V žáru královské lásky (1990)

Tak jsem se k tomu po čtyřiceti letech konečně dostal a pamatuju si tehdejší trailer, ve kterém Vilém Vilibald De Čok uváděl, že se budeme bát, že se budeme smát a možná i zvracet muhahaha. Co to bylo za pseudoumělecký blábol? Na youtube, kde tam (a všude jinde) tento film dostává oprávněně sadu, pobavil komentář nějakého pseudointoše, který napsal klasické tupé zaříkávadlo, že jako tomu nerozumíte, to je voluntarismus. Takže takhle prosté to je? Stačí tomu dát název a císařovi nové šaty jsou na světě? Jako vykálím se na talířek s jahodama, donesu to v restauraci hostům na stůl a když si budou stěžovat, že jim to nechutná, tak řeknu: "To je strawberyexkrementus, tak to nehodnoťte, když tomu nerozumíte." Smutné je, že takhle to v reálu fakticky funguje. Přitom takových hereckých hvězd tam hraje a taková zhulenost. Obdivuju všechny, kdo to dali vcelku, bez proklikávání vpřed. Absolutně nekoukatelné. Festival otrlého diváka hadr.

Němcova arogance a sebestřednost se v tomhle "díle" projevila v celé své nahotě. Přesto se najdou lidé, kteří s vytřeštěným výrazem hovoří o jeho genialitě a předběhnutí doby. Starou belu, jenom jeho sebeprezentace a zásada, lepší drzé čelo. Ona celá ta nová vlna není zdaleka tak úžasná, jak se tvrdí, tvoří ji filmy skutečně skvělé, zajímavé i zábavné, ale taky celá řada totálních sraček. A tak vedle Formanů, Vláčilů, Kádárů, Klosů nebo Janých se svezly i podobné existence jako byl "Vlk z Královských Vinohrad" , mj. figurka z trapné kooprodukce Krycí jméno Holec.

V podstatě poslední normální ( normální ? ...! ) film člověka, který byl opravdu geniální a předběhl svou dobu. Člověka, kterým strašně otřásla invaze v 68 a který byl vyštván ze své země. Člověka , který se motal 15 let po všech západoevropských čertech a který se po návratu domů zmohl mimo Toyen pouze na pár divných experimentů spojených s nářkem nad svým nevyužitým talentem. Takže tu máme jeden normální film s afektovaným Vildou Čokem, který souloži s hnijící mrtvolou, lvem sežraným Bolkem Polívkou, vždy provokujícím Lanďákem a nečekanou femme fatale Ivanou Chýlkovou. Sláva devadesátkám.

Podobné dítě své doby, jako další filmové adaptace slavných literárních předlohAmerikačiKrvavý román- osobně mám ty filmy svým způsobem rád, protože viděno dnešnímu očima je to nádherné devadesátkové retro, jaké by dnes už vzniknout nemohlo; na druhou stranu mě jejich sledování bohužel upřímně dost nudí, protože ani jeden z nich nedokáže člověka nějak víc vtáhnout do děje, a konkrétně v případě Němcova filmu mi nejzajímavější přijdou lokace a Hammerův skvělý soundtrack, tedy věci spíše podružné, neboť z Klímy zde mnoho nezůstalo a srovnávat film s "předlohou" snad ani nemá smysl. Btw. když člověk vidí, v jakých sračkách hraje Chýlková dnes, a srovná si to s jejími mimořádně zajímavými rolemi z 80. a 90. let, tak ten protiklad by snad nemohl už být víc bolestnější.

Jan Němec byl opakem toho, co si lze představit pod pojmy jako je podbízivost, líbivost, komerce, konformita… Byl to odvážný, osobitý tvůrce. Většinou z nás zůstane nepochopen a já osobně na tom nevidím nic špatného- alespoň po část svého života dělal, co ho bavilo- díly tomu mohl být šťastný a šťastní lidé dělají tento svět lepším. Nemá cenu diskutovat o tom, do jaké míry se mu podařilo zachytit podstatu Klímova Knížete Sternenhocha. Tohle je V žáru královské lásky. A byla vážně žhavá. Vildovi jsem ji věřil. A věřil jsem mu i jeho zoufalství a nenávist, když ji ztratil. Svého partu se chopil se ctí, Ivana Chýlková se mi tady zdála vynikající. Jenom mě to nebavilo. V roce 1990, ani teď- o 32 let později. Protrápil jsem se tím a těšil se na konec. To ale neznamená, že by Jan Němec neměl koule.