Medvěd (1961)

Skvostná jednoaktovka, která názorně předvede, že je jedno, o jak banální téma se tu jedná (urputné vymáhání dluhu u vdovy), když je vše vystaveno na bravurním dialogu. A na protikladech. Jednu hvězdu ubírám, protože jsem měla to štěstí účastnit se premiéryTohle není Višňový sad(2022) v mém dvorním divadle Aréna, kde tato jednoaktovka zazněla a ač jsou pan Werich i Stella báječní,Renáta KlemensováaVladislav Georgievjsou... zajděte si na ně ;-)

Co na toto může člověk říct? Klasické dílo s těmi nejlepšími herci, které naše vlast zplodila. Divadelní zážitek na stříbrném plátně, zkrátka balada. Přesto nemůžu dát plný počet, protože ruská tvorba se mi dosud nedostala pod kůži ať už jde o literární díla nebo jejich adaptace, snad s jedinou výjimkou Revizora se skvělým Vlastou Burianem. Přesto se nemůžu než konstatovat, že filmy jako je tento jsou typickými a zcela oprávněnými představiteli zlatého fondu české kinematografie.4/5

„Konvalinky!!! Kdyby takhle vodka! To jsem zlý, to jsem dneska zlý!“ Nádhernáruská poetika v podaní p. Wericha a p. Zázvorkovej. Ani zub času neublížil tomuto orchestru o dvoch nástrojoch, čo veta, to perla. Dnes by z tejto látky natočili celú telenovelu, aké krásne, koľko múdrosti sa dá vložiť do 35 minút.

„Koukejte, ať už jste venku!“ - „A nechtěla byste na mě být drobátko zdvořilejší?“ - „Vy klacku, vy medvěde jeden, vy mormone škaredý…jesetere!“ - „Co jste to řekla?“ - „Řekla jsem…jesetere!“ - „Jakým právem mě urážíte?“ - „No urážím vás, a co má být? Vy si myslíte, že se vás bojím?!“ - „A vy si myslíte, že když jste půvabné stvoření, tak se od vás nechám beztrestně urážet?!“Ale nechá, tak jako každý chlap, jeseter nebo ne…Vcelku zábavná komorní jednohubka sázející na kvalitní dialogy a s gustem zahrané postavy. A také na vděčný střet pohlaví, který však může skončit jen jediným způsobem, stejně jako potvrzení starého dobrého pořekadla se škádlením. Stáří se na filmu už trošku podepsalo, přesto na ty 4* to ještě bude.„Podívejme se prosím na takové poetické stvořeníčko. Samý mušelínek, samý safírek, milion milostných ach, ech, ich, och, uch…ale nahlédni do duše! A je to jen prachsprostý krokodýl! A nejvíc mě dopálí, že ten krokodýl si myslí, a já nevím proč, že je to nějaké umělecké dílo, že je to šedévr, že má patent na něžnost!“

Skvelí herci. Snažia sa ostošesť. No adaptovaný humor klasika je dosť vyvetraný. Podľa tunajších reakcií sa však zdá, že väčšinu má aj dnes má šancu pobaviť baťkovsko - babkovské: "To som dnes ale zlý/zlá" či nadávka "jeseter". Nuž: proti gustu žiaden dišputát. Mne to smiešne neprišlo ani omylom. Osobne vyčnievali nad priemer len dve veci: keď Werich ochutnal konvalinkovú voňavku, zacítiac v nej, pred výdatným ľognutím si z flakónu, závan alkoholu a následné povzdychnutie si, že vodka je vodka a bodla by veru ľapšejšie. Druhou skvelou záležitosťou bola nečakaná interakcia obrazu nebožtíka s dejom, ktorý sa napokon stal plnohodnotným štvrtým hercom mikrokomédie. 70%