Interstellar (2014)

Máš velký problém s panem Nolanem. Vlastně mám problém jakýkoliv jeho film dokoukat do konce. Tady se mi to náhodou napotřetí povedlo. Nemá smysl tady psát o šílené překombinovanosti děje, aż po úmornou stopáž, ale je fakt, že je to vizuální orgasmus. Původně jsem dal tři*, teď přihazuji čtvrtou za famózního Matthewa M. I když jsem chvilku váhal, že bych ji zase odebral, když se v druhé půlce objevil prkenný Démon. Ale nakonec proč ne. Pozor spoiler!!: Když už nic, tak jsem se dozvěděl, že z cizí galaxie do té naší se dostanete vcelku jednoduše. Stačí letět furt rovně, pak to přes pár kotrmelců vzít zkratkou přes červí díru, se zastávkou na kafe a dotankovaní U pěti dimenzí a potom vás to vyflusne na křižovatce u Saturnu, kde už vás bude čekat vaše devadesátiletá dcera. 75%

Krásny, úžasný a dojímavý sci-fi film. Matthew McConayghey tu podľa mňa podal svoj životný výkon. Ostatní herci sú tiež brilantní. Film vytvára aj atmosférická hudba, skvelý vizuál, a hlavne sceanár a postavy, kt. si naozaj zamilujete. Interstellar je film, kt. má tiež precíznu dejovú výstavbu, pomalšie tempo (ktoré tu vôbec neprekáža) a všetky aspekty takmer dotiahnuté k dokonalosti. No a Nolanova geniálna réžia je tu ako vždy vyšperkovaná do najmenšieho detailu a spolu s veľkou dávkou emócií tvorí krásny celok. Jeden z mojich najobľúbenejších filmov. 10/10

Jako oddaný fanoušek Christophera Nolana jsem si skutečně jistý, že Interstellar je vrcholem jeho filmografie. Je to film, který se nezařadil jen na můj seznam „oblíbených“  je mi trvale vryt do srdce. Není to jen jeden z nejlepších sci-fi filmů všech dob; je to hluboké zkoumání toho, co znamená být člověkem. Nolanovo mistrovství v dilataci času  vyvažování chladných, tikajících sekund v hlubokém vesmíru s desetiletími plynoucími na Zemi  vytváří napětí, které je vědecké i hluboce osobní. Každý záběr je natočen s viditelnou vášní a diváky touží vidět více z vesmíru a pocítit, co je v sázce. O tomto filmu nemůžeme mluvit, aniž bychom zmínili Hanse Zimmera. Jeho hudba je jednoduše jedním z největších úspěchů v historii kinematografie. Je tak silná, že je trvalou součástí mého playlistu na Spotify; je to srdce filmu. Způsob, jakým se varhany zvětšují během scény dokování nebo šeptají během tichých chvil v kukuřičných polích, je čirá magie. Interstellar je vrcholným příkladem toho, čeho dokáže Christopher Nolan dosáhnout, když zkombinuje vysoce konceptuální vědu se syrovými, nefiltrovanými emocemi. Dokazuje, že láska, stejně jako gravitace, je síla, která dokáže překonat dimenze času a prostoru.

Ten film se dá studovat, dá se v něm hledat smysl mnoha věcí, o tomto filmu se dá napsat filozofické pojednání, kniha z astrofyzicky a romantická fikce o lásce. Interstellar je jeden z nejlepších filmů stvořených lidmi a ještě hóódně dlouho bude. Uklidňující a zároveň vzrušující efekt filmu dokáže na chvíli odbourat strach ze smrti, rozesmutnit a uklidnit. Navíc hudba k filmu je neskutečná - seru na to, že Philipp Glass byl oloupen. Je to po čertech skvělý film, možná i ten nejlepší. A nebo je to taky blbost. Bez soundtracku by ten film pravděpodobně neexistoval.

Poprvé jsem měl husinu. Podruhé jsem myslel, že se rozpadnu na prach a ten bude mít husí kůži ve všech svých částečkách. Interstellar není o sci-fi výpravě, ale o existenciální krizi. O uvědomění si maličkosti našeho chápání. O lásce, o věčnosti, o nicotě bytí. Já to musel zvednout a předhodit na Nolanově rankedu dopředu, protože jsem jej opravdu o těch 10 % připravil. - 100 % - //