Ztracený obzor (1937)

Pozoruhodný film, zvláště když jej porovnáme s filmy, které se kolem roku 1937 točily u nás. Hodně velký rozdíl, že? Film byl rekonstruovaný v téměř kompletní podobě, což nám připomíná, jak křehkou věcí je kultura, a to nejen ta filmová. Myšlenky o vývoji lidské společnosti směrem k dobru a slušnosti, které se ve filmu hlásají, byly v době jeho vzniku stejně utopické a naivní jako dnes. Žádná Šangari-La nebo Agartha nás nespasí. Když neochránila ani Tibet před čínskou okupací, sotva zachrání Evropu před islamizací, energetickou chudobou, inflací atd. I kdyby náhodou existovala, tak se na nás zvysoka vykvajzne. Plácat se v tom budeme muset sami, na rukou pouta EU, na krku kámen woke ideologie. Poselství filmu, ač řemeslně zdařilého, v současnosti vyznívá stejně nevěrohodně a ploše jako kdysi.

Režisérská rozmařilost. Zajímavé snad jen jako ukázka, jak se pánové světa (Britové) chovali ve svém impériu, což byl pro ně celý svět. Na svém opus magnum, desce "Artuš (neboli úpadek a pád Britského imperia) zpívá Ray Davies jasnozřivě:Gone are the lavat'ries in the back yard / Gone are the days when you dreamed of that car / You just want to sit in your Shangri-La - Minulostí jsou kadiboudy na dvorku, / dny, kdy jsou snil o autu. / Teď se chceš jen rozvalovat ve svém šangrila.Je James Hilton větším Angličanem, než je Frank Capra Američanem?

Dnes pôsobí Lost Horizon asi viac "ezo fantasy" než by bolo zdravé a rovnako obsahuje aj menej deja, ale to platí aj pre svoju dobu. Ale Caprovo a Riskinovo rozhodnutie predať divákovi všetky myšlienky sú pochopiteľné a navyše film získal nový rozmer po začatí vojny. V podstate tu ale ide len o to, či sa hlavná postava rozhodne zostať, alebo odísť a pochopiteľne argumentom pre zotrvanie na "večnosť" je aj láska. Aby to ale bolo komplikovanejšie, tak tu ide o viacero postáv a ich postoje k netradičnej situácii. Najlepšie sú na filme expozícia a vyvrcholenie, stred mohol mať pokojne o 20 minút menej. 70%

Utopický film, který dnešnímu divákovi může evokovat chování odloučených sekt, které za svou liberálností skrývají temná tajemství. Zde například v kolonialistickém duchu nikdo neřeší, že bezstarostný život plný zahálky je určen pouze priviligeovaným bělochům. Film si sice hraje s divákovým očekávaním, ale vzhledem k pomalejšímu tempu a jasně vysázeným kartám na stůl, není těžké dopředu odhadnout, kam děj směřuje. V době před druhou světovou válkou byl tento únikový film aktuální, dnes jen těžko zakrývá naivitu, ignoranci a pochybnost celého poselství. Jiné Caprovy filmy jsou rovněž postaveny na optimistických představách o fungování světa, ale ty skutečně motivovaly (motivují) diváky, aby se snažili něco změnit. Ztracený obzor toto očekávání naplnil asi stěží.

Ve vzrušujících scénáchCapravytvářímysteriózní, lehce podivný a záhadný příběh skupiny lidí v prostředí nadčasové utopietibetského ráje. Názorný příklad vynalézavosti, bohatství a působivosti scén, které vytváří jedinečné a detailní obrazy, jenž v sobě ukrývá patřičné kouzloknižní předlohy. Vnímavá představivost ideálního světa a její určitá filozofie je hlavním lákadlem, který nabízíúnikový rájs ukrytým tajemstvím.