Na samotě u lesa (1976)

Co se dá asi napsat k tomuto dokonalému filmovému koncertu, ve kterém všechny složky a nástroje hrají v perfektním souladu, aby tak stvořili monumentální dílo? Možná se můžeme zamyslet, zda je tento - letos přesně padesátiletý - film aktuální. A ejhle: je aktuální více než v době svého vzniku. Naše neúcta k moudrému stáří a touha ho odstranit a nahradit zbrklým a nezkušeným mládím nabrala v novém tisíciletí nečekaných rozměrů. Mladí, sešikovaní na sociálních sítích, lijí pomyslnou vodu do výkopů po hektolitrech a staří dělají, co mohou, aby neskončili jako bezdomovci a nechcípli hlady. Ale konec romantiky a zpět k filmu. Znovu se musím zeptat: Jak to ti vymaštění bolševici asi dělali, že dokázali vyprodukovat takový film? Film, jenž s přehledem překoná vše, co jsme dokázali vypotit v henté demokracii. Snad se to jednou dozvím.

Film letos slaví 50! Sice je skoro o dekádu starší než já, ale tím, že jsem dobu před revolucí ještě "stihla" a svět se točil ještě chvilku pomalu i po ní tak si troufám tvrdit, že jsem tu dobu zažila. A to je právě to co se mi líbí na filmu - jak popisuje lidi, jejich malé/velké touhy a sny, ten svět. Podle mého překrásně zachyceno. Jako komedii bych to úplně neskatulkovala.

Některé hlášky dobře znám, ale film jsem viděl až dneska - ano, možná je to ostudné, ale nikdy mě to až tak nelákalo, protože holt, holt já ani nevím :D ale je to hezký poklidný film s několika vtipy a hláškami, s dobrým hereckým obsazením a takovým tím realistickým pohledem na to, jak to vypadá, když chce pár Pražáků koupit chalupu na vsi (hlavně ženská od dětí nedokáže docenit kouzlo samoty u lesa) a když se jim do cesty navíc připlete děda, který by rád na statku dožil ...

Legendární československý snímek Na samotě u lesa představuje jeden z vrcholů naší společné kinematografie, který stojí především na geniální rovnováze mezi laskavým humorem a jemnou melancholií, jejichž kombinace si snadno najde cestu k takřka každému divákovi.. Režie Jiřího Menzela spolu se scénářem dua Svěrák a Smoljak vytváří autentický obraz doby, v níž se střetává naivní romantismus městských chalupářů s pragmatickým a staletími prověřeným životem na venkově. Film se nespoléhá na prvoplánové vtipy, ale spíše na precizní vykreslení charakterů a drobných nuancí v lidském chování, čímž divákovi nabízí velmi blízký a srozumitelný zážitek, který ani po dekádách neztrácí na své svěžesti. Proto si nakonec zlidovění některých hlášek nebo situací tak hravě našlo cestu do našich každodenních strastí.. Celková atmosféra je postavena na poetice všednosti, kde i zdánlivě banální situace, jako je sekání trávy nebo čekání na déšť, získávají hlubší význam a po letech nepřekvapivě i svůj kultovní status.. Krásy české krajiny bez zbytečného patosu dávají prostor pro vyniknutí hereckých výkonů, kterým dominuje naprosto odzbrojující přirozenost Josefa Kemra ve své jasně nejlepší roli. Jeho postava starého Komárka není jen komickou figurkou, ale nositelem určité životní moudrosti a klidu, který ostře kontrastuje s nervozitou a ambicemi moderního (pražského) člověka. Právě toto napětí mezi dvěma světy tvoří třaskavé jádro celého titulního příběhu.. I přes převážně komediální ladění prosvítá pod povrchem smutek z pomíjivosti a nevyhnutelných konců, což Na samotě u lesa dodává potřebnou hloubku a brání mu sklouznout k pouhé sázce na nostalgii a vtip. Ačkoliv se v některých momentech může zdát tempo vyprávění až příliš rozvážné a některé vedlejší motivy zůstávají pouze načrtnuté, jiné situace zase jen pro pobavení, celková soudržnost a lidskost příběhu tyto drobné nedostatky bohatě vyvažují.. Na samotě u lesa je vlastně dost přesným vystihnutím české povahy a snu dospělého občana o jeho dokonalém životě, když tu ale čecháčkovi někdo pořád musí házet klacky pod nohy. Jenže to je právě ta nejhlubší myšlenka díla, nejde o ten ideál, ale o ty klacky, v nich je další sisyfovská síla.. Takže je jedno, jestli nakonec zaseje, nebo chčije a chčije, my všichni tu chatu taky potřebujeme!80%

Jedna z nejlepších českých komedií. Kemr pod vedením Menzela je skvělej, opravdovej, né prdlej. A ty barvy venkova - barvy doslova, louka čerstvá i suchá i posekaná....ty barvy dřív byly prostě jiný, nemůžu si pomoct. Některé vtipy si uvědomuji až po několikátém shlédnutí - třeba "tatínek šel cejchovat krávu" nebo když Svěrák slyší zvony a jde čekat na zedníka. PS vysvětlení pro současnou mládež proč Svěrák nenadojil mléko u krávy - kráva nedá mléko každému (stejně jako když se někdo nevyčůrá když jsou lidi okolo).