Kníže Václav (1995)

Slavná a tradiční  Divadelní hra od Tyla pojata jako tv inscenace ale velmi divadelně pojata, včetně kostýmů, tv dekorací a divadelní dikce. Budiž ale to ke málo, mělo to být více televizní neboť magie z jeviště do hlediště tady nefunguje, na to je tv obrazovka slabá, byť magnetismus herců do jednoho všech, je strhující. Tyl se nám zde snažící si říci jedno: tupý násilí nic neřeší a k cíli jde dojít i po cestě míru. Vražedkyně Drahomíra ( Taťána Medvecká)  pak zjistí že násilí a boj ji připraví o toho kterého v duši milovala totiž Václava.

Další konverzační inscenace podaná strašně nudným způsobem. Děsivě dlouhou stopáž zdržují zbytečné scény zpěvu a citací. Přesto musím přiznat, že jsem snímek sledoval hodně pozorně, ačkoli mne historie nějak moc nezajímá. Ale toto přineslo poučení. Za tu elektrickou hudbu v pozadí by si autoři zasloužili na zadek. Na holej. Ale podle posledních scén to asi mělo imitovat historické hudební nástroje. No, moc se to nepovedlo. Mělo to být celé kratší a možná by se dalo hodnotit výše. A pana Václava Koptu, kvůli kterému jsem na to koukal jsem nějak nepostřehnul. Ovšem dívat se na to podruhé mne ani nenapadne.

Děj a obsah hodnotit nelze, neb se jedná o historickou fikci, legendu. Nikdo nemůže říct, jak to tenkrát bylo a tím pádem se na nějakou stranu přiklonit. Ostatně je pravděpodobné, že legenda vznikla a je stále popisována tímto diferenciálním způsobem záměrně. Tady se celou dobu společnost rozděluje a staví proti sobě. A možná je to tak dobře. Kdo ví... Filipovo zpracování je silně teatrální a ukřičené, divadelně se přehrává. Přesto ale dílo určitou hodnotu má. Zajímavě působí opluskaný Čermák a výborně zahraná postava Hněvsy v podání mistra Štěpánka. Tata by z něho měl radost.

K uctění památky zesnulého režiséra Františka Filipa jsem se rozhodla, že se trochu proberu jeho tvorbou. Tady jsem možná šlápla vedle, podobné teatrálně podané televizní inscenace mě totiž dost iritují. Jak jinak však uchopit divadelní hru Josefa Kajetána Tyla? Zpracování je adekvátní zvolenému námětu a herecké výkony všech aktérů se dají považovat za nadstandardní. Ovšem vzhledem k tomu, že nejsme tradičně věřícím národem, tak se mi nejeví moc pravděpodobná ta závěrečná bohoslužba po tisíci letech v Čechách. (60%)

Zdařile převedená Tylova hra do televizní podoby s výbornými hereckými výkony. Snad jen tu závěrečnou bohoslužbu si mohli tvůrci odpustit - ten nemístný apendix církevního triumfalismu si raději odmyslím, abych mohl inscenaci hodnotit jak ji hodnotím. Při příštím TV uvádění bych doporučoval ho vyříznout, aby po něm nezůstávala zbytečná pachuť.