Hlavní třída (1956)

Další Bardemovo drama svědomí, kterému vévodí přirozená a okouzlující Betsy Blair, která skvělým způsobem pojala rozdychtěnou dívku, která byla nucena zůstat na ocet. Hlavně ve vypjatém závěru naprosto exceluje.

Na maloměstě se vše odehrává na hlavní třídě. Korzují po ní dívky, které čekají, až je někdo osloví, mladé páry, u nichž už jedna procházka znamená pro okolí málem víc než co zasnoubení, manželé a měšťáci sešňěrovaní katolickými konvencemi společně pomlouvají své známé. Tato pravidelná podívaná vyprovokuje nudící se kavárenskou partu mladých úředníků ke krutému žertu - pětatřicetileté Isabele, která shodou náhod a společenských tlaků zůstala na ocet, se začne jeden z nich dvořit a procházet se s ní po hlavní ulici všem na očích...
Komornímu dramatu, čerpajícímu napětí z Juanovy přetvářky vůči Isabel, dominuje skvělý výkon herečky Betsy Blair, která vyniká v svébytné mizanscéně španělského provincionalismu padesátých let.
Film "rozhořčeného mladého muže" J. A. Bardema pozoruhodně zachycuje osobní tragédii stárnoucí rezignující dívky zamilované na poslední chvíli a zároveň má přesahy k demaskování bodrého nadhledu maloměstských hejsků, kterým záleží pouze na jejich vlastním pohodlí a bezpečí, jejichž zdánlivě neškodný humor zakrývá pohrdání vším a všemi.(02.04.2010)

Film je po formální stránce skvěle zvládnutý, kdyby nebylo posledních několika desítek minut. Zbytečné natahování neodvratitelného závěru již není jen nepříjemné, což je celý film, ale navíc i veskrze nudné. Jako alegorie společnosti 50. let ve Španělsku zajímavé a v současné morálce nepochopitelné.(13.03.2010)

J. A. Bardem patří ke skupině nezávislých španělských filmařů, usilujících s velkým uměleckým zdarem o obrození současné španělské kinematografie. Není to snadný úkol, uvědomíme-li si tíživé poměry frankistického Španělska. Bardem vede důsledný boj proti politické, hospodářské a mravní diktatuře fašistického režimu. Důkazem úspěšnosti jeho boje je nejen fakt někdejšího Bardemova zatčení a uvěznění, ale především nesmírný mezinárodní úspěch, jemuž se jeho filmy (u nás je známá především „Smrt cyklisty" a film „Vítáme vás, pane Marshall", na kterém se podílel jako scénárista) těší u všech pokrokových lidí celého světa. Film „Hlavní ulice" je silnou a nesmlouvavou kritikou úpadkové generace, vychované španělským fašismem, z níž však již vyvstávají jedinci (Isabel, Federico), kteří se zatím ještě neuvědoměle a spíše instinktivně bouří proti falešným slibům a přetvářce, kterou fašistický režim podlamuje národ. A v těchto dvou kladných postavách vidíme při vší hořkosti, kterou je film prolnut od prvního do posledního záběru, světlo naděje a víry v lepši budoucnost španělského lidu.Filmový přehled 36/1957(13.10.2007)

Zlý film s uboze provedeným koncem. Trpěl jsem s Isabel a bylo mi od začátku jasné, že to asi dobře dopadnout nemůže, ale zde autoři zvolili konec, který byl nejméně působivý.(31.03.2010)