Lidé v hotelu (1932)

Z filmu mám dojem, že nie je jasné čo chce divákovi povedať. Asi len to, že veľkú rolu hrajú v živote peniaze a to, že sa v hoteli vystrieda veľa ľudí, postavičiek, ktoré sú v tomto konkrétnom príbehu hodne naivné. Veď keď sa vám do izby zakradne cudzí muž a vy ste žena, tak ani vám to veľmi nevadí a dáte sa s ním v pohode do reči až tak, že ste si sympatickí a deň nato už dôjde aj k bozkom. Na filme baví akurát postava roztomilo dobrotivého úradníka, ktorý si v hoteli plní sen o živote vyššieho štandardu aspoň na pár dní, aby to nakoniec vypálilo v happyend na konci so ženskou a balíkom peňazí. Dejová linka ohľadom ruskej baleríny ide do stratena, už nám nie je rozpovedané ako to psychicky zvládne po tom čo ju na stanici nečaká muž, ktorý ju tam mal čakať. A to je mínus i vzhľadom na to, že ju hrá, hviezda doby, Garbo.

I přes značné stáří filmu a nebezpečně dlouhou stopáž, jsem se k mému údivu solidně bavil. Všichni obsazení si své role odkroutili velice dobře a děj byl chytlavý. Úplně jsem nepochopil, čím si tento snímek vysloužil to, že byl ve svém roce shledán tím nejlepším, zřejmě konkurence stála úplně za hovno. Zkrátka partička tak rozličných lidí, jak to jen bylo možné seskládat, se sejde v hotelu a za tento krátký pobyt rozjíždějí mezi sebou různé mezilidské vztahy a vzájemně se ovlivňují. Autor tak trošku laškuje s behaviorální psychologií, což se mi líbilo. Velice sympatické jsou mi v těchto starších snímcích jednotlivé milostné taškařice v silně gentlemanském stylu. Něco takového, už se dá mimo svět starších filmů zažít snad jen se mnou. A vůbec, vše bylo takové gentlemanské, dokonce i loupení. Lepší 3 kousky.

Lidé v hotelujsou zvědavě hravou sondou do pomíjivosti hotelového ruchu, kde význam má ve svém celku pouze ten malý a předem daný okamžik času. Pohled do života nabízí úplně vše, od zrození jde přes touhy až k radosti, ze světa smutku si to míří přes hříchy přímo k nevinnosti, z bolesti kráčí přes naději a lásku až ke smrti. Kamerový obraz každý vhodný mžik dokládá svůj smysl pro estetiku, všímá si detailů, hravost si zavdává s konstrukcí a posloupností. Výraz má lehké ironické odlehčení, plynulost je osvěžující a stupňující v míře nadšení. Edmund Goulding vdechl do filmového přepisu divadelní hry, adaptované z literární předlohy, rozvernou radost ze života, vychutnává si každý jednotlivý konflikt, je schopen pochopení, přesto je každý jednotlivec osudem škádlen, sváděn a často i neomaleně vydírán. Hvězdou filmu je Grusinskaja (zajímavá Greta Garbo), slavná ruská tanečnice na sklonku své zářivě úspěšné kariéry. Osamělost je nejsvíravější úzkostí, osud ve svém cynickém předurčení nabízí špetku lákavé naděje. Hlavní mužskou postavou je baron Felix von Geigern (sympatický John Barrymore), způsobně zdvořilý a oblíbený společník. Hýření v lehkomyslném opojení kouzlem zábavy musí prokázat přizpůsobivost měnícím se podmínkám. Ušlechtilost se dostává do úzkých. Ženským šarmem oplývá slečna Flaemmchen (velmi příjemná Joan Crawford), stenografka a příležitostná modelka. Je vždy připravena uchopit se nabídnuté příležitosti k vylepšení životní úrovně a koketně nabízí celou svoji nevinnost. Důležitou postavou je Preysing (příjemný Wallace Beery), povýšený a společensky ctnostný generální ředitel textilní továrny. Tíže existenční závislosti na firmě a budoucí prosperitě je drážděna smyslností a rozmařile provokována veselou bodrostí. Výraznou postavou je Otto Kringelein (příjemný Lionel Barrymore), na smrt nemocný účetní textilky s naspořeným jměním. Poslední chvilky života touží po dotyku společenského přepychu a velmi důrazně se hlásí o své právo na život. Z dalších rolí: laskavý stálý hotelový host a válkou poznamenaný Dr. Otternschlag (Lewis Stone), z očekávání těkavě nervózní a v práci vždy precizní vedoucí hotelové recepce Senf (Jean Hersholt), výbušně netrpělivý manažer primabaleríny Meierheim (Robert McWade), Preysingův loajální společník Zinnowitz (Purnell Pratt), starostlivý sekretář primabaleríny Pimenov (Ferdinand Gottschalk), stále spolehlivá služka nervově labilní tanečnice Suzette (Rafaela Ottiano), či baronův šofér a komplic zároveň (Morgan Wallace).Lidé v hotelunabízejí pestrou škálu emocí, nevydírají, udržují si lehký a čerstvě ironický nadhled, hrají si s obrazem i vzájemně propleteným společenským kontaktem. Osvěžující a zábavné to dílko!

Grand hotel nie je rozhodne konverzačná komédia plná špičkovania, čo by možno jeden očakával. Kritizuje spoločenskú hierarchiu, chudobu, filozofuje nad smrťou a nad pociťuje ľútosť nad zašlou kariérou baletky a hlavná téma sú peniaze v živote človka. Čiže absolútne chápem popularitu tejto snímky v 30. rokoch a Oscara. Lenže dnes dialógy medzi nimi nepôsobia prirodzene, sú príliš preexponované a najmä postava Grety Garbo často ťahá za uši. Chápem že to bol zámer, ale mňa to značne otravovalo. Jedná sa o kvalitný film, ktorý viac zostarol, ako by bolo milé. 70%

Vôbec nie zlý film, ale nie je to moja šálka čaju. Wallace Beery je veľmi elegantný a vtipný, čo sa ale nedá povedať o väčšine zainteresovaných (pokiaľ príde na sociálne rozdiely). Kľudne som však mohol dať miesto troch aj päť (ale nebolo by to spravodlivé). Pokiaľ je v niečom starý Hollywood neprirodzený, tak je to vzdialenosť k bežnému človeku. Poetický realizmus (a nielen ten) má v tomto smere jasne navrch.