Jediná cesta (1975)

Jediná cesta je to nepozerať. Je vidieť, že film bol točený ešte za sovietskej éry, to vysvetľuje kvalitu. Navyše je sprevádzaný odpornou hudbou, to si budete radšej želať aby vám do ucha celý deň vyhrávala internacionála za hurónskeho Chruščovho spevu. Jednu hviezdu dávam za to, že ako v jedinom ruskom vojnovom filme tam nebola zima.

Tucet špinavců, Kellyho hrdinové, Ten prokletý obrněný vlak či 5 pekelných mužů. Nikoliv – Jediná cesta. Tento film, byť ne tak hvězdně naplněný, černo-humorně pojatý či exploatačně vytříbený, je rovněž aspirantem na kultovní film. Prvky válečného žánru – více než obsaženy, napětí – umocněno do maxima, velmi krásné dívky – přítomny, akce a výbuchy – téměř všude, technicky vzato – velmi uspokojující dílo. Od výše zmíněných filmů se tak Jediná cesta může lišit pouze v tom, že byla natočena v sovětské koprodukci.

Výprava tohoto rusko-jugoslávského filmu o "okovaných šoférech" nezklamala. Na hranaté krabice z předělaných "téček" alias Tigry už jsme si zvykli, ale cisterny "mercedes" vykutěné z Maz-500vek, to je jiné kafe. V řadě záběrů prosvítá jejich původní modrá barva, vnitřky kabin jsou dokonce modré celé :-)

Nezajímavý, slabý válečný snímek, který ani z celkem originálního nápadu nedokázal získat body. Prokousal jsem se do konce se sebezapřením. Když už jsem vyhodil peníze za DVD, tak ať vím zaco. Dodnes pořádně nevím.

Kolona nemeckych aut na ceste ku tankom, ktore nutne potrebuju palivo aby mohli pokracovat v bojoch proti nepriatelom. Na filme mohli aj lepsie zapracovat, hlavne co sa tych cisterien tyka, pretoze tie boli novsieho data, ako sa odohravala vojna.