Mučedníci lásky (1966)

Opět jeden z neprávem opomíjených filmů čs. nové vlny. Povídkový film, v němž se moc nemluví. 1. Pokušení manipulanta, o mladíkovi, který si na noc pozval společnost a jak to dopadlo, nejslabší. 2. Nastěnčiny sny - Hana Kuberová jako Nastěnka a Jan Klusák jako carský důstojník, škoda, že to byl jediný film neherečky Hany Kuberové, Karel Gott jako idol, nejlepší. 3. Dobrodružství sirotka Rudolfa - tak trochu crazy komediální. Druhá povídka (Nastěnčiny sny), nejdelší, rozhodně stojí za zhlédnutí.

Hmmm, tak s touhle (starou) novou vlnou jsem měl problém. Úplně jsem se v těch "alegoriích" ztrácel. Všichni tam mají buřinky. V první povídce jedna věta "nemáš doma něco k pití?, ve druhé ani jedna. Na konci jdou dva mučedníci s jednou mučednicí ruku v ruce ulicí. Nepochopil jsem proč se měli hrdinové všech tří povídek v závěru setkat...

Tři mile absurdní variace na téma nenaplněné lásky, odehrávající se v prostředí černobíle snímané pražské historické architektury. Děj není složitý ani primárně důležitý, základním principem filmu je hra, denní snění, groteska a podvědomé asociace. Za tím účelem jsou povídky téměř zbaveny dialogů a důraz je plně přenesen na obraz, rytmus střihu, hudbu a zvuky. Scénografie Ester Krumbachové je (jako vždy) lahůdkou - rafinovaně propojuje prvky historické (architektura omšelých paláců, chrámů a vil, kostýmy, kočáry, předválečné automobily) se současnými (jazz) do jednoho celku. Pokud přijmeme jeho poetiku a jsme ochotni podvolit se vizuální rozkoši, kterou nabízí, bude film nevšední, možná dokonce nezapomenutelnou podívanou.

Jan Němec je zajímavá osobnost filmu v mezinárodním měřítku, ale jeho filmy se pro mne často pohybují na zcela odlišné vlně, než jakou jsem schopen strávit. Tohle byl jen velice těžko zadefinovatelný experiment, který se ve třech povídkách pohybuje tak trochu na hraně němého snímku, poetického žánru a videoklipu. První povídka mne absolutně minula a navíc dost štvala častým střihem mezi tichem a hlučnou živou hudbou, další dvě mi (snad díky staromódnímu prostředí) sedly mnohem lépe. Účast tehdejší zlaté slávice Marty Kubišové v malé filmové roli jakési pošťačky mi nepřijde ničím výjimečná, zato ústřední filmová píseňJakube, Jakubetvoří zajímavý protipól k jejímu tradičnímu repertoáru z té doby. To platí i o zdejší nadžánrové písně v podání Karla Gotta; zpívající misionář patří rozhodně k těm obstojnějším filmovým rolím našeho legendárního zpěváka. Filmu jako celku dávám 3 hvězdičky za nádhernou hudbu i kostýmy v druhé a třetí povídce. Zdá se to možná jako velmi malý výčet aspektů na tak relativně vysoké hodnocení, ale vzhledem k tomu, že dějová linka zde jde naprosto do úzadí, to zřejmě stačilo na poměrně zážitkové dojmy z filmu. Za naprosto skvělé vyvrcholení filmu považuju samotný závěr, kde se setkají (celkem tři) hlavní postavy z jednotlivých povídek a kráčejí spolu lukou.55%                   . . .PS: Zajímavé je i zjištění, že Jean-Luc Godard nebyl jediným režisérem, který ve svých dílech z 60. let stihl do filmu různými způsoby zakomponovat odkazy na aktuální filmové novinky! Zde se v první povídce na několik vteřin v scéně z nočního podniku opět objevují Jitka Cerhová a Ivana Karbanová coby zlobivéSedmikráskyz filmu Věry Chytilové. :-))

Staromódní příběhy s estetikou šantánových inspirací 60.let, příběhy, jejichž poselství není příliš sdělné nejen dnes, ale nebylo zřejmě ani v době vzniku. Aby film úplně nazapadnul, hvězdička navíc je za pozoruhodnou formálně-řemeslnou zralost tvůrců - kamera, režie (detaily, vedení herců), střih. komentářeMouzon, alanP