Tajnosti a lži (1996)

Film dobre drží hlavne ústredný námet stretnutia adoptovanej farebnej dcéry s jej bielou matkou. Druhým "zdvihákom" je výkon mne neznámej Brendy Blethynovej, ktorá jednoduchú a urevanú matku vo vyťahaných teplákoch a večne s pohárikom v ruke dáva na výbornú. Niektoré postavy sú tam prebytočné, čím sa príbeh trochu zabieha, a záver končí až príliš happyendovsky, ale inak ide o feel good film, ktorý napriek vyše 2 a štvrť hodine nenudí.

Po smrti svých adoptivních rodičů začne mladá černá londýnská optometristka Hortense (Jean-Baptiste) pátrat po své biologické matce, která ji kdysi dala k adopci. Svou matku Cynthii nalezne a k překvapení obou zjistí, že matka je běloška, patří spíš do kateogorie "white trash", kdysi bývala promiskuitní dělnice, nyní spíš alkoholička a neurotička, a žije se svou 21-letou dcerou, se kterou si vzájemně moc nerozumí. Film má kromě této hlavní i dvě další vedlejší zápletky. Jedna se týká Cynthiiny dcery Roxanne, která dospívá a objevuje lásku, práci a nezávislost, přičemž se potýká s láskou, lítostí a odporem, které chová ke své matce. Další zápletka se týká Cynthiina bratra Maurice, který se živí jako prosperující, ale přepracovaný fotograf, žije se svoují ženou Monicou, a skrývají vlastní tajemství o tom, že Monika je neplodná a nemůže mít děti, což oba trápí. Prořednictvím řady drobných, zdánlivě náhodných momentů a dialogů se film snaží předat své centrální téma: že lhaní, tajemství a podvody se stávají nejen snadnými, že každý člověk žije uvnitř své vlastní bolesti a tajemství, které nesdílí ani se svými nejbližšími, a že nikdo nechce slyšet o vašich problémech. Místo toho, aby si vzájemně pomáhali, tak každý trpí sám.

Matka našla dceru kterou nikdy neviděla a dcera našla matku v jakou ani nedoufala. Když vstupujeme do dospělého života, nikdo z nás neví jakými stezkami nás povede, co každého potká, kudy se dá. Mládí oné matky asi muselo být všechno jen ne klidné. Zde mám velký problém s dabingem, který se vlastně u hlavní postavy dle mých uší nepovedl a nemohl jsem si to hraní užít, když celkem ještě mladá žena mluví hlasem ubrečené stařeny, chtělo to hodně sebezapření. Prostřední asi půlhodinu filmu jsem proklimbal, ale nejspíš jsem o nic nepřišel. I tak, dávám čtyři, téma to bylo zajímavé a rozuzlení uvolňující, jak pro postavy tak i pro mne.

K tomuto filmu jsem se musel patřičně nahulit, aby mě to bavilo. Jakmile vidím, že film je pouze "drama", tak podvědomě tuším, že to může být pěkná nuda. Tady to sice nudné nebylo, ale toho patosu tam byla fakt spousta. Chladná manželka Monica, která neumí ani uvařit, pak se začne vztekat, zavře se do ložnice a následně brečí. Její nic nechápající trouba manžel Maurice, který má roli utěšovatele všech. A hlavně jeho totálně labilní, ubrečená, uřvaná sestra Cynthia, která pořád říká své věčně nasrané dceři a všem okolo "dušinko", ta mi pila krev nejvíce. Prý má nohy jako šestnáctka, ale psychickou stabilitu jako Hitler v roce 1945. Její bílá dcera je v podstatě nula, která se živí jako zametačka chodníků. Jediná sympatická postava je tedy černoška Hortense, která se živí jako optometrička a je celkem klidná, rozvážná a rozhodne se najít svou pravou matku, kterou není nikdo jiný, než "dušinka" Cynthie. Podle mě byla na mulatku příliš tmavá - smícháním bílé a černé prostě musíte dostat světle hnědou, ne ebenovou barvu a obličej s velkými bulvami a širokými rty. Na závěr se dočkáme společného breku a vyjasnění všech rodinných problémů, které nemusely být, kdyby k sobě členové rodiny byli upřímnější. Ponaučení tedy dobré, jinak jsou to taková lepší Rodinná pouta nebo Pošta pro tebe.

[3,5*]     Film ma minimálne hodinu nejak zvlášť nebavil, ale zhruba od momentu prvého kontaktu ma to chytilo, postupne to naberalo grády, až som si na konci filmu povedal: "Tak toto bolo fakt dobré!". Škoda toho pomalého rozjazdu, kedy sa len pred kamerou striedali samé skrachované existencie a kedy som bol nútený sledovať ženské, ktoré boli buď permanentne namosúrené, hysterické, alebo príšerne naivné (veľmi mierne povedané). Ostávali tak len dve sympatické postavy, postava Hortense (výborná Marianne Jean-Baptiste), ktorú si nešlo neobľúbiť a strýko Maurice (výborný Tímothy Spall), veľký sympaťák a dobrák. Z ďalších hercov ma ešte zaujala skvelá Brenda Blethyn v roli matky, ktorej postava mi síce väčšinu filmu poriadne liezla na nervy, ale ku koncu filmu som si k nej nakoniec cestu našiel a začal ju chápať. Film sprevádza taká smutne-krásna hudba so sláčikmi a trubkou, ktorá sa síce dobre počúva, ale nie úplne korešponduje s náladou filmu. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.