi čas po baroch. Herci hrajú tieto alkoholické charaktery skutočne výborne. Postupne sledujeme všetky príznaky od malých lží, klamanie samého seba, rodiny až po záverečnú katastrofu. Produkcia je dobrá ale dosť úsporná. Do dramatizácie sa príliš nehrnie a až v skutočne vypätých momentoch dokáže rázne zdvihnúť atmosféru. Tá medzi tým plynie ležérne, miestami až vtipne, no každý môže tušiť, že je to iba zdanie, za ktorým je kŕč a neschopnosť alkoholika zavolať o pomoc. 75%

"No,řeknětetamvhospodě,vždyťoniměznají,játopotomzaplatím." "Nezlobte se, pane inženýre, ale todle já už dělat nebudu, víte.Jájsemjednomutakytakhlechodilnadluh,potomhozavřeliajájsemtomuselzaplatit."Snaha filmových tvorcov o výpoveď o démonovi zvanom alkohol je určite chvályhodná (v prípade tvorcov s osobnou skúsenosťou ide priam o ich morálnu povinnosť), obzvlášť ak sa to podarí formou takejto silnej drámy. Atmosféra filmu je dusivá, silne znepokojivá, táto odpudivá spoločenská pliaga (ktorá bola vždy tak nejako v tichosti tolerovaná) je tu ukázaná v plnej "kráse". Spracovanie témy je pritom veľmi realistické, vidieť za tým odborný dohľad (i spomínané osobné skúsenosti tvorcov). Predstavené sú nám rôznorodé a zaujímavé typy charakterov, ktoré prepadli závislosti a zároveň s nimi aj rôzne stupne závislosti. Hereckí predstavitelia sú veľmi presvedčiví (podaktorí akoby to ani nehrali), spomeniem hlavne Zdeňka Štěpánka (inžinier Jindřich Danda), Vladimíra Ráža (huslista Karel Mašek), Františka Smolíka (bývalý továrnik Taupe), Jiřího Sováka (holič A. Zemánek), Vladimíra Menšíka (vinárník Kroc) a Jaroslava Mareša (priekupník Rendl). Len ženské predstaviteľky sú, okrem Ireny Kačírkovej (Magda Řeháková), akési nevýrazné a podobne nemastné-neslané sú aj ich hrdinky (nechce sa ani veriť, že by tie ženy boli až také zhovievavé k takémuto "koníčku" svojich manželov). Zaujalo ma ešte, že v snímke panuje akési zvláštne politické bezčasie (vzhľadom na dobu vzniku).     Dodatok: Vyčítať tejto snímke nedostatočné objasnenie pohnútok hrdinov k pitiu je zrejme nepochopením podstaty alkoholizmu (alebo podľahnutím vplyvu vďačných filmových stereotypov typu "nešťastná láska"). Alkoholik totiž na pitie žiaden dôvod nepotrebuje, lepšie povedané, on si vždy nejaký ten dôvod nájde."Toměneznáte,víte.Tojákdyžsiřeknudost,hotovo!"

V Čechách a i na Slovensku je alkoholizmus najrozšírenejšou formou závislosti. Mnohým ľuďom zničil démon alkohol život. Je to vďačná a často využívaná téma pre filmárov. Vzniklo viacero kvalitne spracovaných titulov, ktoré sa zaoberajú fenomémom alkoholovej závislosti. Jedným z nich je aj čiernobiely snímok "Dnes naposledy", ktorý v roku 1958 natočil režisér Martin Frič. Podarilo sa mu majstrovsky zrežírovať výbornú psychologickú drámu o deštruktívnych účinkoch alkoholu a premárnených, zničených životoch jeho pravidelných užívateľov. Je to jeden z tých filmov, ktoré slúžia ako memento a zároveň aj ako prevencia v boji proti alkoholizmu. Herecké výkony zúčastnených protagonistov nenechajú žiadneho diváka chladným. *****