Slavnosti sněženek (1983)

Tento film jsem vždy miloval! Převážně díky skvělým hláškám, které jsem si vypisoval a následně je používal. Dále díky vynikajícím hercům, v čele s Rudolfem Hrušínským, který tu válí! Hraje perfektně a jeho hlášky jsou taktéž vynikající! Kradl si tu každou scénu pro sebe! Zaslouženě! Děj baví, nenudí, divák se bude bavit od začátku do konce a filmu uteče během necelých pěti minut. Je to vynikající snímek a rozhodně jeden z nejlepších na české scéně! Děj okolo divočáka je vynikající. Dvě vesnice se o něj perou a to nabídne nespočet vtipných a legendárních scén, na které divák jen tak nezapomene. Děj se odehrává v malebné krajině, kde se čas zastavil a člověk tu nikam nespěchá. To dělá film ještě krásnější! Zahráli si tu dvě generace Hrušínských, ať už Rudolf, nebo syn Rudolf mladší. To bylo také skvělé sledovat. Soundtrack je milý. No a scény v restauraci patří k jedněm z těch nejlepších! Milostná linka Schmitzera tu nedává úplně smysl, ale to je jen malinký zádrhel na tak skvělém filmu! 10/10 To zas bude v alejích nablito!

4/10Nechce sa mi veriť, že ja, zástanca Menzelovej poetiky a vyvracač pojmu nuda, spomenutého v spojitosti s akýmkoľvek jeho filmom, dávam jednému z jeho najospevovanejďích diel len 2 hviezdy. Slavnosti ma proste sklamali. Možno som mal priveľké očakávania, ktoré sa nenaplnili a preto jednám tak ako jednám, možno som sa Menzela prejedol alebo bol tento film naozaj tak nudný, neviem. Okúzlenie tento film zaznamenal u rady popredných užívateľov ČSFD, preto mi nejde do hlavy, prečo som nedokázal byť ohúrený aj ja. Pre objasnenie: Po prvé: Všimnite si pod názvom filmu slova komedie. To totiž s týmto dielom nemá nič spoločné a celkovo je veľmi zavádzajúce. Číslo, ktoré sa nachádza pri kolónke fanklubu je taktiež zavádzajúce a pre mňa aj trochu nepochopiteľné. Rovnako tak, ako počet percent, ktorých je o 66 viac, ako by som očakával. Po druhé: V tomto výnimočnom prípade musí byť použité aj mnou nenávidené slovo nuda, ktorá tu bola prítomná skoro 50 minút z celkového času. Som ochotný pripustiť, že som sa aspoň takú polhodinku dobre bavil alebo som bol aspoň zaujatý, ostatné však bola len lyrická NUDA. Obávam sa, že ak budete čítať ďalej, dostanete do hlavy silný naraz spoileru. Ak sa mu chcete vyhnúť, ďalej radšej nečítajte. Vidím, že ďalej čítate a spoiler Vám nevadí, takže sa idem vrhnúť na tretí bod. Ten koniec. Ten bol možno zamýšľaný ako tragikomický a absurdný, no mne prišiel hlúpy a zbytočný. Ja chápem zámer režiséra, ktorý nám chcel ukázať nejaký realizmus dedinského života tým, že smrť nie je hrdinská ani dramatická, ale iba mimochodná a náhla, že môže nastať hocikedy, ale prečo to demonštroval na jedinej postave filmu, ktorá má skutočne bavila?! Na tento prešľap radšej rýchlo zabudnem. Menzela mám však aj napriek nemu stále rád a uznávam ho ako veľmi nadaného a talentovaného režiséra.

Knihy Bohumila Hrabala nebyly nikdy mým šálkem kávy a ani jejich adaptace mne (kromě Postřižin) výrazněji neoslovily. Příběh obyčejných lidiček z Kerska a spor dvou místních mysliveckých sdružení sice zahrnuje pár milých a úsměvných momentů a několik zlidovělých hlášek, avšak celkově je velice plochý a prázdný. 55 %.

86 procent na ČSFD a okouzlení i řady mnou vážených přispěvatelů si lze vysvětlit opravdu asi jen přežíváním hrabalovského a menzelovského kultu z časů normalizace, jak o tom píše jeden z hrstky střízlivých hlasůMaq. Bylo by absurdní tvrdit, že "Slavnosti sněženek" zastávají v Hrabalově tvorbě významné místo, a zhruba totéž myslím platí o tvorbě Menzela, kterého navíc pokládám za možná nejvíc přeceněného českého režiséra. Jeho tvrdošíjné dojeníjazykověmimořádných (a proto vůči převodu do filmového tvaru málo vstřícných) literárních předloh a snaha je včlenit do středoproudé kultúry (notabene pomocí prostředků, jako je třeba účast populárních hereckých tváří) svědčí spíš o nadměrných ambicích než o tvůrčím nadhledu a úctě k dotyčným dílům.

Je to hodně mužský film, nejen svým ansámblem, ale i zápletkou a celkovým vyzněním. Takové to "chlapi sobě". Jenže ačkoli má svoje nesporné kvality, tak mně připadá přece jen trochu přestylizovaný, hlavně v druhé půlce. Na plátně vidíme povětšinou odosobněné figurky, snad jen s výjimkou té Hanzlíkovy, které se nažerou, opijou a poperou. Vrcholná, a podle mě nejzábavnější scéna - nahánění divočáka - přichází hned v úvodu, a to je vždy trochu problém. Hlavně Rudolf Hrušínský je v ní ale nepřekonatelný; jakmile se ho zmocní pradávný lovecký pud, úplně zapomene i na to, že vyvezl "rodinku" na výlet (což chápu).