Sekera (2005)

Námet dobrý, prevedenie mdlé a toho čierneho humoru mohlo byť o niečo viac, inak sa to potom nemá hrdiť titulom čierna komédia. Problémom je tu najmä veľmi profesorská réžia, ktorá citovo nejako neprenikla, minimálne teda ku mne, a viezol som sa v podstate na akejsi vlne pohodového, ale ničím unikátneho snímku. Škoda toho. 60 %

Dobrý film, s niektorými skvelými sekvenciami (úvod), ale je príliš rozťahaný a repetitívny. Scény likvidácie konkurencie sú veľmi dobre natočené. Je tu veľa čierneho humoru a človek sa cíti až trápne, keď sleduje idiotské machinácie hlavnej postavy. Je to však príliš dlhé na to, aby to udržalo tempo a scény s rodinou nie sú na rovnakej úrovni. Kritika kapitalizmu je tu veľmi polopatistická, ale funguje dobre. Neviem ako Park Chan-wook udrží moju pozornosť v jeho ešte dlhšej verzii, ale celkom sa toho bojím.

Sekeraje partyzánským uchopením literární předlohy Donalda E. Westlakea, plodného spisovatele zločineckých románů. Řecký partyzán Costa-Gavras podnikl svůj filmový útok na kapitalismus a jeho negativní dopady při agresivní soutěživosti. Kapitalistické náboženství povoluje páchání trestných skutků, pokud není čin odhalen a prokázán, vždyť peníze jsou jen na prvním místě a nad ně nic jiného není. Zvyšování zisků se často neobejde bez neblahého snižování životní úrovně, neboť jistota je v ekonomických hrátkách kapitalistického uspořádání pouze náhodnou a proměnlivou veličinou. Průběh děje má dynamickou rychlost pohybu a neobejde se bez cynického odlehčení a ironických souvislostí. Účinnou zbraní partyzánštiny je Bruno Davert (zajímavý José Garcia), vysoký manažer papírenského průmyslu, toho času nezaměstnaný. Papír je přeci tím smyslem života, znamená peníze a mnohem lepší životní úroveň. Vnitřní pocit vlastního selhání a všeobecné prostředí ekonomického zefektivnění zvyšuje tlak vnitřního pnutí a hněv vzdoru. Cesta vede přes popření lidskosti vnitřního světa, to si kapitalistický svět žádá své oběti. Hlavní ženskou postavou je Marlène Davert (příjemná Karin Viard), Brunova starostlivá a obětavá žena. Změny partnerova chování nelze přehlédnout. Výraznou postavou je zde Raymond Machefer (sympatický Olivier Gourmet), inženýr chemie na Brunově vysněné pracovní pozici. Ale ani manažerská práce není spolehlivou zárukou osobního štěstí. K výraznějším postavám patří také Gérard Hutchinson (zajímavý Ulrich Tukur), bývalý vysoký manažer z papírenského průmyslu po pěti letech podřadnější práce. Rozpad hodnot dosáhl kritického stavu před úplným zhroucením. Z dalších rolí: Brunův syn v pubertálně lehkovážném pokoušení krajních mezí Maxime Davert (Geordy Monfils), Brunova poslušnější dcera Betty Davert (Christa Théret), inženýr chemie v barmanské pracovní pozici Étienne Barnet (Yvon Back), sérii vražd bývalých papírenských manažerů vyšetřující policejní inspektor Kesler (Thierry Hancisse), manažerské adepty zpovídající náborová manažerka Iris Thompson (Olga Grumberg), poštovní úřednice PO boxů (Yolande Moreau), Maximův přečin prošetřující policejní inspektor (Serge Larivière), manželský poradce Quinlan Longus (Dieudonné Kabongo), vstřícný automechanik (Jean-Pierre Gos), obětovaný bývalý papírenský manažer Edouard Rick (Philippe Bardy), jeho počestnost mladé dcery bránicí manželka (Luce Mouchel), či nový dravec na obzoru (Vanessa Larré). Costa-Gavrův filmSekeraje provokativním partyzánským přepadením, ale svého zamýšleného dopadu není schopen dosáhnout v plné míře a stává se více kriminální zábavou a méně niterným zneklidněním.

Tímhle filmem se mi Costa-Gavras hodně přiblížil. Až ho nevidím jen jako tvrdého analytika a proklamátora politické pravdy, ale jako normálního člověka, který si potřebuje místy také oddechnout. A tady si oddechl celkem dost: Téma je samozřejmě ovšem vážné: co si má počít čtyřicátník, který je dlouhodbě nezaměstnaný. A kupodivu, ten, který to vyřeší (vezme zaměstnání, které je právě k mání), se oběsí a navíc je označen za zločince. Kdežto náš hrdina se chová naprosto nekonzistně (stačí, když se potom řádně osprchuje), aby nakonec přece jen uspěl (byť ve vlastních představách).

Když člověk očekává komedii a nezasměje se v celém průběhu ani jednou, tak může snadno dospět k myšlence, že se o komedii nejedná. Pan José Garcia je opravdu sympatický človíček a v roli vraha mu to vskutku sekne, ale to je asi jediná pozitivní věc, kterou lze ve filmu uvidět. Humor je tak moc světle černý, že téměř není vidět. Příběh není nijak vyjímečný. Pojednává o člověku, který je přesvědčen, že je ve svém oboru tím nejlepším a netouží po ničem jiném, než znovu pracovat. V cestě mu stojí pár lidiček, a tak s nimi naloží podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Můžeme být rádi, že naši opálení spoluobčané pracovat nechtějí a můžeme jen tiše doufat, že se jim nezačne chtít. Téma filmu je atraktivní, ale zpracování je bídné. 1*