Nenávist (1995)

Film Nenávist je podle mého názoru nejkultovnější a nejlepší francouzský film všech dob. Příběh tří kluků vychovaných na předměstí Paříže ulicí je surový a skvěle napsaný, zároveň je stále docela aktuální. Kamera je nápaditá a černobílá barva filmu dodává na atmosféře. Tempo filmu je velice rychlé, k čemuž hodně přispívají chytré dialogy a výtečné herecké výkony. Snímek Nenávist je naprosto mistrovské dílo, které by měl vidět každý fanoušek světového filmu.

"Nezáleží na tom, ako padáš. Dôležité je, ako dopadneš.“Už desať rokov dospelýVincent Casselsi zahral tínedžera, ale to vôbec nevadí. Pôvodne farebný film sa zmenil na čiernobiely a to tiež vôbec nevadí. Ale čo filmovo nevadí, ale v realite asi áno je, že ani po 30 rokoch nie je vidieť, že by sa to v tých žabožrútskych uliciach nejako zmenilo. Teda zmenilo, ale rozhodne nie k lepšiemu. Krajina galského muezína už dávno nie je krajinouJeana Maraisa,Jeana GabinaaleboLouisa de Funesa, to už ostane len ako spomienka na celuloide. Rok 1995 a úprimná filmová kritika sociálnych pomerov  v istých štvrtiach, polície, ale aj grázlov, ktorí tam vládnu, vtedy ešte viac rôznorodej farby. V Cannes dostal film potlesk v stoji, až sa zápästia prehýnali a kde sme postúpili o tri desaťročia neskôr? Ešte viac kriminality, viac znásilnení, viac horiacich áut a na nich skákajúcich opíc. A potom prídu voľby a ľudia zase zvolia tých, ktorí to absolútne nehodlajú zmeniť. Veď aj tí grázli sú predsa naši voliči! A prípadne si to v tej Gálii ešte vskutku demokraticky poistíme a prípadného politického konkurenta označíme za fašistu, extrémistu aodstavíme ho od voliebza údajný skutok, ktorý robí 99,9 % politikov. A všetko je stále v poriadku. Do kedy?

Příjemné civilní drama s fajn mixem seriozity a uvolněných chvilek. Plus tématem národnostních problémů rozhodně aktuálnější a s velkým přesahem do dnešních dnů. Film nikoho nesoudí a na vše se kouká objektivně a spíše sleduje, než aby donutil diváka hlásit se na jakoukoliv stranu. V tom vidím jeho největší sílu, jelikož vybudovat postavy jak sympatické, tak naprosto antipatické, aniž by přitom jakkoliv vykročili ze svého charakteru a stále mezi nimi byly patrné ty rozdílné charakterové rysy. Ústřední trojice je naprosto skvěle zahraná(/sehraná) a všichni (Saïd Taghmaoui,Hubert Koundé, především pak aleVincent Cassel, kterého chci přeci jen trochu vyzdvihnout) předvádí tu sílu herectví s notnou dávkou absolutního uvěřitelného civilismu - ta jejich lehkost mě skutečně v tomto uchvacovala.Mathieu Kassovitzzkrátka vytvořil klasiku, která je jak zábavná, tak chytrá a předkládá množství myšlenek. Rozhodně se na ni budu muset někdy znovu  podívat a věřím, že v ní objevím ještě mnohem víc, než se mi povedlo napoprvé (třeba mi konečně dojde pořádně ten příběh o Grunwalskim...).

Dobře promyšlený i natočený film. Nestačí prostě změnit ve výzvě Le monde est à vous "v" na "n", aby svět patřil nám. Ta věta se tam objevila dvakrát; poprvé jsme si pomyslel, že by se to tak dalo provést. Svět nám ale nebude nikdy patřit, pokud prostředí, ve kterém žijeme, je stále cizí a zcizuje se stále více. Nejvíc se mu snaží uniknout černoch Hubert, ale tak je šance minimální. Nenávist zde není touhou po nápravě ani po pomstě, ani nejde o běžnou misantropii, tady jde o nenávist ke všemu (zvířata a rostliny se bohudík ve filmu nevyskytují). Nenávist je tu tvůrčí (destruktivní) princip (protiklad k lásce).

Popravdě jsem se vždycky obával něčeho těžce prvoplánového a příliš jednoduchého v rámci svého poselství, co se své slabiny snaží zahrabat pod drsný zevnějšek, ale naštěstí jsem se mýlil. On to taky není film o "talentovaných chudáčcích z nehostinné periferie, kteří neměli na výběr" jako spíš nestranná etnografie periferie Paříže 90. let. Sice natolik plná kriminality a minimem čehokoli hezkého nebo sympatického, až je těžké říct, jestli to Kassovitz přece jen trochu na efekt nepřehnal, ale zase na druhou stranu to dokáže podat natolik autenticky, že mu to prostě celé věřím. Už jen tím, že našimi průvodci je trio delikventních mladíků, z nichž jen jeden (aspoň dle zobrazeného) má aspoň nějaké minimální ambice dostat se pryč a žít jinak, ale pořád je spíš v područí své party. Z této trojice je skoro vždycky někdo v obraze, takže jejich perspektivu ani neopustíme. Na pozadí jejich života plného poflakování probíhají nepokoje jejich čtvrti s policií, při kterých čas od času někdo umře z každé strany a s nimiž se každý z tria chce vypořádat po svém. Autenticitě pak pomáhá jak kamera (i přes expresivní střihy či zvukové můstky), tak i omezení na "běžných" 24 hodin, přičemž je jasné, že na konci se bude muset stát něco definitivního, jenže čekání na zásadní moment trvá opravdu celý film a i přes pár možných dějových linií to stále vyvolává dojem pochyb, že TO opravdu přijde - a tím zase hraje velký prim samotný dojem autenticity. Výsledkem ale je opravdu vytříbený a komplexní film, který mě při sledování fascinoval svojí atmosférou a stylem, byť teda hned po dosledování mi přišlo, že jestli tomu něco brání k dokonalosti, tak je to přece jen příliš jasná plánovanost. Ta ale na mých silných dojmech nic nemění ani nekazí.(Kino Scala, Brno)4*