Světlo ženy (1979)

"Někdy se spolu nepotkáme a mineme se..."Romy Schneiderová a Yves Montand se spolu potkali jen na krátkou chvíli jednoho dne a jedné noci. Jeden o druhého se na chvíli opřeli a pak... Co bylo pak? Moc bych jim oběma přál, aby se mohli ještě někdy potkat a to za mnohem příznivějších okolností, než jaké provázelo to jejich první setkání. Ale pokud jim to již nemělo být dopřáno, tak je aspoň krásné, co si mohli navzájem dát v okamžicích, kdy oba prožívali trpké chvíle po ztrátě milovaného člověka. Nevím, zda je těžší přijít o dceru nebo i milovaného partnera, ale je mi jasné, že obojí musí bolet.  Costa-Gavras sice i do tohoto posmutnělého komorního příběhu o letmém setkání osamělého muže a osudem poznamenané ženy zakomponoval poněkud bizarní "vložku" v podobě setkání se starým "cirkusákem" cvičícím taneční číslo psa s opicí, ale to hlavní poselství filmu bylo opravdu dojemné a tedy silné. Vůbec poprvé jsem se tu potkal s půvabnou Romy Schneiderovou a to setkání rozhodně stálo za to.

To keď sa náhodne stretnú dve osamelé duše, každý s vlastným neštastím na chbte a potrebujú iba podoprieť. Do filmu som sa dostál iba veľmi pomaly, v tom ma Costa-Gavras trochu sklamal a pritom on bol dôvodom, prečo som do tohoto filmu išiel. Hlavne prvá polovica vyzerá ako z nejakej telenovely, kde môžete pokojne na hodinku vypnúť a o nič neprídete. Smerom k záveru, keď sa príbeh viac rozkrýva, sa to našťastie o niečo lepší. So Schneiderovou s veľmi smutnými očami sa dá súcitiť, napriek tomu by som film nenazval silným.

WTF Costa-Gavrasi??? Tak nezmyselný príbeh, postavy a dialógy som už dávno nevidel, to čo vychádzalo Montandovi z úst bolo akoby to prekladal niekto s google translatorom a všetko sa stratilo v preklade, úplné nezmysly, ktoré nesúviseli s ničím. Všetky postavy mi pripadali ako blázni z blázinca, ešte manžel Romy tam vyzeral najviac pri rozume. Čo toto bolo za extravagantné surrealistické nerealistické čosi? Pripadalo mi to, akoby som sledoval Godarda a nie Costu-Gavrasa, ktorého filmy mali vždy silnú myšlienku a príbeh. Nebyť Montanda a Romy, tak by si to koledovalo o odpad.

»Čím bola staršou, tým snáď bola stále lepšou a lepšou, a tak sa môžem iba neustále domnievať, čo by vlastne dosiahla v neskoršom vekovom vydaní?«• Psychologicko-filozofická dráma, zväčša prezentovaná v hádankách, ktorej som síce ihneď neporozumel, no i napriek tomu som ju postupne dokázal na priemernú známku (d)oceniť, keďže táto spletitá dejová mozaika napokon do seba celkom obstojne zapadala, ale zároveň bola i pomerne dosť ťažkou na celkové strávenie, a tak zrejme v divákovi ostane po skončení tohto Costa-Gavrasového filmu taký zvláštny pocit, pozostávajúci najmä z toho, aký mix podivuhodných záberov mu tento režisér vskutku priamo naservíroval rovno na dlaň, kde si aspoň opäť ustrážil svoju technickú stránku veci v podobe strihovej skladby, a teda spoločne s minimálne dvomi ústrednými, hereckými výkonmi, čo tentoraz nemám na mysli konkrétne nič iného, než zrovna Yvesa Montanda a Romy Schneiderovú, ktorí stelesnili zaujímavé, no súčasne i záhadné postavy:Michela FollinaaLýdiu Towalskú, a to s určitými, traumatickými zážitkami, čo je v podstate „hlavným ťažiskom” tohto počinu, v ktorom podal naprosto rovnocenný, herecký výkon i taký šimpanzJackson, mimochodom hodný toho slávnehoCézara, a tak sa teraz následne pýtam, i keď asi zbytočne, čo ste v tej francúzskej Akadémii, dočista zaspali na vavrínoch, alebo ste skrátka mali iba klapky na očiach a štople na ušiach? (smejem sa). • A nezabudnite si všimnúť ani začínajúceho talianskeho herca - Roberta Benigniho, ktorého isto postrehnete vďaka jeho typickej fyziognómii, čo je poznávacím znamením v tom, že sa proste v tejto súvislosti vôbec nestratíte. Ak ešte predsa môžem, tak jednoznačne si zapamätáte i ďalšie dva nasledovné, herecké prejavy v podaniach Lily Kedrovej na jednej strane, a zase predovšetkým Romoloa Valliho na strane druhej, ktorý je vedľa titulných postáv, asi tým najzručnejším sekundantom, ktorým disponuje toto kinematografické dielo z roku 1979. • Apropo, v snímke si taktiež zahral i začínajúci Jean Reno, a tak teda vyskúšajte, inými slovami pozorne sledujte, či si ho nakoniec kdesi, na ozaj menšom priestore, všimnete, no v jeho prípade je to zjavne oveľa zložitejšie na postreh, než práve čo sa týka jeho kolegu hneď na ním. • Naozaj neviem, či sa to len kvôli tomu oplatí.

Pro mě dost drásající, i když jen jakýmsi všedním, nenápadným způsobem, a geniálně udělaný film. Překvapilo mě, jak dobrý herec je Yves Montand - možná toto mé přiznání bude znalcům připadat až barbarské, a o Romy Schneider to vím dávno. Drama, filmově zpracované přinejmenším nevšedním způsobem. Jedna scéna těsně před závěrem filmu mě dostala snad nejvíc, což i mě samotnou překvapilo. Nechci to prozrazovat. Třeba na to přijde další divák i bez mé nápovědy. Každopádně to byl geniální nápad.