Páter Vojtěch (1928)

V době vzniku klasický příběh plný morálních hodnot, ale také silné drama, které Martin Frič několikrát odlehčil až groteskní vsuvkou. Ta se nevyhnula ani hospodské rvačce, jenž má pro postavu Karla zásadní význam. Překvapivě to však není nijak na sílu, jsou tu postavy vážné, i lehce komické, takže závan grotesky vždy zapadne. Pro všechny však platí trefné obsazení, i když Karel je díky výkonu Ladislava Herberta Struny tím vůbec nejzajímavějším. Proto právě u něj zamrzí občasná zkratkovitost děje, především jeho zmizení, objevení, návrat... vše tak nějak bez vysvětlení. Jako zásadní dílo mi Páter Vojtěch přijde především technicky, kamera a střih jsou na výbornou. Obzvlášť scéna bouře má díky obrazovému prolnutí příjemně temnou atmosféru a je vrcholem filmu, to i přes silný a velmi povedený závěr.

Zajímavý počin na tehdejší dobu. Příběh je starý a xy krát omletý, vesnický chlapec se zamiluje do dívky a slíbí si lásku. Jak už to tak bývá, oba odejdou do Práglu a rozejdou se. Dívka se vrátí do vsi, kde potká fotříka svého milého a ten ji hned nabídne, aby se u něj ubytovala (kozel jeden nadržený). Naivní dívka nabídku přijme a když se synek vysvěcený na kněze po letech vrací zpátky domů, tak mu tatík sdělí, že se hodlá znovu oženit a mít dědice, který by převzal jednou jeho mlýn. Můžete 3x hádat, kdo je tou vyvolenou, ano jak správně tušíte, když náš Vojtíšek zjistí, kdo bude jeho matkou, která mu porodí jeho sourozence, tak to s ním málem šlahne o zem. Už od začátku vše spěje k tragédii (i kvůli někomu, o kom jsem záměrně pomlčel, abych vám nevyslepičil úplně vše), nejvtipnější scénou pro mě byla ta, kdy jedné noci oba zůstanou sami v domě a dívka, která našeho kněze stále miluje (a on ji samozřejmě) by si s ním ráda trochu vrzla. Náš statečný geroj ji však odstrčí a odejde, což se mu vůbec nedivím, při pomyšlení na to, že klátím někoho, kdo zároveň šuká i s mým vlastním otcem, to by mě potom taky na bohapustou šukačku okamžitě přešla chuť, i když by šlo o někoho, koho mám stále rád. To už by bylo jako z nějakého hardcore japonského porna, kde v rámci jedné domácnosti klátí každý s každým.
Potěšila mě přítomnost Emana Fialu, který je svým vzhledem tak jedinečný, že si ho nelze splést s někým jiným, jen je škoda, že film je němý a že zde měl tak málo prostoru a jeho postava nedopadla moc dobře, z hereckých výkonů mě dále kromě pana Lamače zaujal výkon hlavního padoucha.

Tento film rozhodně, co se děje týče, není žádné veledílo, i když musím uznat, že pár překvapivých momentů se tam přeci jen najde a rozhodně se člověk nenudí. Lamač sice neustále kulí oči jak kdyby mu někdo vrazil tyč do zadku a Frantina je tak trochu děvče po sezóně (sorry, Suzanne), ale je to jeden z mála němých filmů, který jsem byla schopná dokoukat do konce a neumřít nudou a to i zaslouží vyšší hodnocení.

Naivný ľudový román prevedený do filmu. Príliš zdôraznená moralistická línia - cnostný farár versus násilník ovládaný ničivými zlostnými emóciami - sa vyhla jemným odtienkom o nedobrovoľnej ceste celibátneho kňažského utrpenia. Veľký príbeh napísaný v knihe života o obrovskej láske, o ktorej nik nevedel a nikomu nebola zjavená, je poňatý ako sentimentálno nostalgická epizóda. Tvorí síce rámec celého filmu a je v popredí, no jej zidealizovaná podoba vypätý dramatický konflikt neprináša. Momenty, spomínané komentátormi kinderman aj NinadeL Fričova prvotina obsahuje. Napriek všetkým dejovým zvratom, vedľajším postavám a výstižným symbolom (okrem spomenutému prekrytia obrázku odchádzajúcej milej krížom starého farára, je tu napríklad odkvapkávajúci vosk zo svietnika, dopadajúci na neotvorený list symbolicky tým pečatne uzamkýnajúci možné vykúpenie spod kňažského sľubu), ide vďaka jednoduchému deju len o lepší priemer. 69%

První samostatná Macova režie byla ještě notně podpírána Karlem Lamačem, který si ponechal „pouze“ hlavní roli. Úžasně známé jsou záběry z natáčení, neb už při vzniku to byla událost číslo 1. Velký film s Lamačem a Marwille, kteří tvořili jeden z nejzajímavějších párů němého filmu, byl předem odsouzen k úspěchu. Mac se za léta děvečky pro všechno u filmu - a hlavně u Lamače - hodně naučil, takže skvělé obsazení i ve vedlejších rolích znamenalo už jen podepření perfektního díla. Maximální drama směřovalo především k bouřlivé noci, jež zůstala vyvrcholením i ve zvukovém remaku, který vznikl po osmi letech. Tam ale z původního obsazení zůstal už jen věčně neměnný Ladislav Herbert Struna.