Svět patří nám (1937)

Celkom dobrá sociálna dráma popretkávaná skvelými groteskovými skečmi Voskovca a Wericha. Opäť je tu cítiť silný sociálny až socialistický kontext, ktorý sme mohli vidieť v predchádzajúcich filmochPeníze nebo životaHej rup!. K tomu sa pridáva akási neidentifikovaná temná hrozba likvidácie demokracie stelesnená bližšie nešpecifikovaným politickým kandidátom, ktorého ozbrojené "milície" však bez škrupulí zasahujú proti robotníkom. Táto stránka filmu vyznieva tak trochu naivne podobne ako aj v prípade vyššie menovaných filmov. Produkcia je síce dobrá ale naliehavosť hrozby neustále tak trochu zhadzuje ten triedny étos. Eskapády dvojice V+W sú však vynikajúce a svojím humorom siahajú až k vrcholom grotesky akoCharlie ChaplinčiLurelaHardy. 75%

"Jáužtadyasibyl.Jájsemasiodešelatímpádemkdyžjsemteďpřišel,takjsemsetunenašel."Odvážna satirická komédia namierená proti vtedy aktuálnej fašistickej hrozbe, ale aj proti podvodníkom všetkého možného druhu profitujúcich na dôverčivosti a naivite ľudí. Je skvelé, že sa toto poučné svedectvo pohnutej doby podarilo akýmsi zázrakom zachovať (posledná kópia objavená čírou náhodou na smetisku), len obrovská škoda tej neúplnosti (kvôli nenávratne poškodeným a necitlivo vystrihnutým častiam), ktorej dôsledkom dej často pôsobí nesúrodým dojmom (očividne dôležitá postava Markéty v podaní Adiny Mandlovej sa po začiatku úplne vytratí a hodinu jej niet). Aj keď sa snímka priamo odkazuje na vtedajšiu situáciu v Európe (Československo, Nemecko), jej dianie je zaujímavo zasadené do fiktívneho sveta silne pripomínajúceho USA (mrakodrapy, whisky, obraz Lincolna). Do veľmi vážnej témy vstupujú neodolateľným spôsobom dve groteskné postavičky v skvelom podaní Jiřího Voskovca a Jana Wericha, trochu prihoretí kameloti (ťažkí to myslitelia), ktorí ale, ak treba, dokážu pohnúť udalosti tým správnym smerom. A príjemnou zložkou snímky je aj hudba Jaroslava Ježka, spolupracovníka tejto komickej dvojice z Osvobozeného divadla. Z množstva ďalších hercov je tu najvýraznejší Vladimír Šmeral (Josef Forman alias Lionel), na ktorom je zaujímavé to, že ešte aj keď hrá v zásade kladnú rolu, aj vtedy je jeho postava dosť odporným chlapom (napr. tým jeho správaním k žene). Aj keď sa toto dielo už môže po toľkých rokoch javiť tým podaním posolstva trochu naivným (tajná vysielačka, tajný sklad zbraní) a jeho humor mierne vyprchaným (prestrelka a strihanie masiek v sklade zbraní), stále ide o dielo nadčasové, pri ktorom sa dá aj dnes veľmi dobre pobaviť, či už na početných hláškach ("Není mrtvej. Ještě mu jdou hodinky."), alebo na situačnom humore (viacero vrcholných scén, ako je odstraňovanie mreže z hlavy, "morová hus", či holub - klavírny virtuóz). Pri poslednom zhliadnutí (22.1.25) som už nebol ani zďaleka taký nadšený ako pôvodne, a tak musím, hoci nerád, ubrať jednu hviezdičku (5->4)."Ateďvtomlítáme." "Alevčem?"

...a to třetí hvězdu dávám jen za to, že je to mnohem lepší forma pro posílení národní hrdosti a semknutí k boji proti nacismu, než patetické legionářské příběhy, které strašně rychle zestárly. Jinak se mi to ale nelíbilo a nebudu nadhodnocovat jen proto, že Voskovec a Werich a že bych jinak byl asi vůl, kdybych je nedocenil. Tady se mi to ale nepovedlo. Dobrý scénář, chytré a trefné hudební texty a pár zajímavých nápadů opravdu není dost kladů na vykompenzování unylé filmařiny a většinou trapného humoru, vypadajícího jak průměrná klauniáda. A doby, kdy by mě tohle bavilo, už jsou dávno pryč. Takže jsem se hlavně nudil a někde ke konci netrpělivě koukal na časomíru. Dokážu to pochopit, včetně té satiry, ale nedokážu ji docenit. Slabé 3*

Jiří Voskovec a Jan Werich točili v té době úplně jiné filmy než bylo běžné. To je vidět na první pohled a byl to rozhodně dobře. Ani jeden se nebáli nejen ve filmech, ale i na prknech, jež znamenají svět, uchylovat se ke kritice všelijakých poměrů. Politických i sociálních. Varování před nacismem tak bylo od dvou komiků jen logickým krokem. A řekl bych, že spojili nacismus s tím, na co už si dovolili upozorňovat dříve. Opět sociální poměry dělníků. V tomhle směru je ovšem ještě lepší snímek Hej-rup! Tento film je totiž rozdělen do dvou rovin. Jedna je právě boj dělníků za svou spravedlnost a druhá působí jako by odděleně. To jsou právě scény slavné dvojice. Chvílemi to na mě působí, že to ani nejde dohromady, že si V + W jedou svůj film a do toho se jim odehrává děj nějakého zcela jiného filmu. Nicméně je veliká škoda, že spolu v autorství nenatočili více filmů.

Spolu s "Hej rup!" jeden z vrcholů našeho filmu třicátých let. Svou naléhavostí se mu z této doby může rovnat asi jen "Bílá nemoc". Filmy dvojice Voskovec a Werich mají stoupající tendenci. Prohlásili : "Milujeme velmi upřímně film. Měli jsme jej rádi mnohem dříve než divadlo a to, co jsme začali dělat na divadle, naučili jsme se jen a jen z filmu." Divadelní kritik Josef Träger napsal : "Dospěla-li čapkovská generace k divadlu přes literaturu, šli Voskovec a Werich k divadlu přes film." Oproti divadelní hře "Rub a líc" došlo samozřejmě k určitým změnám, například postavy Voskovce a Wericha se nejmenují Krev a Mlíko. Některé role zůstaly obsazené stejnými herci (Záhorský), naopak třeba Markétku nehraje Jarmila Švabíková (ta zde má jinou roli), ale Adina Mandlová. Ředitele Harta nehraje Jindřich Plachta atd. "Svět patří nám" je snímkem světové úrovně!