Děkuju, pane profesore (1982)

Tvrdý byl socialismus k nepřátelům vlasti! A nedej bože, aby si snad jeho představitelé a funkcionáři něco špatně vyložili….Krásná propagační podívaná, díky které lze pochopit tehdejší poměry a mentalitu.  Plejáda vynikajících herců použitých, využitých a v některých případech doufám, že i zneužitých pro účely propagandy. Banda maloměšťáků zneužívající politickou moc, své funkce  a systémové pravidla ke zničení jednoho lidského života. A to ještě z důvodu vlastní hlouposti. Kolik blbů a omezenců zastávalo tehdy důležité funkcionářské posty, které díky své vztahovačnosti zneužívali pro svou osobní pomstu. Nezáleží na režimu, protože takové blby nalezneme v každé době a v každé zemi. Film má velikou morální hodnotu a lze ho převést do jakékoliv doby. Obzvlášť dnes, kdy mám zdánlivou demokracii, ale kdybych napsal článek o určité skupině lidí, jistě by se mnou také zatočili včetně hlubokého přesahu mezi rodinu a blízké.... P.S. Je hrdinstvím nezapřít své názory a postoje, kvůli čemuž si zničíte život? Stát za pásem, nebo sedět za stolem vlastního kanclu? Nejsem hrdina...

Příliš je vidět, že paní scénáristka je jen pohádkářka, která se v tomto žánru zrovna nevyzná. To že se režie chopil pan Filip a angažoval kvalitní herce, z tohoto dílka udělalo naštěstí docela slušný filmek. Kdyby tomu ale bylo jinak, bylo by všechno jinak. Scénář je při bližším pohledu hodně slabý a nedává ani prostor pro nějaký výraznější počin. Takže to vlastně zase celé leží na hercích. Zejména samozřejmě na Edovi, z jehož úst ten spletenec citátů a mouder, v nichž autorka zjevně našla zalíbení, a které ne vždy dávají smysl, působí docela snesitelně a uvěřitelně. Škoda, že tento dobrý námět a taková herecká sestava nebyla lépe ošéfovaná.

Dost umírněná kritika zřízení, jak dokresluje úvaha pana profesora na konci Ovšem hezky je vykreslen postup, jak snadno a nevinně si člvověk může pokazit život v socialistické společnosti, na kterou dohlíží z obrazů Klement Gottwald. Tvůrci se ovšem vyhnuli otázce, jak se tedy stal postižený student v době normalizace redaktorem. No a nakonec jsem i toho Matáska našel.

"Nechtějte na lidech, aby byli dokonalí, to by bylo popření lidství..."Tahle televizní hra z počátku 80. let pojednávající o období 50. let na venkově spojeném s kolektivizací (a rozoráváním remízků) určitě dokonalá není. Hlavně proto, že v ní místy zaznívají tak vznešené myšlenky (ze strany profesora Blahynky - excelentní Eduard Cupák), že se pomalu nechce ani věřit, že by je mohl někdo v tomto období takto prezentovat (viz třeba"Lidé se musí naučit říkat názory otevřeně, veřejně, aby se o nich přemýšlelo, diskutovalo ale třeba i do krve hádal... “). Taky je zde místy na můj vkus až moc patosu (opět zejména v dialozích profesora Blahynka). Přesto na svou dobu šlo o velmi odvážně zpracované téma. A když k tomu přidám výborné herecké výkony (vedle Cupáka třeba i Sklenčka coby učitel dějepisu nebo Pleskot coby ředitel školy) a krásnou hudbu Maláska s Bažantem, ty čtyři hvězdičky si tento televizní film podle mě zaslouží. Cenné je i připomenutí jinak známe pravdy že"být hrdinou, když vám tleskají, je ohromně jednoduché, ale vydržet, když vás berou klackem, je mnohem těžší."

Ve své době nadprůměrné dílo dnes nemusí působit tak přesvědčivě jako při svém prvním uvedení. Spíše může uspět jako neformálně míněný a nekonvenčně založený dokument, dost přesně vypovídající o tom, že padesátá léta nebyla jen černá občanská rezignace a čas bezuzdných justičních zločinů všeho představitelného druhu. Přežívání noblesy První republiky, schopnost uvažovat v rovině sofrosyne-uměřenosti, klidně a vyváženě, psychologická věrohodnost podaných portrétů, zralá režisérská Filipova ruka jsou určitě pozitiva, nad kterými se nedá jen tak jednoduše mávnout rukou.  Prvorepublikovost, masarykovský humanismus, vyšší princip mravní, se tu střetává se stalinistickou šablonující manýrou; je nabíledni, kdo a co zvítězí. A to i v případě, že jde o samozřejmě plně legitimní názor více zvýrazňující poetiku a čistotu žánru. Zhruba tak bych popsal tuto televizní inscenaci-dobový mezník.