Modré světlo (1932)

Leni Riefenstahl mala v nemej ére skúsenosti s horskými filmami a v Modrom svetle zúročila svoje skúsenosti. Atraktívnym sposobom vytvorila zaujímavé dielo s nádhernými zábermi na talianske dolomity ( tam sa film nakrúcal ), ku ktorým pridala mystický príbeh z podhorskej zapadnutej dedinky. Vizuálne dokonalé scény dotvárajú baladicky ladený príbeh zaostalej dievčiny Junty, ktorú dedina odsudzuje a vytesňuje zo spoločnosti. Režisérka si sama zahrala Juntu, postave dala rozlet a živočíšnosť. Tento debut vo veľkom filme sa Leni Riefenstahl vydaril, škoda, že okrem ešte jedného filmu nepokračovala v hranej tvorbe. Je všeobecne známe, že po Modrom svetle sa venovala dokumentárnej tvorbe pre Hitlera.

Krásný film... Leni Riefenstahl a její pocta přírodě, navíc se všeříkajícím závěrem... který se žel potvrzuje dnes a denně. Příběhově Modré světlo nemůže nepřipomínat naši Divou Báru, je to podobné téma, i když jinak natočené. Modré světlo vznikalo v době počátků zvukového filmu, i proto je dialogů méně, přesto film rozhodně nenudí. Je tomu tak především díky síle příběhu, výborným hercům (jak Leni Riefenstahl, tak Mathias Wieman hrají výborně) a práci s kamerou. Ta předvádí úchvatné krajinářské záběry, ale nejen ty stojí za to, je tu i spousta detailů, čí záběry děje ve vesnici. Místa natáčení jsou pečlivě vybrána, vůbec vesnice a její okolí je nádherná... nutí vzpomínat na doby dávno minulé, neprožité. I když to Junta v těchto dobách neměla lehké, ostatně, jako naše Bára a téměř všichni lidé, co nejdou s davem... Hledat v tomto filmu otisky budoucího směřování Leny, mi přijde směšné... potom by se dalo hledat i v mnoha jiných, starších i novějších filmech a vlastně nejen ve filmech, ale například i v knihách... 80%

Klasické německé a rozhodně mistrovské dílo po všech stránkách věci. Dokonale propracovaný scénář nafilmovaný v kombinaci němého a zvukového filmu podpořené vynikajícím herectvím všech protagonistů, kde až neuvěřitelně vyniká Leni Riefenstahl, nasnímané dechberoucí kamerou, téměř nutí sledovat s otevřenou pusou. Scénář, produkce, režie, hlavní role, střih. Za tím vším Leni Riefenstahl stojí. Za kamerou už stál Hans Schneeberger a dá se říci, že to byl mistr svého řemesla. Úchvatné obrázky všech nasnímaných scenérií jsou pastvou pro oči. Po výtvarné stránce je černobílý obraz skutečně využit na maximum. Nic úchvatnějšího snad z této doby k vidění není. Na filmu jsou vidět na svou dobu neobvyklé postupy, kdy například ve scénách lezení po skále jsem nabyl dojmu, že se tu zřejmě inspiroval náš Bořivoj Zeman, který to použil např. ve svém filmu ´Ukradená vzducholoď´. Příběh jako takový dnes mnohé připomíná. Psychologické drama o záhadném modrém světlu ve skalách a podivínském mladém děvčeti je tak dokonale nafilmované, že ani dnes nenechá na pochybách. Škoda pozdějším politickým událostem v Německu, kdy bylo filmové umění Leni Riefenstahl zneužito k filmové propagandě nacizmu, neboť to na ní okamžitě uvrhlo černé světlo nevole a nenávisti. Každopádně tento snímek rozhodně patří mezi klenoty filmových děl.

Z uměleckého hlediska je to na výbornou, jelikož film má vše, co je z hlediska umění potřeba - krásné scenérie, tajemnou atmosféru, esteticky dokonalé herce to vše v prostředí nádherných hor, ovšem časem film začne bohužel nudit (no přece jenom je to pořád skoro němý film, ve kterém se prohodí pouze pár dialogů). Ovšem pro fanoušky Riefenstahl je toto povinnost.

Modré světlo je lyrickým zakončením éry tzv. “horských filmů”, v nichž étos přírody stál často v protikladu s lidskou přítomností. Debut Leni Riefenstahl velmi inklinuje k romantickým mýtům a de facto je prostou pohádkou, ve které rozčarování nad ztrátou zázračné průrvy v Mount Cristallo vede k destrukci hlavní hrdinky. Mimo jiné již zde lze vypozorovat nenápadné směřování k národněsocialistickým idelálům - kultivaci mýtů a uctívání přírody...