O slavnosti a hostech (1966)

Film začína idylickým záberom na skupinu piknikujúcich ľudí. Les, lúka, potôčik. Následne sú pomocou samostatných záberov predstavené postavy, každá postava je sama, oddelená od zvyšku skupiny. Táto úvodná scéna sa veľmi líši od úvodu Němcovho debutového snímkuDémanty noci.Démantysú hmatateľným, zážitkovým filmom, zatiaľ čoO slavnosti a hostechje film viac intelektuálny, odosobnený: upúšťa od niektorých formálnych rozhodnutí, ktoré robili predchádzajúci film tak úžasným, v prospech rigoróznejšieho formálneho prístupu. Němec väčšinou používa polodetaily, polocelky, ktoré teraz majú skôr portrétovú kvalitu, na rozdiel od telesnej kvality, ktorá bola vDémantoch. Presnosť kompozícií zostáva, ale efekty sú odlišné. Nie sú tú žiadne snové sekvencie, alebo predstavy. Celý film je totiž alegória s veľmi zvláštnou, jemne rozprávkovou a snovou atmosférou. Bizarné, nekompromisné, temne komické a desivé. Žiadny odpor, úmyselná spolupráca, konformita, akceptovanie umelo vytvorenej reality, útlak ako hra: Němec vytvára paralely medzi svojou alegóriou a životom v totalitnom režime. Toto všetko samozrejme platí aj pre mnohé iné súčasné spoločenské situácie. Film, ktorý zostáva aktuálny, a navyše trvá len 70 minút. Je ľahké pochopiť hlavnú dejovú líniu, ale mnohé detaily a činy sa dajú interpretovať rôzne, čo sa mi veľmi páčilo. Sledovanie postáv, ktoré hrajú Karel Mareš a Jiří Němec, mi pomohlo zorientovať sa.„Ale o to mi taky nejde. Jde mi o jiné věci. Jde mi o princip.“

Uff, slovy jedné z postav:,,Jsem z toho úplně vykolejenej."...a nebo:,,Takového něco jsem v životě neviděl. A u mužského už vůbec.“Ačkoliv já už těch filmových podivností během let viděl celkem dost a tady se to pocitově hodně blížilo tomu, co jsem prožíval u MockyhoSnobs!...aneb čistokrevně ryzí absurdita, povětšinou zbavená stop po výraznějším příběhu a ještě zahnaná do tak extrémně izolovaného světa, jehož návštěvou jsem se tu v první polovině u vybraných komických průpovídek a ironických poznámek i dost bavil (třeba díky svéráznému projevu pana Roberta – Jana Klusáka)... ale jak začíná jít časem do tuhého, začíná mi z téhle šarády být ve finále až nepříjemně trapně a stydno... kdy vnímám i myšlenku, kterou chce tvůrce sdělit, ale zároveň to podání zabalené do absurdních narážek a metafor na mě občas působí až moc uměle (a třeba ve scéně s kreslením čtverce coby přísné hranice do písku až nechtěně směšně) na to, abych tu podstatu hlouběji procítil a více ocenil. Vrátil jsem se k filmu s druhou šancí po necelých 8 letech, vybavoval jsem si pořád ten divný pocit a taky pár scén, místy jsem měl pocity o něco lepší, ale s přibývajícími minutami se mi zase chtělo z té divné společnosti spíš utéct. Třetí hvězdičku nicméně po letech přidávám díky vybroušené výtvarné stránce – všechny ty kostýmy, rekvizity, osobité kompozice... jo, ty skutečně v nejedné scéně společně s onou absurditou vytvářely hodně zajímavý estetický dojem a zážitek. I když se mi ona absurdita tady časem omrzela, z výtvarné stránky jsem měl skvělý dojem po celou dobu.[60%]

Přiznám se, že jsem tento snímek dokoukal spíše z povinnosti, problém není ani tak v tom, že jsem mnohé nepochopil (a to jsem část té doby prožil, i když jen jako dítě školou povinné a komunistickou ideologií jen zlehka políbené). Měl jsem hlavně problém vstřebat ztvárnění této alegorie plné symboliky, režisér je až příliš zahleděn do své jinotajné formy a stylizace. Přitom třeba takový Spalovač mrtvol dokázal totéž mnohem lépe a stravitelněji.

O slavnosti a hostech je film, při kterém jsem už záhy pochopil, že jde o řadu narážek na režim. Narážek je plno a jsou velmi otevřené. Na druhou stranu mi přijde scénář hodně jednoduchý a celý film zasazený do slavnosti v lese až moc přímočarý. Tím ztrácí trochu kouzlo možnosti si domyslet. Herci navíc plytce odříkávají naučený text, moc hereckého umu zde nespatřuji. Možná mohl být lépe osazen a scénář trochu propracovanější stejně jako dialogy, kterým chybí skrytá nadsázka...třeba.

Pro současného diváka bude tento film asi už jen nepříliš srozumitelnou alegorií kritizující někdejší, již poměrně dávné politické poměry. Nyní máme jiné poměry a jiné problémy a dnešní pocity nesvobody, tísně a strachu jsou jiné, než byly ty tehdejší. Proto je těžké s tímto filmem pocitově rezonovat. Ryze archivní záležitost.