Kočár nejsvětější svátosti (1962)

Situovať dej do Peru, do 18. storočia a postaviť na herecký piedestál Jána Wericha ako miestodržiteľa španielskeho kráľa, vyzerá spočiatku ako obyčajná, malá, miniatúrna inscenácia o dvoch (troch) postavách. Lenže v podaní pána Wericha je to prehliadka anekdot, múdrostí a istej dávky ješitnosti. Je úžasný v polohe „bolí ma nožička“, i v polohe „tie šperky sú len vaše, Camillo.“ Je domýšľavý, samoľúby, žiarlivý, ale aj osamelý a zamilovaný. V jeho veku! Je jasné, že doňa Camilla má svoju rolu rozohranú vo svoj prospech.

Toľko, čo sa naklebetili a naohovárali místokrál s tajomníkom, by nedokázala ani celá partia žien. A k čomu to viedlo...? Werich bol expeet na role pribrzdených vladárov, ktorých obmäkčí kadekto, zvlášť ak vyniká v klamstve, pokrytectve a podlizovaní. A takto si v tomto svete žijeme vlastne dodnes, a dnes akoby ešte viac. Výborná komédia staršieho dátumu, a stále tak aktuálna. –––– ...Taková hérečka. ... Mezi námi to musí skončit, už dávno to mělo skončit. Protože já nehodlám krmit, šatit a napájet milenky pro pana Agira.

Televizní klasika. Sice mě neskutečně tahala za uši "Perikolová", jako kdyby přízvisko Micaely Villegas zvané La Perricholi bylo prosté socialistické příjmení, ale budiž. Pokud kdokoli v téhle miniatuře vidí víc, než jen Werichovo sólo, tak tím lépe, protože události ze španělských kolonií byly vždycky nadmíru zajímavé.

Jak už to tak u Wericha bývá, opět hraje ve filmu, na jehož viditelném základě se skrývá mnoho podtextů. Kdo se zaposlouchá, uslyší mnoho politických narážek. A mně se třeba mnohem víc líbil v Až přijde kocour, Hej-rup! nebo v Baladě z hadrů. František Filip zase, krom jiného, uměl dokonale dát dohromady různé dvojice, které k sobě fantasticky pasovaly a mistrně zahrály. Domácí víno - D. Medřická, B. Záhorský. Láska jako trám - J. Pivec, J. Šejbalová. Lístek do památníku - K. Hoger, B. Waleská. Jan Werich a Jaroslava Adamová, to byli pan herec a paní herečka. I přes klasicky skvělé herecké výkony mi nebyl blízký děj samotný, jen z toho důvodu zůstanu u čtyřky.

Jan Werich, ako obvykle, predvádza skvelú hereckú kreáciu. Tentokrát v úlohe márnomyseľného, žiarlivého politika. Opojený funkciou španielskeho miestokráľa, zbavuje sa svojich pobočníkov (jeden je vo väzení, druhý poslaný kamsi do tramtárie vyberať dane). A zároveň sa necháva učičíkať prefíkanou milenkou, konajúc, ako ona zapíska. Zároveň je potrebné skonštatovať, že po skvelom úvode ide celá inscenácia kamsi do šípok, bezprostredne po odchode Miloša Kopeckého zo scény. Namiesto toho, aby dej gradoval, končí v plytkom, málo zaujímavom vzťahovom rozmelení.