Neděle ve všední den (1962)

Spíš přes čtyři, ale ne celých pět. Tvrzení, že dneska by to nebylo téma ani pro bakalářskou povídku je zcela mimo. Film má svůj půvab, náboj (pravda, není zde žádná "politika, ani zde neřádí masový vrah na konci zlikvidovaný po rozmlácení stovky aut a vystřílení pěti beden nábojů...) to má rovněž a je to jenom povrchnost a otupělost některých recenzentů, kteří sice shlédnou všechno možné, ale tady (aniž si to dovedou uvědomit) ukazují, že jim to nepřinese stejně nic a jejich život v dnešním dostatku a dostupnosti všeho možného je mnohem prázdnější, než ona radost mladičké klavíristky, pro kterou byla návštěva Budapešti a drobná dobrodružství (snad v žádném jiném filmu jsem si jako milovník aut tak neužil šestsetpadesátku) něčím, co jí život obohatilo tisíckrát víc, než dnešní cestování po celé zeměkouli a honěním se za unikátními zážitky, které ale prázdnotu nedokážou vyplnit, i kdyby na sítě napráskali stovky příspěvků a doprovodili je stovkami "originálních" fotek. Jinak skvělá dokumentární hodnota filmu, kde je předvedeno jak vypadal svět (tedy spíš Praha, Budapešť a kus Maďarska) na začátku šedesátých let. Snad nejpůvabnější Jana Brejchová a skvělý barytonista Marvan, který tyhle laskavé dědky prostě uměl nejlíp. A tak se zcela ztotožňuji s komentáři sportovce, NinadeL, mchkn a vypravěče. Ne poprvé a určitě ne naposledy u jiných filmů.

Zajímavý koprodukční projekt s maďarským scénářem i režií, ale rovnocenným československým hereckým obsazením, i když v tomto směru hraje prim především krásná Jana Brejchová, která zde vypadá jako skutečná mezinárodní filmová "star" a přitom i skvěle hraje.  Nenápadně, i když poněkud zdlouhavě, se schyluje k předpokládanému vztahovému dramatu, které dřív, než stačí napáchat nenapravitelné škody ve dvou manželstvích, skončí zavčasu drobnou katarzí, která oba manželské svazky naopak posílí. Ve své době nejspíš žádoucí pozitivní vyznění filmu, ale žádná ideologie z toho naštěstí prvoplánově nevyčnívá.  Docela příjemný filmový zážitek a kupodivu dostatečně srozumitelný i bez znalosti maďarštiny, které je v dialozích požehnaně. Znám sice i pár maďarských peprných nadávek, ale tady se žádná nevyskytla, zato jsem zachytil v jednom z klíčových okamžiků omluvné "szeretlek" (tj. miluji tě), což mě jen utvrdilo v tom, že jsem i tak tomu nejdůležitějšímu opravdu porozuměl. Snímek, na který se dá koukat i dnes, možná i s určitou nostalgií, protože dnešní doba je už někde úplně jinde....

Milé, Janě Brejchové to sluší jako vždy před kamerou, nic nepokazí. Zajýmavé jsou pro mne jako pamětníka dobové reálie, ten údiv z cesty do jakéhokoli zahraničí už dnes těžko mladí pochopí. Okouzlenost šla Janě B vždycky dobře, takže za ni stojí za to, Ivan Miistrík hraje takového řekl bych nerda jako obvykle, pan Marvan v nezvyklé roli, ale zvládl ji taky dobře.

Ač to třeba vyzní sentimentálně, přijde mi, že Jana Brejchová probíhá tímto neprávem zapomenutým koprodukčním snímkem jako oživlá Myslbekova alegorie Hudby. Její osudovost, rozmarnost, živelnost, hravost i odpovědnost, její plynutí i vzlet lze rozeznat na dívčiných pohybech právě tak jako v její mimice a okamžiky, kdy za klavírem nechá němé partitury rozeznít a cosi snícího oživuje, patří k těm nejsilnějším. Sám příběh je vzhledem k tomu trochu zbytečný a filmu by prospělo, kdyby se více zaobíral klavíristčinou duší než podunajským uměleckým koloritem. Právě tak je nemístně (protože z hlediska umělecké cesty, která je věčným porodem, nelogicky) upozaděno mateřství. To se naopak mělo zpřítomňovat častěji – a současně se měla i ozřejmovat jeho muzikalita. Režisérovi zřejmě tato možnost vůbec nepřišla na mysl a dítě spontánně odsunul „do jeslí“ – a naopak rozehrál banální etudu „pokoušení“. S nezbytným morálním apelem v závěru, pochopitelně…

Koprodukční československomaďarský průhled do poněkud idealizované všednodennosti někdejšího režimu nepostrádá půvab, kvalitní scénář a z naší strany i všestranně zvládnuté herecké obsazení (Brejchová, Marvan, Matulová, Mistrík, Bohdalová). Maďarské režii i scénáři není co vytknout. Snímek je to utěšený a srce i mozek těšící. Jana Brejchová nejenže byla půvabná, ale také talentovaná a mimořádně nadaná herečka.