Řím, otevřené město (1945)

[3,5*]"Životjetaký,akýhochcememať.“ "Slová! Život je špinavý a brutálny.“Významná vojnová dráma, ktorá položila základný kameň neorealizmu, zaradená v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Scenáristicky sa na nej podieľal začínajúci maestro Federico Fellini (a hneď už aj s nomináciou na Oscara), vtedy ešte len ako "číry" scenárista, päť rokov pred jeho režisérskym debutom. To, čo je veľkou devízou tejto snímky, čiže ten dôraz na realistické stvárnenie, vnímam zároveň aj ako jej drobný nedostatok, obzvlášť na niektorých miestach, kedy ten chladný dokumentárny štýl pôsobí trošičku fádne. Medzi najväčšie prednosti ďalej radím celkom zaujímavý príbeh protifašistického odboja a výborný herecký výkon Anny Magnani (a asi najlepšiu scénu neskorého návratu detí domov po úspešnej akcii)."Poď. Buď statočný.“ "Niejeťažkézomrieťdobrousmrťou.Ťažkéježiťdobrýživot.“

Moje další zabrousení do řekněme starověké Evropské filmové tvorby tentokrát úplně nevyšlo. Ne že by tenhle film neměl silné téma a nebyl i celkem divácky srozumitelný, ale pořád jsem se do toho nemohl dostat. Rušila mě spousta těch typicky uječených a hysterických Taliánů a ani k hlavním postavám se mi nepovedlo si vybudovat nějaký extra sympatie. Navíc celkem useknutý a z mého pohledu neuspokojující konec tomu taky nepřidal, ale může být samozřejmě i vzhledem k hodnocení chyba na mojí straně příjmu což je dost možný a nevylučuji to, ale to bohužel na mým celkovým dojmu nic nemění.45%

Je to sice jen další z filmů s "dobou trvanlivosti", který byl nejúdernější a nejsilnější v době vzniku a v současnosti nemá kvůli obrovské konkurenci co nabídnout, takže to místy působí zastarale a někdy i zbytečně utahaně, vzhledem k tomu, že to mohlo mít lépe vykreslené postavy. Ale pořád je to (v rámci možností doby vzniku) solidní dílo, u kterého Rossellini naprosto přesně věděl, jak ho chce vést a taky to tak dokázal podat. A poslední cca třetina je hodně silná i dnes. Vůbec se mi líbí, že si to nebere servítky, snaží se to vykreslit realitu takovou, jaká tehdy byla a k dobru tomu patří fakt, že to Rossellini točil na konci války a pro něj osobně to bylo jisté vykoupení/omluva za jeho předchozí fašistickou trilogii. Sice ji natočil a možná chtěl být hlavně nestranný, ale z tohohle filmu je poznat, že vše vnímal a rozhodně se mu to nelíbilo. A já si to konečně můžu odškrtnout, protože tohle jsem chtěl vidět už dlouho. Slabé 4*

Řím, otevřené město je filmem o síle lidského přesvědčení, jež zde nejvíce zastupuje postava pátera Pietra. Rossellini skvěle koncipuje napětí i obraz Itálie v době nacistické intervence. Film jsem viděl úplnou náhodou. Že by Boží vůle? Další z vrcholných děl italského neorealismu, které ani na minutu nepustí. Anna Magnani a Aldo Fabrizi zde excelují!

Řím, otevřené město? Spíše bych tento film nazval "Řím, stále ještě okupované město". A v tomto městě probíhá čilá partyzánská aktivita, do které se zapojují nacionalisté, komunisté, kněží a také mladí kluci.DĚJ:V okupovaném Římě roku 1944 probíhá aktivní odboj proti nacistům a fašistům. KomunistaGiorgio Manfredi, knězDon Pietroa další pomáhají partyzánům. Do toho vstupuje těhotná Pina se svým snoubencem Francescem a malým synemMarcellem, který se také zapojuje do odboje. Gestapo a SS pod vedením majoraBergmannatvrdě pronásledují odbojové buňky.ZHODNOCENÍ:Byl to celkem drsný a realistický film, na kterém mě nejvíce udivuje to, že byl natočen rok po událostech, které zobrazuje, tudíž věřím v jeho celkem vysokou věrohodnost.
Film je syrový, napjatý a plný tragických momentů. Ukazuje, jak se v okupovaném městě spojují různé vrstvy – komunisté, kněží, obyčejní lidé – proti společnému nepříteli. Herecké výkony jsou silné, atmosféra dusivá a scény z ulic i výslechů působí autenticky.
Celkově jeden z nejlepších válečných filmů, které vznikly krátce po válce. Ukazuje hrdinství i cenu odporu.