Láska jako trám (1967)

Scénář sice na první pohled evokuje lehkovážnou bláznivou komedii, avšak jeho televizní zpracování, podpořené brilantními hereckými výkony tehdejších hvězd, dokáže pobavit stejně spolehlivě jako filmové plátno. Z dnešního pohledu může snímek působit poněkud konzervativně týkající se zejména v pohledu na stáří, partnerské soužití a manželství v pokročilejším věku přesto vyniká pozoruhodnou schopností vystavět dramatické situace z obyčejných banalit každodenního života. Vznikla tak satira bez patosu, zato s jemnou ironií a přesným pozorováním lidských slabostí. Nejednomu divákovi se může stát, že se v některé z postav pozná. Jan Pivec a Jiřina Šejbalová coby záruka inteligentní zábavy i na televizní obrazovce.

"Já mám vážně strach, že ty naše rozpory přerostou do ulice a bude to mít vlyv na život města a státu, protože Josífek (synek) dělá na Hradčanech topiče a  Růžena (dcerka) je ve Výskumním ústavu národního zdraví a říká se: jaká rodina, takový stát."Inu - svatá pravda, nemyslíte? a taktéž"Dejte sem smích a smrt je mrtva - to řekl jeden veliký umělec". Jsou filmy, které nestárnou, z důvodů vyřčených i mlčenlivých pravd, láskyplného humoru, nezraňující ironie i zobrazení štěstí, které oceníme až po letech a Láska jako trám je jedním z nich. Krom toho - herecký a režijní klenot.

Veľmi pekná trpká komédia o láskyplnom vzťahu manželov a jednej hádke, ktorá prevráti všetko naruby. Nečakajte však salvy smiechu, ale skôr vľúdny úsmev nad všetkým eskapádami, ktoré sa zúčastneným prihodia. No nájde sa tu miesto aj na hlboké až filozofické zamyslenie nad manželským vzťahom a osamelosťou, ilustrovanou hemingwayovým románom Starec a more. Produkcia je výborná. Síce skromná a nenápadná, ale plne funkčná. Živou vodou filmu sú hlavne herci a ich výkony sú vynikajúce. 75%

Svým způsobem unikát, který mohl vzniknout jen v Nové vlně. Svět se změnil, stejně tak zvyky a manželské role. Manželka už dneska není služkou a muž tím obskakovaným. Doba je prostě jiná a o to raději buďme, že František Filip roku 1967 natočil tento film o naprosto jiné generaci manželů a pohledu na manželství těch, co zažili ještě Rakousko-Uhersko. Dneska tedy už ani tak nejde o komedii, jako spíše o naučný dobový film, jak spolu vychází - nebo nevychází, manželství co slaví zlatou svatbu. Smál jsme se málokrát, ale pohled nemohl odtrhnout od televize.75%

"Cože kvůli tomuhle hadru já si bral 2 dny dovolený. Maminko to si se neměla urážet, ale rovnou to hodit do popelnice". Jan Pivec a Jiřina Šejbalová v příběhu o pošetilostech stárnoucí dvojice po 50 letech manželství. Dokonalý herecký koncert této dvojice.  Příběhově mi to dost připomnělo, jak můj dědeček udělal ve své době něco podobného, jen s tím rozdílem, že se nejednalo o "výhodnou" koupi kožichu pro manželku, ale džínsů pro své vnuky v tuzexu...:D Stáří bývá někdy vskutku dosti pošetilé, zde třeba, když se naše titulní dvojice rozhodne oslavit v zimě výročí seznámení platbou na lodičkách. Pošetilé, resp. lépe řešeno hloupě, se ale asi mohou chovat lidé v jakémkoliv věku. V tomto směru je třeba velmi trefná ta scéna rodinné sešlosti."Tohle bys mi do očí neřekl...":D  Já bych do očí fandů československého filmu, za jakého se sám považuji, asi neřekl, že se mi to  zas tolik nelíbilo, abych mohl dát plný počet hvězdiček. Herecky to jistě nemá chybu, ale to časté hádání se Pivce se Šejbalovou mi přeci jen už někdy lezlo na nervy. Asi i proto, že přesně takto či podobně jsem to v dětství zažíval u své babičky s dědečkem...