Labyrint vášní (1982)

Moje teprve druhé setkání s Pedro Almodóvarem dopadlo ještě hůř, než to první. Jestliže jsem včera psal uZákonu touhy, že ten film na mě z větší části působí jako příběh plný milostných zvratů z telenovely, doplněný o umělecký vizuál a pár nevšedních nápadů, tak raději ještě díky za takovou konstelaci a formu... protože tak ten film pravidelně alespoň cosi zajímavého nabízel. Zatímco tady mi to uprostředLabyrintu vášnípřipadalo jako banální nuda občas rozvířená nějakou tou provokativní scénou nebo fekálně humorným prvkem a navrch dost rutinně natočená. Z dnešního pohledu sice může být překvapivé a netradiční vidět, jak si Almodóvar své filmy pravidelně naplňoval spoustou gayů, lesbiček, transvestitů a jiné podobné havěti již v 80. letech a celkově tak dávno před tím, než z toho vzešel doslova módní trend kinematografie, ale i tak... sledovat tuhle spleť LGBT postav ve volném slepenci příhod bez pořádného příběhu mě dost brzy přestalo bavit. Pár povedenějších scén vyvažují jiné naprosto trapné (mj. natáčení jakéhosi porna s vrtačkou) a jako celek mi film skoro nic nedal. Zatím se s Almodóvarem totálně míjíme.[40%]

FilmLabyrint vášní, to je Freud v celé nahé kráse. Traumata dětských let zanechávají trvalé jizvy na vnitřních světech, síla Éros jako základní lidský pud mrzačí sexualitu osamělostí, strachem, nenaplněností a překračováním obvyklostí. Hledá se přímé vysvobození a to přichází až při uvědomění si dávného traumatu, nalezeným řešením se jeví párová psychoterapie.Labyrint vášnínení o sexuálním uvolnění, je o hledání osobního štěstí a nesnadném překonávání těch vlastních niterných běsů, výstřednost a nestandardní sexualita je tápáním a prostředkem náhradního naplnění. Pedro Almodóvar do vzorce psychoanalýzy přidal ztřeštěnost a ironii, touhy a tajemství, skrytá přání a zběsilost, dynamiku a hemžící se mumraj světa. Hlavní postavou her vášně a extravagantní demonstrace svobody je Sexilia (zajímavá Cecilia Roth), zpěvačka, ovlivněná duševním otřesem v dětském věku i nedostatečnou pozorností milovaného otce. Nenasytnost je nenadále konfrontována s minulostí a naděje náhle ožívá. Hlavní mužskou postavou je Riza Niro (zajímavý Imanol Arias), následník již bývalého blízkovýchodního vládce v exilovém útočišti na Karibském ostrově. Výlet do Madridu je touhou po osobní svobodě, trauma má podobné kořeny, párová terapie vrací zpět vzpomínky i skutečnou podstatu osobnosti. Významnou postavou je Toraya (šarmantní Helga Liné), bývalá manželka Rizova otce. Posedlost pářením s panovnickou krví se naučila správnému rytmu svádění. Důležitou postavou je Queti (příjemná Marta Fernández Muro), oběť schizofrenie sexuálního zneužívání. Skryté tajemství touží po osvobození a řešení je velmi netradiční. Díky němu dojde k nejednomu naplnění. Výraznou postavou je Dr. de la Peña (sympatický Fernando Vivanco), otec Sexilie a odborník na plodnost. Akt sexuálního uvolnění považuje za přízemní, přesto se zdá být řešením pro vnitřní spokojenost. K výraznějším postavám patří také Susana (příjemná Ofelia Angélica), sexuálně frustrovaná psychoanalytička Sexiliiny nymfomanie. Přesto je jejím zájmem především vlastní a úplné sexuální uspokojení. Z dalších rolí: blízkovýchodní mladík, zamilovaný do Rizy, s předností čichání vůní Sadec (Antonio Banderas), opuštěnou ženou znetvořený otec Queti a provozovatel čistírny (Luis Ciges), nešťastnou náhodou zraněný a zhrzený zpěvák Eusebio (Ángel Alcázar), jeho hystericky útočná přítelkyně (Cristina Sánchez Pascual), Sexiliina zpívající společnice Angustias (Concha Grégori), uměleckého světa znalý punkový homosexuál Fabio (Fabio McNamara), Quetiina matka s potřebou radikální nevěry Remedios (María Elena Flores), či její znechucený milenec (Charly Bravo).Labyrint vášníje mumrajem touhy, očekávání, svobody a osvobozování, výstřelků, zvráceností i nadějí vnitřních světů. Sigmund Freud málokdy nalezne vhodnější příklad pro své teze. Osobitě zvrhlé dílo zasažených lidských niter!

Prvotina nielen znameho homosexualneho rezisera Almodovara ale aj isteho Banderasa, ktory je tak plany herec, ze si moze ruky podat s Casper Van Dienom alebo Dudikoffom. Fakt ako Banderas v zivote nevedel hrat a v zivote nebude vediet, to este aj katastrofalny Brosnan je herecky lepsi. No nic, Banderas tu hral homosexuala jak tak pozeram - aspon ze mu rola nesla., vyslovene sa trapil, doteraz mu neverim, a to je dobre. Najlepsie Banderasove roly su drsnaci, to som si vsimol davno- ako napriklad Desperado. No nic, este rezisersky jakz takz, film ani nema dej, je to len splet volnych situacii. A podla mna dalsi precenovany film tuna, tu 5 hviezdu toho jedneho uzivatela fakt nechapem : 60 %

Zdá se, že tento Almodóvarův film je prvním z celé jeho filmografie, který je k mání v našich končinách. I na tomto, sedmadvacet let starém filmu je vidět, na jakém hřišti bude celou svou kariéru hrát. Je to svět těch nejzvláštnějších a od "normálních" lidí se lišících postav, které si mohl vymyslet jen tak krásně "úchylný" mozek, jaký má Pedro. Tady máme doktora, který se vyhýbá sexu a proto se zabývá umělým oplodnění žen. Jeho dcera je naopak neukojitelná nymfomanka, která si to rozdá klidně i s osmi muži na jednom mejdanu. Nadržený otec, posilující se afrodiziaky znásilňuje obden svou dceru, v domění, že je to jeho manželka, která ho však už dávno opustila. No a samozřejmě nechybí ani homosexuálové a transvestité, aby měl Almodóvar všechny "své" pohromadě. V pořadí už můj 17.film od tohoto borce mě zase velmi pobavil a 80% si plně zaslouží.

Pedro začínající je dost vzdálen Pedru současnému, v tomto případě spíš naštěstí. Režisér postupně vyzrál, i jeho styl se vybrousil, ubylo postav, netroufám si sice tvrdit, že pod tlakem komerce ubral v tématech na plynu, ale jeho dnešní snímky jsou prostě více zajímavé, méně šílené. Začínající Banderas opět jako homosexuál, a už se na něj těším vKůži, kterou nosím.