Zvoník od Matky Boží (1939)

Charles Laughton jako Quasimodo a krásná Maureen O'Hara jako Esmeralda. Děj je jasně daný a podobá se mnoha dalším verzím. Proslulý hrbáč je tu zobrazen s duší a lidskostí, proradné postavy jsou krásně odporné a výprava je opravdu výborná. Mám přesto raději němou verzi s Lonem Chaneym, která působí více špinavě a temně, tady bylo všude až moc čisto.

Tato verze je narozdíl od Walta Disneyho mnohem propracovanější. Což je v pořádku aby to na děti nebylo moc složité k pochopení. Esmeralda narozdíl od té kreslené od Disneyho oplývá velkou krásou. A quasimodo jakožto slabomyslná postava byl zde exkluzivní. Ať už ho hrál kdokoli, tak věřím tomu že si tuto roli musel hodně užít. Narozdíl od Disney verze kde ztvárnil moudrého a inteligentního muže.

Konec sice jiný než v knize, ale když si uvědomíte, kdy film vznikl a navíc koukáte na něj v původním českým dabingu, který vám vdechne autenticitu, slyšíte herce první republiky Korbeláře, Václava Trégla nebo třeba Ladislava Boháče. Navíc to má takový ten punc starého filmu.... Opravdu nádhera. A co v mých očích vysoce převýší film s Anthony Quinnem. Nemám moc rád americké historické film, které vyprávějí evropské příběhy, snad krom těch antickým, římských, biblických. Ale tento je opravdu nádhera pozorovat a čím stárne víc, tím je mi sympatičtější. Zraje. A snad je to i tím původním českým dabingem, kde to praská, šumí a dodává tomu tu uvěřitelnost doby. Navíc i ta mluva, slova a vše... "Azyl,..."

Pro mě osobně v podstatě stejně úmorné a nesnesitelné jako starší verze z roku1923, a to primárně z toho důvodu, že literárně opovrhuji Hugovou předlohou. Ten příběh je úplně debilní, a ve filmu to podle mě vynikne ještě víc, když scénář z knihy vypreparuje jen to "zfilmovatelné" a vše ostatní je nemilosrdně vypuštěno. Kromě všech románových nedějových vsuvek - které, řekněme si to na rovinu, byly beznadějně zastaralé už v době vzniku filmu, natož dnes - tato filmová adaptace ale kupříkladu také zcela opomíjí postavu Esmeraldiny matky (podobně jako je zde radikálně upozaděna i její kozička, a kupodivu i Phoebus je zde víceméně nedůležitou postavou, která sotva stihne Esmeraldu letmo zaujmout, zatímco v románu by za něj ta chuděra dala život); jinak mi ale celkově tato adaptace přišla vůči předloze o něco věrnější než zmiňovaná starší verze a snad i filmařsky o něco zdařilejší. Ani zde si však filmoví tvůrci neodpustili radikálně pozměnit závěr - zatímco v románu je Esmeralda popravena a Quasimodo hyne žalem po jejím boku, zde je jí v závěru udělena královská milost (na základě Gringoirových tištěných letáků!), a kamera ji sleduje odjíždět spokojeně v doprovodu Gringoira (!), zatímco chudák Quasimodo si ve finálním záběru zoufá, opírajíc tvář o kamenné rameno chrliče, proč i on nebyl stvořen z kamene (což je mimochodem replika převzatá z románu, jen zasazená do jiného kontextu). Celkově podle mě neexistuje důvod, proč ten film chtít ještě dnes vidět (podobně jako nechápu zdroje popularity předlohy, kterou osobně řadím mezi nejpřeceňovanější knihy, co znám). Mimochodem Maureen O'Hara mi coby Esmeralda nepřišla vůbec hezká a nechápal jsem, co na ní kdo vidí, podobně jako mi maska Quasimoda přišla lepší v té starší verzi.

Hanba shovívavosti.¬        

Je-li kdo shovívavý k lidem, jejichž popudem ke konání díla je přede vším zisk, po tom to není na místě, uživateli fragre (viz jeho opoznámkování). Tento snímek, jinak tak skvěle, citlivě, velkolepě natočený sráží dolů zásadní — opakuji, zásadní překroucení, změna vyznění a poslání knihy-předlohy, Chrámu Notre Dame v Paříži od vynikajícího romanopisce francouzského 19. stor., pana Victora Huga. Toto ostudné přizpůsobení, osob zodpovědných, svým prvořadým mrzkým cílům je neomluvitelné: dílo které mohlo býti jedním z nejlepších filmových přepisů významných klasických románů, zničila snaha vydělati co nejvíce: a to je kapitalismus: řád bez vyšší ideje, řád, který nesahá "krutému" středověku ani nad kolena.¬                

Středověká Paříž, její stafáže, její lid je vykreslena tak působivě, že český filmový mistr F. Vláčil by se měl odkud přiučiti, kterak se správně po středověku dělá stafáž a masky a středověké herectví (pozn.: narážím zde na starou slabinu "středověkého" Vláčilova snímku Markety, jíž je odfláknutá výprava a místy ne dobré masky a nedobové herecké projevy). O to větší hanba padá na osoby zodpovědné za znevážení a snížení odkazu klasikova.