Kapitál (2012)

Tři z milosti. Příliš banální, prvoplánově efektní, přehlíživě arogantní a navrch trapně mizogynní pohled na problematiku, k tomu trestuhodně nenápaditá kamera i střih, příběh bez drivu skutečné opájivosti i hrůzy, jež nevyhnutně opřádají kapitál, bez pocítění pádů do propastí i dosahování vrcholů, žádný glanc ani šmrnc, jen plochý, jalový pokus předvést pár bankovních manévrů bez skutečného porozumění, proč je to tak nezastavitelné a expandující. Chabá konstrukce, neživé postavy, nevěrohodné interakce, motivace, nic to inherentně nedrží ani nepohání, vadná dynamika. Costa-Gravas se těm, o nichž točí, nedokázal v ničem přiblížit. I tupou sílu drtící svět lze předvést s citem pro věc, právě v těch jemnostech života, jež ona ve svém smrtícím stisku nerozlišujíc rdousí jak v obětech, tak v ústředních aktérech. Je mi líto, ale film s takovým názvem a ambicemi by měl podle mého přece jen působit větší závratě. *~

Chtěl být novodobým Robinem Hoodem, hrdinou v kruzích velkých peněz. Ve skutečnosti se však pod jeho vedením dočkali finančnímu vzestupu jen bohatí a chudí se stávali ještě chudšími... Starší filmy Costa-Gavrase se u mne vždycky těšily vysokému hodnocení a pochvalným komentářům ve víru silného zážitku. U novodobéhoKapitálujsem si bohužel připadal jako před pár lety na povinných přednáškách z jednoho volitelného předmětu Základy manažmentu. Snažil jsem se proniknout do podstaty věci se zájmem, vnímal jsem smysluplnost a snad i důležitost sdělovaného, jenom mne to celé poněkud míjelo. Chápu hlavní poselství, všiml jsem si různých sdělení i v zdánlivě nepodstatných scénách (třeba s tou místností s dětmi plnou hluku z her na tabletech), ocenil jsem vtipnou vložku s Tournueilovou představou, ve které fyzicky zaútočí na muže z obrazovky... ale moc mne to nebavilo a podruhé bych to rozhodně vidět nechtěl. K velmi slabým 3* dopomáhá z mé strany i vzpomínka na tematicky spřízněný filmVlkem z Wall Streetzaložený mj. na obscénnosti a adoraci hlavního hrdiny, oproti kterému musím kritický a filmařsky důstojný Kapitál přeci jenom trochu více ocenit.55%

Kapitálje stylovým útokem starého a zkušeného řeckého partyzána. Costa-Gavras natočil film podle stejnojmenné knihy, napsal ji Stéphane Osmont roku 2004, býval vedoucím pracovníkem ministerstev hospodářství a financí, samozřejmě sám pracoval po státním sektoru také ve finančnictví. Někdo může mít špatné zkušenosti s československým komunismem, byť se sám na jeho budování podílel, další zase mohli být šikanováni tou druhou stranou, ač o to nestáli. Costa-Gavras byl ve svém dětství vychován neohroženým partyzánským duchem, v době jeho dospívání bylo partyzánské odhodlání jedinou možností vzdoru, stalo se jeho celoživotní hnací silou a s přesvědčením ho používal k vyvolávání vnitřního znepokojení i k rozdmýchávání hystericky podrážděných zpětných reakcí. Partyzánský výpad směřuje k samotné podstatě kapitalistického náboženství a k nejvíce vzývané hodnotě moderní prosperity tržní hospodářské demokracie. Obraz má dynamický pohyb, bojové údery peněžního kvasu a sarkasticky výsměšné noty. Jedinečnou zbraní partyzánské dychtivosti je Marc Tourneuil (velmi zajímavý Gad Elmaleh), nově zvolený ředitel významné banky Phenix. Ctižádost ho žene vpřed, dosažený status společenského úspěchu se sice dostavil trochu omylem, o to více se o něj musí pečovat. Dochází k sebereflexi, ale opojná chuť dosažené pozice moci a rozhodné finanční síly jsou nakažlivou chorobou. Kapitalistické náboženství nabízí pohodlí a luxus, lidskost omezuje. Hlavní ženskou postavou je Diane Tourneuil (příjemná Natacha Régnier), Marcova milující žena. Finanční zajištění je v současné realitě rozhodujícím faktorem, ale nenasytnost staví nepřekonatelné překážky do cesty vzájemného porozumění, štěstí si nelze koupit. Důležitou postavou je Dittmar Rigule (zajímavý Gabriel Byrne), hlavní tvář miamské investiční skupiny, vlastnící nezanedbatelné procento akcií banky Phenix. Boj o moc se vede tvrdě a za každou cenu je nutné zvyšovat hodnotu vlastního majetku, hájit své zájmy lze i za pomoci vydírání. Významnou postavou filmu je Nassim (topmodelka Liya Kebede), Marcova Achillova pata. Vše má své opodstatnění, neboť svět financí je těsně spjat se světem šoubyznysu, navzájem si poskytují útěchy a dělí se o své výsady. Nakonec i ona je překážkou v cestě na absolutní vrchol úspěchu a slabost se musí překonat. Výraznou postavou je Raphaël Sieg (zajímavý Hippolyte Girardot), bankéř na vedoucí pozici a blízký Marcův spolupracovník. Nelze se vyhnout drobným nedorozuměním, ale dosažený soulad nakonec obě strany posouvá výše a vpřed. K výraznějším postavám filmu patří také Maud Baron (příjemná Céline Sallette), mladá londýnská finančnice s nedůvěřivým odstupem k vrcholným bankovním představitelům. Akademická úroveň má své zajeté ideály, ale skutečnost vždy podlehne bohatství okamžiku. Z dalších rolí: předseda představenstva banky a její akcionář s vlastním okruhem zájmů moci Antoine de Suze (Bernard Le Coq), vývojem událostí a ztrátou své moci roztrpčený původní ředitel banky Jack Marmande (Daniel Mesguich), jeho dcera a vedoucí bankéřka Claude Marmande (Olga Grumberg), de Suzeův loajální tajemník Théo Craillon (Eric Naggar), milující rodiče Marca (Daniel Martin a Claire Nadeau), po jmenování lichotící Dianiny rodiče (Jean-François Elberg a Marie-Christine Adam), Marcův cynický strýček Bruno (Jean-Marie Frin), či Nassimin atypický přítel a vyvolávač deště Tino Notti (Bruno Ricci).Kapitálje sarkastickou kritikou spravedlivého rozohnění věčného řeckého partyzána. Náboženství současnosti není ohroženo filmem, ani opozičním názorem, a vzájemná odcizení trpí úzkostí. Nechť žijí peníze! Finanční byznys je plný soutěživé agrese a ministerstvo zdravotnictví by mělo mít povinnost vydávat k hrátkám finančních trhů varování: ÚČAST NA HAZARDNÍCH HRÁCH MŮŽE BÝT ŠKODLIVÁ A ZPŮSOBOVAT ZÁVISLOST! Příkladný to partyzánský útok na celé zdání společenské ctihodnosti elit!

A jaký budeš mít plat, drahý Marku?Costa-Gavras pro jednou opouští svět tajných služeb a noří nás do bahna hedgeových fondů, akciových opcí, skypeových konferencí a personálních optimalizací. Úzkoprsý český divák, nelibující si ve francouzských levičáckých agitkách, se nemusí ošívat:Kapitálpředstavuje ekonomickou detektivku vystavěnou na důsledně ambivalentním ideologickém základě. Na jednu stranu zpravuje o kořistění toho nejhrubšího kalibru, výrobě peněz z ničeho, devalvaci hodnotného a těch, o nich nezle uvažovat než jako o Hitlerech trhu, na stranu druhou netají paradoxy, jež nemůže ignorovat ani nejzarytější kritik. Nejdrtivější je v tomto směru scéna argumentační popravy komoušského strýčka:Svět, o kterém jsi snil, neuměl tyto děti [z rozvojových zemí] nakrmit. Náš internacionalismus si s tím poradil.Daň ze zodpovědného přístupu k tématu je nemalá. Za prvé je to vypravěčsky bordel, byť fascinující. Hrdina Marc, vystavěný (očividně) z autentických, nesourodých postav, osciluje mezi polohou idealisty a krutopřísného pragmatika. Film navíc nedestiluje žádnou jednotící zprávu; neníKapitáljako Kapitál.
Nelze-li za syntézu považovat lakonické:[O finančnících.] Jsou to jenom děti. Dospělé děti. Hrají si. Budou si hrát, dokud to neskončí.

Kolik stačí peněz aby byl člověk šťasten, milion? Dva? Deset? Sto? To nemá žádnou konečnou hranici, pokud už má ty peníze, chce jedině moc, moc a peníze jsou největší hnací silou v politice a celkově v celém kapitalismu. Peníze=moc, moc=peníze, když kontrolujete peníze, kontrolujete celé státy a národy, jste největším pánem na této zemi, protože moc se dá koupit nebo získat, peníze se dají vydělat, zdědit, ukrást, ale když máte peníze můžete si koupit moc, v tom je síla peněz, když už máte moc, peníze si získáte vždy. Myslím si, že tento film na to často poukazoval, je to jen hra před veřejností, manipulace, lži, podvody a Elmaleh zahrál velmi dobře mazaného psychopatického ředitele, kterému jde jen o vlastní korýtko ale zároveň chápe závažnost svých rozhodnutí. Film se snaží ukázat vztahy uvnitř vedení banky a akcionářů, vztahy samotného ředitele v rodině doma a na veřejnosti. Na frantíky slušné drama, zatím snad nejlepší co jsem viděl od nich na toto téma. Já dávám 4*.