Nezralé maliny (1980)

Možná tu hráli páni Herci, ale celé to bylo až tak nudné, že mi z toho málem nudou slezly vlasy. Kdysi jsem to viděl asi tak deset možná patnáct minut a tak jsem si řekl, stejně jako u včera viděného „Lístku do památníku“. Tam byl jeden dědek a tady hned tři. S hubou plnou ukecaných vzpomínek. Jak to má člověk vydržet, poslouchat ty kecy co bylo před milionem let a co se týká jen jich. Za mne stejná nula jako u předešlého, výše citovaného filmu. Děs jako kdysi, změna je akorát v tom, že jsem to tentokráte slyšel až do konce. Jo slyšel, protože jsem měl oči zavřené, neb jsme pospával. Tím ovšem nechci říci, že by zde nepadlo několik moudrých a zajímavých myšlenek.

Pekná melancholická vzťahová inscenácia o priateľstve spolužiakov na sklonku života, ktorí na stretávke musia vyriešiť zopár rán, ktoré si so sebou nesú z mladosti. Príbeh prípravy tejto stretávky ich postupne odhaľuje spolu s charaktermi jednotlivých postáv. Žiaľ produkcia nedokázala vystúpiť z televízneho tieňa a zmohla sa len na jemné hudobné podfarbenie zopár scén. Herci sa tak pohybujú takmer vo vzduchoprázdne a hoci hrajú celkom dobre, nedokážu dodať príbehu dramatickosť, takže zostáva na úrovni nostalgickej melodrámy. Nakoniec tak napriek tomu, že vek hercov korešponduje s vekom postáv, bez produkčnej podpory vyznievajú ich herecké výkony rozpačito.

Tuhle vynikající partu tří hereckých bardů (a jedné bardky) dokonale přechcal Miloš Nedbal, který si Nezralé maliny ukradl víceméně pro sebe. To co tu předvádí a to především v závěrečném vyznání na věži, je opravdu vrchol mistrovského herectví a já se před ním hluboce klaním. Nedbal nebyl častým hercem vyloženě hlavních rolí. Možná na to neměl úplně vzhled ani dostatek sympatičnosti, jako třeba Rudolf Hrušínský, Jesef Kemr, Vladimír Menšík nebo Jiří Sovák. Přesto si čím dál víc uvědomuju, že Miloš Nedbal byl jedním z našich největších herců, ač měl asi trochu méně příležitostí to ukázat, nežli výše jmenovaní jeho kolegové, ale i kdyby neodehrál nic víc nežli roli Šány a starého rabína ze "sušárny vlasů" vModlitbě pro Kateřinu Horovitzovou, stačilo by to bohatě na jeho věčnou hereckou nesmrtelnost...

Nezralé maliny jsou méně známou televizní inscenací z roku 1980. Jsem rád, že jsem na ni narazil, protože je výborná. Příběhově jde o sraz ze střední po padesáti letech! To už je sakra síla a vede to k bilancování. Čtyři kamarádi z mládí (a taky konkurenti v souboji o ženské) se rozhodnou sraz nejen uspořádat, ale taky si ho pořádně užít. Z počátku se inscenace jeví jako lehká konverzační komedie. S postupujícím časem se stává vážnější a při kontrole docházky na srazu, už je excelentní dramatem, kdy mi místy běhal mráz po zádech. Samotný závěr na zvonici pak je krásnou smířlivou tečkou. Nezralé maliny jsou důkazem, že lze i s minimem prostředků natočit silné téma, které se nemuselo ohýbat před režimem a cenzurou. Čtyři velké hvězdy pro Peška, Nedbala, Sklenčku a Filipovského za čtyři výborné herecké výkony.

„Ale no, Pinďasi, ještě jsme si ani nevrzli a už mi rozbíjíš kapelu!“Treba uznať, že tento film je prehliadkou skvelého herectva štyroch hlavných postáv príbehu. Aké je posolstvo? Je o zmysle života, priateľstve, zabudnutých láskach, nezabudnutých ublíženiach a odpúšťaní. Je pravda, že v konečnom dôsledku by si zaslúžil vyššie hodnotenie. V mojom prípade sa na hodnotení podpísal zub času. Tento film som dnes videla prvýkrát. Od jeho vzniku teda uplynulo 45 rokov. Prekážali mi myšlienky, ktoré zaváňali ideológiou tej doby. Ďalší fakt, ktorý mi celý čas nešiel do hlavy – páni vyzerali na 80 rokov, ak dobre počítam, mali mať okolo 68 rokov. Vyzerali a riešili veci, ktoré riešia ľudia nad hrobom. Aj keď je pravda, že aj maturanti v starých filmoch na mňa pôsobia ako štyridsiatnici. Pánom to v klobúkoch pristalo a zahrali chytľavé pesničky.