All That Jazz (1979)

All That Jazz jsem měl na seznamu jen kvůli Scheiderovi - že to budou sedmdesátky s burlesquem, takže jsem si nic víc nenačítal. Ačkoliv první polovina je taková neurčitá a volnější, až vlastně odtažitá, tak ta druhá a hlavně dejme tomu poslední třetina je zdrcující kus kinematografie s úchvatným Scheiderem.-"You don't have any lines here."

Velmi silná zpověď Boba Fosseho, která je naprosto okouzlující a v některých momentech i znepokojující a nepříjemná. Fosse toto dílo napsal částečně podle svého života, což se výrazně projevuje na osobitosti celého filmu i na tom, s jakou grácií a jistotou je příběh vyprávěn a představen hlavní hrdina, fenomenálně ztvárněný Royem Scheiderem (nechápu, že za tento výkon nedostal Oscara). Film vás hned vtáhne energickým vystoupením a následně vás připoutá k sedačce svou atmosférou, tématy, skvělými herci a navíc nabídne výborná muzikálová čísla. Kdyby se film držel toho, co načrtl v první hodině, mé hodnocení by bylo mnohem vyšší. Bohužel ve druhé hodině se pro mě děj strašně vleče, zápletka se točí v kruhu a muzikálová čísla mě vytrhávala z hlavního příběhu. Svou teatrálností mi nedovolila konec prožít na emocionální rovině. A i když se i zde našly skvělé scény, kdyby byl film o dvacet minut kratší, všechno by šlapalo jako hodinky. Takhle je to „jen“ hodně dobrý film, ale mohlo to být ještě o něco víc.

Dva vysoko hodnotené muzikály vznikli v roku 1979. Náhoda? Skôr vyplývajúce z dobovej odvahy k experimentom. Vlasy od Formana mňa ešte len čakajú a dúfam, že poskytnú pôsobivejší príbeh. All That Jazz mi totiž nenavlieklo dobre sediace legíny. Príbeh o oceňovanom, talentovanom a totálne vyšťavenom tvorcovi, ktorý hulí jedno cígo za druhým, a ošuká všetko čo neutečie. Roy Scheider presvedčivý a netypický s ohľadom na predchádzajúce filmové zárezy. Francouzská spojka, Čelisti, Maratónec, Mzda strachu ho prezentovali predsa len v inej žiary reflektorov. Celú dobu sa vedome ženie za smrťou a nedokáže, nechce zastaviť. Ako pikoška tu slúži Sandahl Bergman (prvá filmová milenka Arnolda Schwarzeneggera z Barbara Conana) tancujúca len v tangách.

Podívala jsem se na muzikál s velkým očekáváním, ale nakonec budu patřit do menšiny, které ten muzikál nic nedal. Upřímně bych to ani moc nenazývala muzikálem jako spíš hudebním filmem. Moc se tam totiž nezpívá, spíš jen tančí. Nicméně, musím uznat, že taneční scény jsou skvělé. Roy Scheider mi ale do té role moc neseděl, asi už ho mám prostě zaškatulkovaného jako drsňáka a do role choreografa bych ho nikdy neobsadila.

All that jazz je přesně filmem, který to má u mě hned od začátku těžké. Jde částečně o hudební film a trochu i o muzikál, tedy dva žánry, které mě většinou nebaví. Za druhé - příběh je z prostředí amerického showbyznysu. Ten ve většině případů považuju za stupidní a povrchní. Umí jen, pro mě velmi nezábavnou formou, ukazovat trapný humor a naleštěnou a blyštivou show za každou cenu. K tomu je ještě hlavní postava požitkářský děvkař, kterému není nic svaté. Před startem film snad nemohl mít horší vyhlídky. Sám jsem velmi překvapený, že mě bavil a nakonec se mi líbil. Je to především díky Royi Schneiderovi, ten zahrál hlavní postavu velmi přesvědčivě a především skvěle. Ač bych se s ním v životních názorech povětšinou rozcházel, nakonec jsem mu fandil. Jeho životní postoj a neutuchající zápal byl svým způsobem obdivuhodný. Vždycky rád pozoruji lidi, kteří se našli v tom, co dělají a mnohdy tomu doslova obětují svůj život v tom nejlepším slova smyslu. Pak nevadí, že jde i o tak přízemní věc jako americký showbyznys. Tvůrci k němu navíc přistoupili mnohdy velmi kriticky, nikoho nešetřili a dobře si byli vědomi, že jde jen o povrchové pozlátko a jediným skutečným důvodem to dělat dobře, jsou prachy. Za ten autentický vhled za kulisy, za elán hlavní postavy, za pozitivní vyznění snímku a nakonec i za některá hudební čísla dávám i tu čtvrtou hvězdu a to je v rámci daného žánru co říct.