Ostře sledované vlaky (1966)

Mám obavu, že kladné zahraniční hodnocení tohto filmu (Oskar) byl precedencem který vedl k legitimizaci českého modelu filmaření "vstoupím-vidím-vystoupím". Postavy jsou typicky pasivní, stabilní a filmu chybí děj. Sled scének vás může a nemusí bavit podle toho, jestli máte vztah k prostředí ve kterém se film odehrává. Filmy pak sází na nostalgii a v době jejich vzniku byli tak trochu i sázkou na jistotu pod nadvládou komunistického režimu. Pokud film nemá vývoj postav ani skutečný konflikt, nemůže se dostat do křížku s režimem. Postavy jsou „dané“ a statické. Divák se nemá ptát „proč se to děje?“, ale jen „co se to tam zase děje za vtipnou scénu?“.Tento model sází na to, že se divák cítí jako na návštěvě u sousedů. Stačí mu vidět známé tváře v povědomých situacích. Postavy nemají ambice ani cíle (takže nepotřebují děj). Problémy se řeší „tak nějak samo“ nebo u piva. Jiří Menzel získal za Ostře sledované vlaky Oscara. To vytvořilo v českém prostředí silný narativ: „Takhle se dělají světové filmy – bez velkého tlaku na pilu, s poezií a sledem drobných událostí.“ Filmaři se přestali snažit o pevnou tříaktovou strukturu (hollywoodský model), protože „česká cesta“ byla definována skrze pocity, atmosféru a figurkářství. Tím dali českým tvůrcům „alibi“ pro rezignaci na scénáristiku. To, co u Hrabala byla promyšlená metoda pábitelství a práce s absurdnem, se v rukou jiných stalo řemeslnou bezradností maskovanou za „českou poetiku“. Místo aby se postavy někam posunuly, jen se „vyskytují“, což vede k onomu pocitu, že sledujete film „o hovně“, kde chybí jakýkoliv dramatický motor. Ač tento film sklidil úspěch, řekl bych že jeho celkový dopad na českou filmografii byl spíš negativní.

Geniálny film, kde všetko sadlo tak, ako má, od úžasnej predlohy až po výber hercov. Štýlovo vysoko čistá Hrabaliana prerozprávaná mladým Menzelom, ktorý evidentne pochopil originálnu Hrabalovu poetiku a pretavil ju do nesmrteľného diela. Film si vychutnajú hlavne tí, ktorí sa na tú poetiku  dokážu naladiť.

Nádherný poetický príbeh premeny mladíka na muža s láskavým humorom a nadhľadom zobrazujúci protektorátne časy. Produkcia je výborná a veľmi jemne navodzuje atmosféru prenechávajúc priestor hlavne hercom. Tí pritom prevádzajú excelentné výkony či už ide o bardov ako Vlastimil Brodský a Vladimír Valenta, alebo debutujúci Václav Neckář. 90%

"Víte co jsou Češi? Smějící se bestie!"Český kult! Oscarový snímek jehož kvality jsou tudíž nepopiratelné a to i přes výbornou novelu Bohumila Hrabala jež je tímto výkvětem Jiřího Menzela adaptovaná. Film na nějž se vážně musíte zadívat, abyste našli tu krásu a genialitu v malých, však klíčových, detailech. Už se těším na další Menzeloviny. - 80 % -

Typický Hrabal, ostře sledovaný Menzelem za doprovodu Neckáře se Somrem a studia Barrandov. Nic moc extra záživný příběh z nádražní stanice Kostomlaty (tím nemyslím, že film jako celek je špatný), za to Milošův soukromý život napětím a mužností přímo září. Místy jsem se ale také musel držet rady doktora Brabce, a myslet na důležitý kvalifikační zápas našeho fotbalového týmu..