Hotel Modrá hvězda (1941)

Hotel Modrá hvězda je klasika s hvězdami první velikosti. Této veselohře není prostě co vytknout. Dokonce i kraťoučká scéna s Ferencem Futuristou je tak vtipná a úžasná, že v hodině a půl dlouhém filmu, který je prošpikovaný skvělými scénami a hláškami, nezanikne. Tento film v mých očích nikdy nezestárne a budu se k němu stále vracet, aby mi jako vždy vykouzlil úsměv ve tváři. "Apríííííl!" :-)

Čeněk Šlégl byl bezpochyby výborný herec s výrazným talentem, jehož filmové role z období první republiky dodnes působí velmi živě. Nelze však přehlédnout, že během okupace přijal nabídky a členství, které byly součástí nacistické propagandy. Přestože se hájil ochranou rodiny, šlo o kolaboraci s režimem, jenž utlačoval a likvidoval celé skupiny obyvatel. Jeho umělecký přínos je nezpochybnitelný, ale stejně tak je třeba připomínat i tuto temnou stránku jeho životní dráhy, aby zůstala varováním pro budoucnost.

Na tento snímek jsem se opravdu těšila, už jen kvůli obsazení. Byla jsem ale bohužel dost zklamána. Připadá mi, že děj se hrozně táhne. U komedie bych si to tempo představovala svižnější. A konec, kde jsem čekala zábavné rozuzlení, až se všichni potkají, byl naopak utnut příliš rychle. Místy jsem se dokonce nudila a měla chuť film přetočit. Herecké výkony jsou bravurní, to ano - jenže když jsou jejich postavy napsané jako nudné a otravné, co s tím zmůžou. Vladimír neustále jen mluvil o svých rodičích a co se na tom Zuzance líbilo je mi opravdu záhadou. Asi to bylo tím alkoholem, co v sobě měla :) Mnohem sympatičtější mi byl druhý pár Milady a Františka, kterým je ale vlastně věnován minimální prostor - byli pro mě jaksi uvěřitelnější.

"Kdejepozůstalá?" "Jaká pozůstalá?" "No pozůstalá. Copak nevíte, co je pozůstalá?" "Myjsmepozůstalí.Totiž,mytupozůstaváme."Jedna z mojich najobľúbenejších prvorepublikových (protektorát-neprotektorát) komédii, ktorú som už videl nespočetne veľakrát a zakaždým sa pri nej výborne bavím. Na svedomí to má najmä zaujímavá zápletka s dvoma hotelmi s názvom "Modrá hvězda", z ktorej dokázali tvorcovia vyťažiť množstvo humorných situácií, výborná, chytľavá hudba Slávu Emana Nováčka (slávna pieseň "Slunečnice" patrí k mojim obľúbeným) a tiež množstvo výborných hercov, ako sú Oldřich Nový (Vladimír Rychta), Ladislav Pešek (Zdeněk Junek), či Adina Mandlová (Milada Landová). Tí všetci sú však iba v tieni žiarivej hlavnej hviezdy Nataše Gollovej (Zuzanka) v role rozkošne drzej dedičky. Dielo, ktoré prekypuje vtipnými hláškami ("Co jste to udělal?" "To já ne, to tatínek.") a nezabudnuteľnými scénami typu preberanie hotelu "Modrá hvězda" v 2. obvode, maškarný ples a lahôdková káva s octom."Přejesipánještěněco?" "Ne, ne, to stačí.Jájsemchtěljenomvidět,jakýuděláteobličej."

Hotel Modrá hvězda je neodolatelnou komedií z mnoha důvodů. Vedle skvělého obsazení a vtipného scénáře i díky tomu, jak utváří filmový prostor onoho titulního místa. To na rozdíl od hotelu ve druhém okresu působí na první pohled jako kulisy (a také oproti slavnějšímu jmenovci bylo skutečně vystavěno v ateliéru) – tedy jako jakýsi divadelní, vysněný svět rozkročený mezi minulostí a přítomností či snem a skutečností, v němž je možné osvobodit se od zábran, očekávání i předpojatostí… a začít skutečně žít. Jeho dvojznačnost posiluje zvláště to, jak integruje vnitřní s vnějším a interiér (se skrytým, nitru podobným ohniskem v tetiččině budoáru) s exteriérem. Právě v tomto filmu – mimochodem tři roky před Caprovými mistrnými Jezinkami a bezinkami – propojil Frič smysluplně a stylotvorně okolí domu s jeho vnitřkem. Útulnost a stabilita vzrůstá venkovním mrazem. Zasněžené město se zdá být snesitelné jen z oken vyhřátých pokojů, obývaných lidmi, kteří rezignovali na starosti a mění-li si mezi sebou své osudy, napovídají, že karneval neskončí před Popeleční středou. – Právě to je ovšem pochopitelně určitá slabina filmu: příběh sám působí nepravděpodobně a masopustní zábava je příliš povrchní, aby nechala to, co v jejím podloží vzklíčí, vzrůst a plodit. Kdyby se byl příběh odehrával mezi Vánoci a Silvestrem, tedy v delším časovém období, mohl by režisér do filmu integrovat další kvality a sujet rozvinout a ukotvit ve věrohodnějších vztazích a s životnějšími perspektivami, jak to může ilustrovat například rámec pozdějšího Wilderova Bytu…