Hrací skříňka (1989)

Hrací skříňka je soudní drama, které se tváří jako příběh o právu, ale ve skutečnosti je to film o tom, že lze žít celý život vedle zla a nepoznat ho. Sledujeme Ann Talbotovou, úspěšnou právničku, která se ujímá obhajoby svého otce obviněného z válečných zločinů spáchaných během druhé světové války. Muže, jenž po desetiletí žil bezúhonným životem, byl milujícím otcem, později dědečkem a pro své okolí zosobněním slušnosti. Pro Ann je obvinění nemyslitelné. Věří, že jde o byrokratickou chybu, o absurdní omyl, který lze napravit paragrafy a důkazy. Film postupuje pomalu, ale s neustále narůstající naléhavostí. Každá další scéna má větší váhu než ta předchozí, protože nepřidává jen nové informace, ale narušuje Anninu vnitřní jistotu. Zásadní jsou soudní výpovědi svědků – přeživších, jejichž vzpomínky na válečné násilí jsou podány bez melodramatu, s mrazivou prostotou. Právě v těchto momentech film nejvíce tíží: kamera neuhýbá, dialogy nejsou „filmově efektní“, ale bolestně konkrétní. Ann poslouchá, analyzuje – a někde hluboko v sobě začíná tušit, že obhajuje něco, co už nelze obhájit. Zlom přichází během cesty do Maďarska, kde se Ann setkává s jedním ze svědků. Poprvé si připustí možnost, že pravda může být krutější než jakákoli právní porážka. Přesto pokračuje. Ne proto, že by byla slepá, ale protože je dcerou. A film má odvahu ukázat, že tyto dvě role – právnička a dcera – spolu mohou existovat v přímém, nesmiřitelném konfliktu. Ann nakonec uspěje. Obvinění jsou zamítnuta. Právo vítězí. A právě v tomto okamžiku začíná ta skutečně děsivá část filmu. Závěrečná konfrontace mezi Ann a jejím otcem patří k nejsilnějším scénám, jaké soudní drama může nabídnout. Ann už nehledá právní kličku ani alibi. Chce jediné: náznak lítosti, stopu sebereflexe, vysvětlení. Nedostane nic. Mike Laszlo není zlomený stařec, který by vytěsnil minulost. Je to narcistní sociopat, ideologický vrah, jenž své činy nepopřel – on je ospravedlnil. Věří, že jednal správně, že se přizpůsobil době, že byl silnější než ostatní. Neexistuje pro něj rozpor mezi tím být milujícím dědečkem a brutálním vrahem. To, že zavraždil komplice, který ho vydíral, jasně dokazuje, že si je své minulosti plně vědom. Jen ji nikdy nepovažoval za zločin. Právě tady film udeří nejtvrději. Neříká, že zlo je šílenství. Říká, že zlo může být racionální, systematické a dokonale maskované. Monstrum nemusí vypadat jako monstrum. Může vám vařit kávu a být oporou rodiny. Konec je mrazivý v té nejčistší podobě. Ann udá vlastního otce. Udělá jedinou správnou věc – a zaplatí za ni ztrátou všeho, co tvořilo její dosavadní identitu. Spravedlnost zvítězila, ale rodina je nenávratně zničená.Armin Mueller-Stahlpodává v roli Laszla mistrovský výkon postavený na detailu. Jeho oči jsou klíčem k celé postavě. V jednom okamžiku vyzařují vřelost a zranitelnost starého muže, jemuž systém ubližuje. O vteřinu později jsou prázdné, chladné, ocelové. Divák si zpětně uvědomí, že ta zrůda tam byla od první scény – jen dokonale skrytá za maskou slušnosti.Jessica Langeje zde ve vrcholné formě. Její výkon má absolutní emocionální pravdivost. Tíseň, pochybnosti i láska k otci jsou hmatatelné v každém gestu. Nehraje jen právničku, ale ženu, která se psychicky i fyzicky rozpadá pod tíhou poznání. Je to portrét dcery, jež přichází o minulost, víru i bezpečí – a přesto se rozhodne správně. Závěrečná bolest proto nepůsobí jako filmový efekt, ale jako skutečná, neodčinitelná ztráta. Hrací skříňka je film, který neodsuzuje snadno a netěší se ze svého morálního vítězství. Ptá se, co se stane, když pravda zničí všechno, co milujeme. A odpověď je stejně prostá jako děsivá: někdy je to jediná možná cena za spravedlnost.

Vynikající soudní drama, kde dcera Jessica Lange obhajuje svého otce Armina Mueller-Stahla z válečných zločinů. Opravdu známé dobře minulost svých rodičů ? Soudní drama, které je napínavé od začátku do konce. Během sledování onoho filmu jsem si vzpomněl  na jiné  soudní drama s  názvem  ...a  spravedlnost pro všechnyv hlavní roliAl Pecino.🙂

Kvalitne spracovaný, zaujímavý a podnetný film o dvoch hlavných témach - o špecifickej téme obviňovania vojnových zločincov odhalených v starobe a širšia, všeobecnejšia téma o tom, ako dobre poznáme vlastných rodičov – veď sme neboli nablízku, keď dospievali a samozrejme poznáme len usadenú, zvyčajne milujúcu a starostlivú mamu či otca od našeho detstva. Film sa rozprestiera na ťažkej línii svedectva času do minulosti vojnových zločincov, najmä zobrazením ťažkých spomienok na fyzicky a ešte viac emocionálne zjazvených svedkov hrozných činov páchateľa. Brutálneho znásilnenia a vraždy, ako vždy, prominentných. , ak je to medzi nimi to správne slovo, proti konvenčným napínavým požiadavkám mainstreamového hollywoodskeho thrilleru. Aj keď si nie som istý, či je nájdená rovnováha vždy celkom správna, niektoré scény vychádzajú ako priamo zo súčasnej televíznej právnickej drámy a nástroj náhodného zvratu „odhalenia“, ktorý napokon rozhodne o vine zdanlivo milujúceho otca a dedka "Papa Mishka" sa zdá byť príliš ukecaný, ale celok je povýšený opatrným tempom filmu. Jessica Lange má ťažkú ​​úlohu niesť film, do značnej miery vidíme, ako sa udalosti vyvíjajú z jej pohľadu, počnúc jej nedôverčivým odsúdením pôvodného obvinenia, ale nakoniec sa presunieme k neochotnému priznaniu, že jej milujúci otec by mohol byť načrtnutým páchateľom, na súde, pod ťarchou stále presvedčivejších svedectiev, najmä svedectva staršej Maďarky, ktorá rozprávala o svojom znásilnení zo strany Mishky a elity jeho tajnej polície. Je to film, ktorý vás prinúti diváka zastaviť sa a zamyslieť sa nad svojimi vzťahmi s tými, ktorých miluje, a nad tým, či by sme niekedy zakryli svoje prehrešky na úkor pravdy a spravodlivosti. 7,5/10

„We can't change the past... the least we can do is remember it..“ Klasické soudní drama, do kterého známý scénárista Eszterhas rozený Eszterhás promítl svou životní zkušenost v podobě zrady, zklamání a zlomeného srdce z činů blízkého člověka a zároveň přemítá nad tím, jak se vlastní dokola opakované lži stávají subjektivní pravdou, která smývá vinu. Zkušený Costa-Gavras tomu dodal trochu té levicové ublíženosti, ale nutno dodat, že vzhledem k problematice obhajitelným způsobem. Zajímavostí z natáčení je, že Armin Mueller-Stahl měl problémy dostat americké vízum kvůli podezření na úzké vztahy se Stasi.  Ale že spolupracovala Jessica Lange s King Kongem, to nikomu nevadilo..

Film je docela působivý a jeho téma je nepochybně závažné. Historka s hracím strojkem mi však přijde dost překombinovaná. Nechápu, proč ten chlápek emigroval do USA a ještě tam na sebe upozorňoval. Kdyby se zašil někde v Latinské Americe, měl by klid. Byl „rybou“, řekněme, středního formátu, žádný Adolf Eichmann, Mosad by se jeho hledáním sotva zabýval a ostatní by na to neměli ty správné páky. Pokud by se někdo divil, že člověk může být válečným zločincem a přitom dobrým manželem své ženě a milujícím otcem a dědečkem svým dětem a vnukům, tak neví nic o lidské mentalitě.