Jindřich V. (1944)

Film natočný s velkou mírou invence, který převádí na plátno Shakespearovu hru. Je to i snad první Olivierova adaptace a překvapilo mě, jak bombasticky je podána bitva u Azincourtu, i když ne zcela histricko technicky přesná. Jindřich je na jednu stranu dokonalým panovníkem a motivátorem, na druhou stranu stále ještě člověkem z masa a kostí. Krásné je, jak film začíná v divadle Globe a do ryze filmové podoby se rozjede později. A legrační je scéna, kdy budoucí manželka Jindřicha V. porovnává se svojí služebnou anglická a francouzská slova. Ve skutečnosti Jindřich, stejně jako vyšší vrstvy tehdejší anglické společnosti muvily - normandskou francouzštinou a angličtina, jak ji známe dnes se na královském dvoře objevila až později...i když jako komická vložka tohle porovnávání anglických a francouzských slov muselo být v Shakespearově době mimořádně zábavné.

Zklamání. Mám pocit, že "Jindřich V." patří ke slabším Shakespearovým hrám. "Hamlet" mě možná chvílemi taky nudil, ale disponuje alespoň nějakými zajímavými dějovými zvraty. Tady je skutečně veškerý děj "král jde do bitvy, kterou vyhraje, a pak se ožení", což je na dvě hodiny prostě málo. Líbil se mi nápad začít film v divadle. Malované kulisy nevadí, to k divadlu patří. Bitva u Agincourtu je krásná (hlavně ten dlouhý "let" kamery vedle cválajících koňů), u té jsem přemýšlel, jestli nedat čtyři hvězdičky. Bohužel pak následuje další celkem nudná scéna, takže se omlouvám, ale celkově na mě film moc velký dojem neudělal. Já zkrátka nemám divadlo příliš v lásce (kromě opery)...

Byl jsem zvědavý na první filmové zpracování Shakespeare, ale tohle nebude nic pro mě. Režisér nepochopil, že točí film a ne divadlo a udělal ze sledování aspoň pro mě peklo. Nekonečně dlouhé a mizerně zahrané monology, které dohromady netvoří žádný pořádný příběh (ve zkratce - král Jindřich vyráží válči do Francie a po vítězství si namluví princeznu), takže se zejména v noční scéně před bojem dostavuje smrtící nuda. Navíc k tomu opravdu šílené zpracování - první část se odehrává v divadle, zbytek v namalovaných kulisách jak z českých pohádek. Samotná bitva (kratičká a ne moc povedená) a pocit, že to asi nebude natočené pro barbara jako jsem já mi brání sestřelit film do odpadu. V nulové konkurenci historický film roku 1944.

Možná první komerčně i kriticky úspěšný filmový Shakespeare v dějinách, ale určitě nejjalovější ze všech, s nimiž jsem zatím měl tu čest. Škrty propagandistického pera ho zbavily veškeré člověčiny, nápaditá výprava to nedožene a když člověk není fanda do bitevních scén ani do dětinského humoru (zmatené duchovenstvo, kňourající Francouzi, štěbetající Kateřina atd. atp.), potěší ho krom inscenačních libůstek s malovanými kulisami a divadelním rámováním snad jen Jindřichovo zadumané noční toulání po válečném táboře a respektuplný vztah s francouzským heroldem, což je na dvě a čtvrt hodiny velkorysé technicolorové podívané zatraceně málo. O 11 let mladšíRichard III., to už je úplně jiný šálek „velkého Alžbětince“.

Dejovo je to už dnes značne zjednodušené, dobýjať Francúzsko je v poriadku, i keď sa Británia musela brániť útokom dobyvateľov počas druhej svetovej vojny. Olivier ale urobil z divadelnosti látky prednosť a to tým, že ju priznáva a hrá sa s ňou. Sledovať celý film ako fiktívny záznam divadelnej hry by bolo obtiažne, tak sa akoby v roli diváka tohto divadla vžívame natoľko do deja, že prestaneme sledovať okolie a nakoniec sa ocitáme vo filme, kde už nie sú divadelné papundekle, ale monumentálne exteriérové scény. A tak zase cez divadelnú formu filmu naspäť do divadla. Henry V musí tešiť filmových hard core vedcov, ktorí na ňom môžu skúmať filmové médium, úlohu diváka a filmovú ilúziu a bohvie čo ešte. Vy si vychutnajte film, nie nepodobný Husovskej trilógii.