Borisek, malý seržant (1975)

Hrdinství Rudé armády se muselo připomínat takřka neustále a oslavující motiv se neobjevoval jen u válečných filmů pro dospělé, ale občas také i ve filmech pro děti, ve kterých se právě děti bojů nějakým svým přičinění zúčastňují. Sovětská kinematografie jich má spoustu. Třeba ´Polonez Oginskogo´ (1971), kde desetiletý chlapec pomáhá partyzánům během odstřelování železničního viaduktu. Československé snímky, většinou ve spolupráci se sovětskými filmaři, jsou skromnější, ale hrůzy války i tak nevynechávají, viz ´Práče´ (1960). Je to případ i tohoto snímku, ve kterém je nacistická zlovůle ukázána hned v prvních minutách. Potom se to už jen veze v  naivním dějovém balastu, právě se zaměřením na dětské diváky. Snaha o srdcervoucí etudu se smutnou matkou svého padlého syna však bohužel nevyšel. Je to až moc natahované a že je to matka válečného hrdiny, na kterého může být a je pyšná, je po divácké stránce jasné hned od prvních okamžiků. Plně ideologický film o válečném hrdinovi Rudé armády v dětském pojetí číší až moc svou agitační naivitou, čímž naprosto ztrácí na zajímavosti. Zajímavé je, že se tvůrci ohledně charakteru desetiletého Boriska zřejmě inspirovali devatenáctiletým Aljošou ve filmu ´Balada o vojákovi´ (1959).

Když se začne do hodnocení filmu míchat politika, je to špatně. Má se hodnotit film jako takový. Ne kdo jej natočil a v jaké době, a jaká je tam nebo byla vláda. Nu, k filmu samotnému. Odborná práce je zde sice znát, kameraman umí, ale dějově je to značně nevyvážené a místy i hodně hlucho. Možná je to tím, že neumím rusky, a tudíž mi asi pár věcí uteklo. Snímek je alespoň zpočátku akčnější než práče, ale Borisek si mne nezískal, kdežto Práče ano. Přesto i tomuto filmu nemohu tu profesionalitu upřít a kdybych se místy nenudil, dal bych klidně o dvacet více.

I když jsem tento film viděl několikrát v kině v rámci povinné projekce pro ZŠ, tak i bezmála po třiceti letech nemám důvod se na tento film dívat očima zahořklého nebo jinak labilního diváka. Pro mě politická agitka není zahlédnout rudou hvězdu na klopě, proto mi ani neunikl okolní příběh a pozoruhodné detaily, které mnohdy dnešním strnulým filmovým tvůrcům v jejich tvorbě chybí.

Už bylo několikrát řečeno, že každá doba s sebou nese zvláštní náhledy, a to na všechno. Tady se bude nadávat na stupidní tvůrce, kteří si dovolili udělat to, co v druhé světové válce bylo normální, že i desetiletý kluk mohl tahat brašnu s červeným křížem. A hned vedle bude oslavovat a sypat z rukávu hvězdičky dejme tomu za film Železný orel, kdy si teenager po několika dobrozdáních od stíhače-veterána vezme špičkový letoun a porazí s ním polovičku elitního vojska. Zkusme se zamyslet, co je větší nesmysl. Nedělám Boriskovi advokáta, ale rozhodně si nemyslím, že jde o totální blábol. Právě proto bych stejně jako paascha řekl - proberte se, ale myslím to opravdu trošku jinak.

Na tento film si poměrně dobře vzpomínám (pochopitelně deformován dětským věkem), ale dost mě v tomto případě (jindy než obvykle) zaujaly komentáře k tomuto filmu více než vzpomínka na tento film. Já vím, volby se blíží, agitace je agitace...koukám co bylo, bylo vše špatné a to ze 100%, teď už jen asi světlé zítřky... :-) Lépe a radostněji...
Já ale pořád leckdy nerozumím některým přispěvatelům. Já nevím, jak kdo, ale pro mě je film zábava a koníček a bylo, je a bude... Politiku a vědu v tom tom nehledám... a rozlišuji film na líbí a nelíbí (neřeším a nevnucuji nikomu tento pohled - je to jen a jen má soukromá věc)... Ale když si někdo komplikuje život a ve všem hledá vědu, tak prosím... Je to jeho věc, ale opravdu jen jeho věc... N'est-ce pas?