Zločin v expresu (1965)

Tak dobre sa mi v tom nočnom kupéčku ležalo, až ma skoré premiestnenie deja do džungle veľkomesta sklamalo. Ešte pochôdzky detektívov po bytoch svedkov a podozrivých s komornejšou atmosférou boli fajn, len na klasickú ukecanú detektívku som práve nemal náladu. Takže chyba očakávaní. Obsadenie ovšem famózne. Už chýbal iba meta záver, aby sa ukázalo, že to nakoniec celé spolu sledujú v kine Jean Gabin a Lino Ventura. Ale na také cameo by asi začínajúcemu Kosťovi nepristúpili.

Od Costa-Gavrase jsem doposud nic neviděl, ale kruci, jestli i jeho ostatní filmy vypadají takhle, tak jich musím vidět víc. A předevšímZ, které mám v plánu už bůhvíkolik let. Tohle ale bylo něco už od prvních záběrů - tolik geniálně filmařsky řešených záběrů v každé scéně se jen tak nevidí a celý film je jimi naprosto plný, ať už detailní prací s umisťováním postav v rámu, tak i dalšími technickými hrátkami, ze kterých je pro mě nejvýraznější "falešný splitscreen" při jízdě vlakem (levá půlka záběru se odehrává ve vlaku, přičemž v rohu se na dveřích lůžkových kupé objevuje odraz všeho ostatního, co z náhledu kamery nemůžeme přímo vidět a v pravé půlce je venkovní krajina a dokonce během jízdy). A dokonalé jsou zde nejen jednotlivosti, ale i celková výstavba - už od začátku je zde svižné tempo, které nejen že tvoří výrazné napětí, jenž mi nedalo vydechnout, ale taky do něj skvěle zapadají vtipné scény, které nejsou na sílu a svými hláškami vše perfektně podporují a dotvářejí jinak silnou ústřední detektivní zápletku. Solidní je díky hláškám a dalším zdařile napsaným dialogům i samotný scénář a herci, ačkoli někteří jak kdy (ale to už bych se pitval v drobnostech), své role zvládají též skvěle. A je tam toho mnohem, mnohem víc, ale nechci tu o tom pořád básnit, jelikož bych se začal opakovat. Snad jen ty lehce psychologické monology obětí před smrtí mě dost zaujaly, přišly mi neotřelé a nevím, jestli jsem podobný nápad v nějakém starším filmu ještě viděl. Za mě ale velké nadšení a na Z se už prostě budu muset podívat. 5*

„Váš kolega vypadá, ako smutný papagáj s chrípkou.”/„Z Avignonu do Paríža. V kupé sedíš ty a vrah...?”/•Akýsi vnútorný hlas mi vskutku akosi i neustále našepkával, že práve tento naprosto pozoruhodný, »režisérsky debut,« pôvodom gréckeho režiséraCosta-Gavrasa, skrátka bude čímsi hodne zaujímavým vynikať, a to snáď nielen najmä týmto, priam luxusným, hereckým obsadením, à la: francúzska herecká smotánka [príslušní znalci budú vedieť, čo má tým básnik vlastne na mysli], ale zároveň aj mimoriadne scenáristicky prekombinovaným v rámci daného celku, až som sa povedzme možno trocha miestami i v samotnom dianí strácal, no zase na druhej strane bol tak energicky spracovaným [dynamická, čiernobiela kompozícia obrazu a rytmický, hudobný doprovod, alebo ešte aj energická postava v podaníPierrea Mondyhoa pod.], že určite nielenže iba z mojej strany sa napokon jednalo o celkovú spokojnosť, pričom súčasne danú vec dopĺňam i v tom pragmatickom zmysle, že akonáhle potenciálny divák má už dopredu automaticky vybudovaný «,vrúcny vzťah» ohľadom vyššie pomenovaných vlastností →miluje francúzsku kinematografiu vo svojej najlepšej podobe; tak si teda rozhodne príde na svoje!•Ak by som teraz predsa ozajstne niečo málo načrtol i z dejovej línie, tak nadviažem v tom ponímaní, že sa pomaly [vy]rysovala akási »detektívna línia,« pretože niektorého z pasažierov našli zavraždeného, o čom by v podstate vedel povedať trochu viac akýsi «čierny pasažier,» ktorý asi bol v nesprávny čas na nesprávnom mieste, kedy poverený inšpektorGrazzianiv podaníYvesa Montanda-zrejme zrovna odteraz intenzívne hľadal očitých svedkov, ktorí by mohli priniesť oveľa viacej svetla do čoraz absurdnejšieho a zamotanejšieho prípadu, nakoľko pomaličky pribúdali i ďalšie mŕtvoly, ktoré znepokojovali nie iba mňa, ale súčasne hádam aj celé policajné, parížske oddelenie, keď boli všetci stále na nohách...•A najlepšia filmová pasáž bola predovšetkým vtedy, keď na scéne účinkovalCharles Denner[postavaBoba Vaskiho], ktorý mi asi úplne najviac utkvel v pamäti, lebo na malom priestore predviedol neuveriteľne geniálny, herecký prejav, tak som si tak v duchu častejšie hovoril: „Aká veľká škoda toho, že k priamej dispozícii nedostal podstatne väčší priestor sa naplno realizovať,” kedy by zatienil aj ostatný zvyšok, inak podareného ansámblu, ktorý mal náramne kvalitne postavené figúrky na klasickej stolovej hre, »Človeče, nehnevaj sa,« s ktorými rozohrali fascinujúcuh-r-us divokými ťahmi a kombinatorikou smerom na diváka, ktorý si už síce dajme tomu i právom myslel, že je takmer konečne vo vytúženom cieli [správne som dokázal odhadnúť JEDEN zlomový ťah súpera, musím sa pochváliť], no ale čo sa konkrétne týkalo toho kľúčového ťahu, tak v tom čase mal môj ďalší náprotivok ešte značnejší náskok, čiže tým pádom by som nikdy ani nečakal, že ma môže až takto prevýšiť?!=A kvôli tomu mám i akési rozporuplné pocity podobne, ako aj hlavní aktéri...?•Thrillerový titul, ktorý sa stal odrazovým mostíkom pre tohto talentovaného tvorcu, v ktorom už poznať znaky blížiaceho sa talentu.

V nočnom vlaku po príchode nájdená uškrtená mŕtvola zaktivizuje parížsku kriminálku, tá začne zháňať medzitým sa rozpŕchnuvších spolucestujúcich, ktorí sú tiež postupne vraždení. Policajti sú nabrúsení a ironickí, medzi spáčmi z kupé sa nájdu zakríknutý frustrovaný nesmelec so slabosťou na ženské nohy, starnúca herečka odkázaná na cestovanie druhou triedou alebo záhadný čierny pasažier. Vyšetrovanie naberá na intenzite, odhalenie páchateľa a motívu je prozaickejšie než som čakal a na záver tu máme dokonca efektnú automobilovo-motocyklovú naháňačku v nočných uliciach. Slušná atmosféra a žiadne hluché miesta, za štyri upravené náboje dum-dum.

Tak nejdřív musím poděkovat Willy Kufaultovi za titulky a zpřístupnění tohoto filmu. Je to vážně malý skvost, kde mám určité výhrady k jisté neujasněnosti formy, resp. některých prvků formy, protože jinak je to jemná a decentní parodie, která je ale současně poctou žánru. Například ta komisařova rýma je poctou Maigretovi, který celý jeden případ také řeší nachlazený (a zlobí se, že mu to tak nemyslí). V tom parodickém duchu si to bere na paškál precizní psycvhologické postupy Maigreta, zatímco tady se vyšetřuje tak nějak dryáčnicky. Najdeme zde také odkaz na Deset malých černoušků... Takhle, on už sám spisovatel Sébastien Japrisot má poměrně hravý styl psaní, takže je jen dobře, že jindy až přehnaně vážný Costa-Gavras tenhle správný tón vyhmátl. Škoda, že posléze nic odlehčeného, pokud vím, nenatočil. Nejvíc mě bavily všechny ty fórky a vtípky na pozadí (nadávka řidiče před policajtem, barmanka, jak si po střelbě přihne) plus některé promluvy ("Každý den našeho života potkáváte lidi, kteří by vás chtěli zabít." nebo "Motorkářský gang pronásleduje policejní auto, to tak.") Líbilo se mi také, jak přirozeně vypadají scény ve vlaku a divák neztrácí pojem prostoru a času, to je u vlakových filmů často těžké natočit. Jen mne nakonec mrzelo, že nevíme, jak to dopadlo mezi těma dvěma mladými podivíny. Ale asi dobře. :-)