Noční jízda (1972)

Plyne z toho jisté poučení a především fakt, že žárlivost a nevěra je (ne)pěkná děvka, ale díky ní lze i pomoci druhým. To jí neobhajuje (sám jsem nevěrný nikdy nebyl a rozhodně ji neschvaluji), nicméně se hlavní hrdina díky svých pochybám ohledně ženy a vlastním chtíčům dostává k situacím, které si pro něj osudová jízda připravila. Příběh samotný není nikterak extra úžasný, ale dalo se na to rozhodně dívat. Brzobohatý podal opět velmi solidní výkon, ostatní si taky nevedli špatně, mělo to místy i zajímavou atmosféru, film nenudil. Takže lepší průměr. 60%. Díky Willymu a VRK za další zajímavý tip. Jde již o třetí kousek z ČESKOSLOVENSKÉHO TELEVIZNÍHO SPECIÁLU…

Ja myslím, že sa mu to hľadanie samého seba podarilo. Celý nabudený išiel pátrať po niekom, komu sa nedá veriť, až našiel, v odraze skla, ktoré tak rád čistil... Charakterová štúdia osoby, ktorá dokazuje, že byť ochotný ešte neznamená stať sa lepším človekom. Môžeš byť totiž ochotný aj urobiť poriadnu blbosť. Brzobohatý má však takú charizmu, že sa nezmestí na miesto šoféra a spolujazdca nákladiaku, časť z nej musí ostať aj na korbe. Ostatné postavy sú viac-menej len spúšťače jeho povahových vlastností. Takže posúvajú dej dopredu, ale stále je to one man show.

Z tohoto filmu by si měli vzít příklad všichni ti filmaři, kteří si myslí, že točí duchovní film, ale natočí buď agitku, nebo plakát s neživotnými postavami a celé odtržené od reality. Tvrdím, že Noční jízdu točili věřící lidé. Nejdřív jsem si říkal, že to tam možná jen sám chci vidět, ale tvůrci mne mnoha detaily přesvědčili, že to myslí vážně a že film mají promyšlenější, než se od začátku zdá. Oni totiž klamou tělem, aby to vypadalo jako trochu budovatelský film o novém člověku, takže cenzoři v tom nebudou vidět to křesťanské poselství. Kvůli tomuto zmatení jsem filmu chtěl zpočátku dát docela nízké hodnocení. Jenže ony duchovní detaily se postupně vrší, až už nejde mluvit o náhodě: při odjezdu projede okolo křížku u lesa a u toho samého křížku mu pak v závěru kolega traktorista "hodí lano" a "vezme ho na správnou cestu" - několikrát se tu pronese "ví Bůh" - za cizoložství očekává trest, a dokonce se otevřeně mluví o pokání, což je křesťanský termín - nakonec potřebuje udělat dobrý skutek. A konečně, ono moudro, že najít sám sebe je nejtěžší, je z Bible a jde o nejtěžší křesťanský úkol. V rámci toho pak celý film alespoň pro mne dostává zcela jiné vyznění, než budovatelské, vyznění, kde do sebe zapadá každá jedna scéna. Je to o starém myšlení, symbolizovaném stařičkou Pragovkou vedle moderních Tater, neschopnosti vidět věci jasně a z nadhledu (symbolizované mlhou, ale také jeho potřebou pořád čistit skla a okna auta - ostatně samotné to auto je symbolem jeho neschopnosti vyjít ven ze sebe), o lidské osamělosti, která je všude stejná, o tom, že ignorujeme vzkazy (od Boha - on se ostatně ten konec dá pochopit i tak, že Bůh na nás čeká jinde, než ho my hledáme). A líbil se mi i ten nápad, že během své cesty sice potká různé ženy, ale jak vypráví svůj příběh, zjišťujeme, že potkává v jiných ženách vlastně stále svou ženu, jen v různých podobách (od troubení na návsi, přes nabídku, ať jde nahoru, svedení, ženu samotnou doma a pokus o sebevraždu, který jeho ženě hrozí, pokud on se nezmění a nezjistí, že chyba je v něm - A mimochodem mne potěšilo, že v půlce filmu (!) dostaneme odpověď, jestli ta sebevražedkyně ze závěru filmu přežila, když ten mladý voják v autě řekne, že jeho žena v nemocnici je z nejhoršího venku (!)). Také proto celou dobu řeší své nejistoty s druhými, kteří ale mají jiné zkušenosti, problémy a náhledy na život - jen aby prostě prozřel a neviděl jen sám sebe. Ale líbí se mi, že ačkoliv se řeší sobectví toho řidiče, víme, že má nakonec dobré srdce - což je zase křesťanský pohled na život, že totiž i hříšník má v sobě Dobro a Lásku (schválně to píšu s velkými písmeny). Vadily jen drobnosti skriptu - hospodské písně jsou jak ze 40. let, odjede a v bytě nechá rozsvíceno apod. Ale zase na druhou stranu je tu hodně dobrých hlášek, z nichž nejvíc se mi líbí ta: Vozit hlínu nebo ministry, vyjde to nastejno. ---- Dokonce mi přijde, že kromě silného křesťanského motivu podaného tak, aby jej tam komunističtí cenzoři neobjevili, se film inspiruje i Odysseovými cestami a jeho řešením problémů - ostatně i po Odysseovi vystartovala nějaká čarodějnice, také si nebyl jist manželčinou věrností, také má problém se s manželkou setkat.

Bagre, buldozéry a tatrovky plundrujú prírodné scenérie na stavbe a chlapi po krčmách a unimobunkách vedú podvratné reči na tému teplo rodinného krbu a vernosť manželiek, až z toho Brzobohatý začne mať obavu, či nie je brzoparohatý a vyrazí na nelegálnu nočnú jazdu do domova na prepadovú kontrolu polovičky. Po ceste pácha dobré skutky, vzdoruje pokušeniam a vstupuje si do svedomia. Vynikajúce herecké výkony a skvele zachytená atmosféra nočnej jazdy a medzišoférskej solidarity z časov, kedy ešte po cestách nejazdili stovky kamiónov a hmla predstavovala závažnú komplikáciu. Veľmi dobré.

Reálně socialistická road movie.1)  Střídmě napsaný scénář 58letého Jiřího Marka (mj. psalHříšné lidi města pražského), parádní herecké obsazení i vkusná režie 42letého Františka Filipa film udržely snímek v kategorii filmů koukatelných i po půlstoletí od jejich vzniku. Ale podruhé se už nepodívám._____ 2)  Zaujala mě i kulišácká pointa._____ 3)  Československý svět reálného socialismu začátku sedmdesátých let je tu jako na dlani. Na silnici si všichni říkají kamaráde. Informace o černé jízdě automaticky vzbuzuje sympatie u druhých řidičů stejně jako být vojákem základní vojenské služby otevírá dveře úspěšnému autostopu. Dopravní policisté jsou mlíkaři, pivo v hospodě se servíruje v láhvích se sklenicemi a kouří se tvrdé Sparty._____ 4)  49letý Jaroslav Moučka, budoucí šéf okresu Pláteník, zatím dělá řidiče na stavbě. Všechny baby (bez výjimky) ve filmu jedou po 40letém Radoslavu Brzobohatém. Duchovně založený věřící 50letý Josef Kemr pracuje jako vedoucí dopravy na stavbě dálnice. Řidičova sousedka v Praze 34letá Jana Hlaváčová prokazuje zřejmé intelektuální sklony - v obýváku má v knihovně asi 25 knih. 49letému Čestmíru Řandovi staršímu to za volantem sluší. 49letý Antonín Jedlička tentokrát ve svém kratičkém štěku neštěká, nekokrhá, ani nebučí, prostě jen nadává._____ 5)  Poučení z filmu je nasnadě: nejhorší je mlha, která vás může přepadnout v noci mezi Prahou a Plzní.