Lenny (1974)

Mám poměrně slabost pro filmy ze show-byznysového prostředí a se stand-up tématikou. Velká čásť úspěchu tkví v tom, že Lenny nabízí skvěle zachycenou opojnou dobovou atmosféru nočních klubů. Černobílá kamera, hra světel a stínů a rychlé střídání detailních záběrů na reakce publika zde fungují bezvadně. Z filmařské stránky mě zaujala i občasná erotika, která je ovšem pojata velice citlivě  a cudně (nahá Honey na bedničce  mezi ružemi). V této oblasti je vrcholem sexuální scéna ,,trojky´´ pojatá bez jedinného slova, ruchu, zaměřená pouze na křivky těla a hry  pohledů mezi aktéry.  Film má formu tří časových linek - dokumentu, ve kterém jsou zpovídány osobnosti z Lennyho života/dění z Lennyho života v průběhu 50/60 let/vystoupení vyzráleho Lennyho v klubu před zatčením.  Tyto tři linky průběžně přeskakují a střídají se. Zpočátku mi přišlo, že se to děje  trochu náhodile. Zlom nastal v momentě v nemocnici, kdy Lennyho filtrování se sestřičkou doplňuji  věty z výstupu o tom, že pro muže je milovat, totéž co zahýbat. Když  se později už zotavená Honey  ptá Lennyho jestli se sestřičkou spal, je to provázáno věty z výstupu, že jestli svou ženu muž miluje, má za každou cenu zatloukat. Od tohoto momentu začnou více jednotlivé linie splývat  (Lenny vytáhne na svou ženu, že ví, že spala s nějákou čínankou - prokladá to výstup o lesbách, ve kterém explicitně zazní, že lesbu nikdy nepoznáte, může to být i vaše manželka.) Přiznám se,  že jen menší skupna Lennyho  fórku(Do osmi let jsem netušil, že se nejmenuju Držzobák/Už nechci aplaus...proč nestojíte, vy dva? )mě fakt pobavila. Jinak bych si skoro řekl, že by podobné fousaté fórečky už dnes v době nadbytku na Stand-povém trhu, možná snadno zapadly. Nutno ale říct, že Dustin Hoffman ty všechny obscestní vtípky podal s gustem a sledovat jeho herecké úmění je možná tou hlavní radostí filmu. To co předvádí v závěru je herecká symfonie.  Od drobných pozoruhodných epizodek (choulostivá rekonstrukce prvního seznámení se během rodinného oběda) si mě ale postupně začal více získavat i Lennyho příběh celkově (a to se mi ze začátku , že to je více o Honey a jejím smutném opětovném pádu na špatnou stranu zákona!.) Každopádně Lennyho příběh v mém vnímání postupně přešel i do malé fascinace. Je to osud komika, který postavil svůj humor  na tématech, segregace, násílí, zoufalství, a nespravdlnosti? Který jenom těžil ze soudních procesů , čímž už téměř ani nemusel vymýšlet žádné vtipy, každopádně postupně začal propadavat do stále větší senzachtivosti, rezignace a šílenství? Nebo hrdina a oběť systému, který bezelstně tepal americké pokrytectví, což ho přivedlo na existenční dno? Bob Fosse zvolil cestu životopisného filmu: nestavit obžalobu ani pomník. Zachovává si odstup. A takhle to funguje dobře. Hrát roli tak můžou osobní sympatie, které jsem si k osobě Lennyho příliš nevyrobil. Užil jsem si ale výborný film se skvělým prostředím, příběhem, tématem prostředím, atmosférou a mimořádnou hereckým výkonem v hlavní roli.Promiňte, není se mnou sranda. Nejsem komik.

Když sleduji film na několik přerušení, něco je špatně. I s "Lennym" jsem dost bojovala.  Jedná se o životopisní záležitost, týkající se Lennyho Bruce, amerického stand-up komika. Ten posouval mantinely až za hranice vkusu a únosnosti ve vystoupeních na jevišti i v osobním životě. Lidé typu "rebel" mi imponují, zvlášť když se strefují do establishmentu, ale nelíbí se mi laciný humor za každou cenu. Vstupenku na jeho vystoupení bych si nekoupila. Objektivně tento typ zábavy posoudit nelze; byl by to vleklý spor (a pár jich taky v jeho životě bylo, se soudy se potýkal ustavičně). Jeden bude tvrdit, že existuje přece svoboda projevu a ten druhý se bude cítit dotčen, ublíženě. Nakonec, ani Dustin Hoffman zpočátku nechtěl roli přijmout, ač jeho herectví i tady bylo víc jak dobré - s postavou se ale neztotožnil a bylo to vidět. Po technické stránce je  však film vycizelovaný - atmosféra showbyznysu (noční kluby zahaleny cigaretovou mlhou, detaily smějících se tváří, nekončící žúry, obscénnosti, Lennyho vystoupení plus reakce publika, celá ta atmosféra bohémství, luxusního života i bídy po zařazení na černou listinu, jeho vztahu k Harriet, její vyprávění o společném životě etc.), působí nadmíru autenticky. Svižné; střih v pravou chvíli, přesné oko pána za kamerou.

O žádném Lenny Brucovi jsem v životě neslyšel, takže mě dostalo, jak to byl fantastický film. Lenny je stand up komik, který od trapných začátků přechází k hovorům o vztazích a sexu, které jsou čímdál sprostější a od nich se dostává vulgaritou k odhalování pokrytectví v USA - vlády, válka, výplaty, přístupu k rasovým či sexuálním menšinám. Je to vtipné, občas ostré jak břitva, třeba scéna "negr". A jak přichází úspěch, tak se objevuje marný boj s šosáckou spravedlností plný dohledu, zatýkání a neustálých soudů až k hořkému konci. Fosse to natočil neskutečně moderně, takže kromě výstupů jsou tu zpovědi blízkých a také osobní život, zejména vztah s jeho Honey plný drog, experimentů i nevěr. Skvěle zřežírovano a naprosto famózně zahráno. Valerie Perrine s krásným tělem a ošklivým obličejem je tu spíše do počtu, ale Dustin Hoffman kraluje, já tam ani neviděl herce, ale ostrého komika v akci. Ironie na konci - v 50-60. letech byl Lenny zatýkán, v 1974 tvůrci říkají, že by neměl problém. V roce 2023 by opět drtivou většinu z toho nemohl říct, jinak by ho pěkně po novobolševicku zkancelovali, odevšad vyhodili a ještě možná i zavřeli.

Lenny Bruce je americký Američan, tedy Žid. A jeho židovské fóry dovedou popsat stav společnosti - tedy naší, křesťansko-židovské - lépe než cokoli jiného. Bohužel se ho už nemůžeme zeptatco říká na Zemana. V roce 1981, tedy pár let po natočení Fosseova filmu jsem dostal od ORF Dylanu deskuShot of Love(s věnováním). Dylan na ní zpívá písničku, kterou složil s Tomem Pettym „Lenny Bruce“. Písnička má čtyři sloky, uvádím z každé poslední verš (jsou doře srozuitelné, takže bez překladu):Lenny Bruce is gone but his spirit's livin' on and on.He's on some other shore, he didn't wanna live anymore. Lenny Bruce moved on and the ones that killed him, are gone. Lenny Bruce was bad, he was the brother that you never had.Svou stavbou i jednoznačným vyústěním se podobá jeho starším písničkám jako "Only a Pawn in Their Game" či "Hurricane". Ať má pravdu či nikoli, předkládá svá slova upřímně a přesvědčivě - jako Lenny Bruce...  Paul Krassner píše padesát let po Bruceově smrti (předávkování morfiem):Lenny’s problem had been that he wanted to talk on stage with the same freedom that he had in his livingroom.- Lenny měl problém s tím, že chtěl na jevišti mluvitjako v obýváku. Na jevišti dosud nemůžeme dělat téměř nic z toho, co děláme v obýváku.

Baví mě herci, kteří se vyhýbají jakýmkoliv škatulkám a dokážou excelovat i zaujmout v celé plejádě různých charakterních poloh. Baví mě Dustin Hoffman, který mě zatím skoro pozitivně v tomto směru překvapil a tentokrát mě naprosto nečekaně odzbrojil jako stand-up komik, v originálně pojatém dramatu ze života skutečné osobnosti. Hoffmanovi se povedla téměř nevídaná věc: přimět mě bezprostředně k tomu, abych se po celý film dokázal bavit i na značně vulgárním humoru plném sexistických a jiných troufalých narážek. Hoffman ty vtipy podává s takovou grací, že mu šlo jen stěží odolat a samotný film dýchá navíc sympaticky uvolněnou atmosféru, podobnou tomu jazzovému rytmu. Zpětně musím pochválit i zpracování, které se nesnaží kontroverzního komika Lennyho nijak zvlášť adorovat či kritizovat a zachovává si výrazný odstup od vynášení soudů, tedy mimo ty skutečné ze strany justice. Forma připomíná televizní defilé se sestřihem autentických záznamů, které až s prokládanými vzpomínky které dávají dohromady příběh. Kdyby šlo o klasický životopisný film o vzestupu a pádu, možná bych nebyl tolik nadšen, mozaiková forma mi velice padla do noty včetně černobílé kamery. Nevadilo mi chaotické střídání časových rovin, nechal jsem se unášet atmosférou a s postupným završením pohledu na kontroverzní osobnost Lennyho ocenil tento film i jako cenné svědectví doby.90%