Škola základ života (1938)

"Nechte si své suplentské rozumy. Jste na to jěšte příliš mladá." Boženka Lachoutová a mladý pán profesor boli svetlé a pokrokové osobnosti v partii starých zamindrákovaných a zbytočne prísnych kantorov. Najviac sa v tomto smere podaril charakter profesora nemčiny, ktorý vyzeral ako Hitler a jeho študentom by som určite nechcel byť. Ďalej tu máme sympaťáka Benetku, donášača Krhounka či komedianta Čuřila (Slávisti jsou saláti). Po všetkých stránkach vydarená študentská komédia, ktorej dominuje skvelý Marvan v roli jedného z profesorov. Ale cesta do hlubin študákovi duše sa mi páči predsa len viac. Možno aj preto, že ide viac do hĺbky charakterov jednotlivých postáv a má svižnejší dej než Škola základ života.

Vydarené zachytenie česko-slovenského školského systému, ktorého cieľom je generovať nemysliacich opakovačov zbytočných poučiek a archaizmov. Rušilo "starecké" obsadenie študentov, potešil František "Bonzák" Filipovský, ako aj "sympatickosť" kantorov. Trefné, dnes už však priveľmi škrobené, bez akejkoľvek nadstavby. Už len dodám, že Marie Burešová hrajúca mladú suplentku vyzerala dosť unavená životom. Skôr by sedela do role výdatne fetujúcej študentky. Zaraďujem medzi najpreceňovanejšie filmy na ČSFD.

Toto bude náš nejznámější meziválečný film. Ta hrstka Čechů, co jej neviděla, bude jistě znát alespoň nějakou tu hlášku. Bylo to určitě příjemné teenagerovské osvěžení mezi spoustou rutinních komedií té doby. Od dětství jsem jej ctil jako nesmrtelnou klasiku. Dnes už se však přes pomalu plešatějící náctileté a logické mezery nějak přenést nedokážu a občas jsem měl dojem, jakoby děj byl upozaděn za hlavně komickými situacemi, což, pokud tyto nejsou geniální, snímku často nepřidá. Když už jsem se tedy jednou vynořil z utápění se ve sladké naivitě, ani nostalgie ho nespasí a já už pět jistě nechat nemohu a čtyři nechci. 70%. Cesta přijde na přetřes snad již také brzy.

Nebavilo. Na rozdiel odCesty do hlubinje Škola akousi cestou do povrchu. Miestami trochu silené, inými zas neprirodzené. Ale nejak ma to ani nemalo moc čím dostať, lebo to akoby "už" postráda efekt prostredia, aj keď je na tom zarážajúce, že sa to točilo skôr. Neviem, kde by som tam mal vidieť toľkú ikonickosť, veď nasledovník ju chŕlil úplne uvoľnene a bez toho, aby som sa nad tým musel takto samostatne vôbec zamýšľať. Precenené.

Klasika všech studentských komedií. Vznikala v době, kdy se nad československými zeměmi stahovala mračna sousedního Německa. Mnichovská dohoda byla dojednána 29. září 1938. Nejvíce negativní postavou je v tomto filmu učitel němčiny Lejsal. Záverečné vyznění scény v běhu do budoucnosti bylo v té době jistě potřebné. Oproti Čapkově  plakátových dramat Matka (1938), které je propagandisticky prvoplánové, má tento film daleko silnější morálně-vlasteneckou linii, která je tady vedena přes obecně přijatelnou komedii. Díky za takový film a klobouk dolů!